Řebříček (Achillea millefolium) [řebříček obecný] lodyhy má přímé, huňaté, na 1 stopu vysoké, roste na lukách, mezích, u cest, na stráních a kvete od července do září. Kořen - vůbec celá rostlina páchne příjemně, aromaticky, a má trpkou ostrou chuť, používá se jí co dráždidla pro žaludek a střeva; též proti zácpě a žloutence.
Také proti chronickému hostci slouží, proti zimnici, ochrnutí, zvláště způsobenému hostcem, proti oteklinám a k zmírnění bolesti. Tinktura se upravuje z 5 uncí kořene a z 2 litrů líhu, v němž močí se 6-8 dní. Pak se scedí a dává 10-40 kapek. Prášek po 10-20 gr. dává se několikráte denně. Pije se s prospěchem co thé proti zlaté žíle; rovněž proti bolestím v kříži a v zádech.
Omývání thém tímto prospívá k zvýšení krásy. Ono působí též dobře při žaludkových křečích, jakož i proti nastuzení, hostci a pod. Také se potřebuje proti spále, spalničkám, psotníku u dětí, proti nepravidelné čmýře. Rozeznává se několik druhů, z nichž jeden roste na Alpách, jejž obyvatelé za lék potřebují; také likér se připravuje z rostliny této.
Jiný druh, jenž má větší sílu než shora uvedený, potřebuje se proti ranám a krvotokům.
Mladé listy řebříčku lučního, jenž roste na vlhkých lukách, požívají se jako salát; z listí upravuje se prášek, jenž způsobuje kýchání a léčí bolení zubů.
Řepík (řepíček, Agrinsonia), a sice obecný (A. eupatoria) [řepík lékařský], roste na výslunných místech travnatých, na cestách a mezích, má lodyhu plstnatou, větevnatou, a zlatožluté kvítky v klase. Kvete po celé léto. Užívá se vůbec, nať i ostatní proti bolení v krku, souchotím; proti neduhům močovým; odvar pije se vůbec jako lék ve všech prsních a plicních neduzích, katarrhech a pod.
Řeřáb (Sorbus) [jeřáb] má několik druhů. Ovoce stromu nebo keře toho požívá se teprv, když zmrzlo, a má chuť příjemně nakyslou. Sušené řeřabiny také se dávají jako domácí lék proti průjemu.
Řeřáb obecný (Sorbus aucuparia) roste u nás v lesích, kvete v květnu a červnu. Ovoce jest červené, jako hrách veliké; má chuť ošklivou, způsobuje dávení a moč. Sušené užívá se proti průjemu a neduhům močovým. Také z něho se dělá ocet nebo pálenka; kozy, jeleni, srnci rádi žerou ovoce toto; též ptáci někteří, jako drozdi, havrani, kosi a žaludníci. Řeřáb domácí má listí dole plstnaté, ovoce jedlé, hruškovité, těstu podobné, jež také se užívá proti průjemu, a sice čerstvé nebo sušené.
Řeřicha (Lepidium). Má několik odrůd; jeden užívá se k posilnění žaludku; šťáva z listí žene na moč. Semeno poskytuje olej. Mladá rostlina požívá se jako salát. Jiný druh má zápach nepříjemný; chuť pak ostrou; zápachem lze zahnati blechy, štěnice a j.
Řeřicha potoční (Nasturtium officinale) roste v celé Evropě u plotů, na polích, pustinách, kvete v červnu až do srpna. Lodyha přímá jest chloupky poseta, nese malé žluté květy. Nať jest trpká, ostrá, semeno podobné hořčici. Užívá se jako lék, jenž podporuje chrkání a žene na moč. Semeno s kmínem smíšené chrání proti závrati.
Rostlina suší se a vaří potom na thé, nebo se z ní upraví syrup, totiž z čerstvé nati, a ten se užívá častěji v menší nebo větší dávce.
Šťáva její vymačkaná a s jinou smíšená dává se proti vodnatelnosti, kurdějím,
žloutence, kožním nemocím i proti neduhům plicním. Žene také na moč. Těhotné ženy nemají píti šťávy té, leč něco málo.
Proti plicním neduhům radí se od února do května každý den ráno požíti hrst řeřichy bez octa i soli. Šťáva z řeřichy smíchaná s jinými užívá se denně, a působí zdárně proti zácpě, a žene též na moč.
Na spáleniny přikládá se řeřicha rozmačkaná s cibulí a břečtanem a v lněném oleji opečená; olej ten se procedí a jím se namaže místo poraněné. Jeden druh má chuť a vůni česneku podobnou a potřebuje se k počišťování, hnaní na pot neb na moč.
Řešetlák (Rhamnus cathartica) [řešetlák počistivý], keř 6-10 stop vysoký, roste u nás vůbec v plotech a houštinách. Jahody jeho černé potřebovaly se jindy za lék proti mnohým nemocím, zvláště když bylo potřebí počišťování ústrojí střevního, jako při vodnatelnosti, dně, zácpě, vyraženinách a j. Nyní se pouze upravuje syrup z jahod keře, jenž přidá se do jiných léků počišťujících.
Také zelená barva připravuje se z plodů keře toho.
Řetkev (Raphanus sativus) [ředkev setá, ředkvička, Raphanus sativus] má lodyhu přímou, trochu srstnatou. Květy fialově červené stojí v chocholíku. Pochází z Asie; pěstuje se všude kvůli kořenům ostře chutnajícím. Tyto nazývají se řetkvičky.
Užívá se za lék proti chrapotu, zašlemování a neduhům ledvin. K účelu tomu bere se šťáva s medem nebo s cukrem. Řetkvička způsobuje, u větším množství požitá, nadýmání.
Potřebuje se strouhaná za obkladek při bolení hlavy; přikládá se na spánky. Dobrá řetkev má býti černá zevně beze skvrn, uvnitř bílá šťavnatá; ostrou vůni a chuť má také míti. Leží-li dlouho na vzduchu, pozbude chuti.
