Žábník jitrocelovitý (Alisma Plantago) [Alisma plantago-aquatica] roste ve vodách stojatých, má oddenek krátký, dužnatý, listy vejčité až i kopinaté, květy červenavé nebo bílé. Kvete v červnu až do srpna.
Listy, zvláště kořen chovají prudký jed, zpryskující, jenž působí prý dobře proti vzteklině. Větší dávka kořene škodí dobytku, ba i lidem, avšak vysušením mizí tento prudký prvek a potom lze tento škrobnatý kořen jísti, jak to činí Kalmukové.
Žanovec (Colutea) jest rostlina, která patří mezi motýlokvětné, ač má několik druhů, z nichž je hlavní: orientalský (C. orientalis), keř rostoucí blíže moře středozemního, jenž má květy červené, listí pak má chuť hořkou a potřebuje se za lék. Jiný druh, málo rozdílný, slouží za lék počišťující a též proti očním bolestím.
Obyčejný druh u nás rostoucí potřebuje se též v lékárnách a sice k nahrazení listí sennového. Užívá se obyčejně odvar; ten docílí se vařením 1-3 uncí listí keře toho, pak 1 unce sladkého dřeva, hrsti fenyklu v 20 uncích vody, což nechá se přes noc na teplém místě a ráno se vaří, procedí a pak vypije odvaru toho polovice za 2-3 hod.
Listí obsahuje tanin, kyseliny, barvivo, bílek, gummi, vápno a j. pod. látky.
Žarcanka (Chlora) [žlutnice, Blackstonia] má kořen letní, lodyhu přímou, 1" vysokou; listy obvejčité; květy žluté, jež dělají na konci malý stažený vrcholík; roste na lukách vlhkých a kvete v červenci a srpnu. Má nať hořkou, kterážto za tou příčinou užívá se jako zeměžluč.
V Americe roste jiný druh, který užívá se tam také co lék, a sice za obkladek na rány.
Želonice lysá (Chelone glabra) [želvice]. Kořen mnoholetý, plazivý, lodyha 3 st. vysoká, přímá, lysá, oblá neb 4hranná; listy stříčné, kopinaté, zelené, pilované, mírně řapíkaté, hoření užší a kratší; květy bílé v klasu krátkém. Roste v severní Americe; kvete v srpnu až do října.
Celá rostlina, obsahujíc černou pryskyřici, má hořkou chuť a barví moč černě. Potřebuje se k počišťování a proti lišejům.
Židovnník (Myricaria) [Myricaria germanica] roste podél břehů v jižní a střední Evropě. Kůra lodyhy a kořenu má příjemnou vůni balsamickou, a radí se proti žloutence a nemocím břišním.
Žílenec (Samolus), a sice blatný (S. Valerandi), má kořen mnoholetý, lodyhu přímou, asi 6" vysokou, od dola větevnatou; listy podlouhlé, nejcelejší, nejlysejší; květy na konci větví jsou bílé; roste na mokrých lukách v Evropě; kvete v červnu až do srpna.
Jeden druh roste zvláště blíže moře středozemního. Rostlina tato má moc léčivou a užívá se v lékárnách.
Žindava (Sanicula) [žindava evropská, Sanicula europaea] roste v stinných lesích pohorských v Evropě, zvláště na Alpách. Listy dávají se na vředy; květy vařené ve vodě a s pivem teplým smíšené užívají se proti chrkání krve a úplavici, též při neduzích vnitřních. Nyní se méně užívá v tomto ohledu. V Americe roste druh, jenž také, a sice kořen slouží za lék; vlákna potřebují se proti otoku u koní.
Žito (Secale), známý druh obilí; mívá stéblo 4-6' vysoké. V klasech žita tvoří se časem tak zvaný námel, jenž jest jedovatý.
Z mouky žitné připravuje se nejlepší chléb, jenž nejdéle vydrží svěží a zachová čerstvou chuť.
Seje se co ozim nebo letní žito; toto uzraje o čtrnáct dní později, vydá také méně zrna i také sláma jest chatrnější.
Od časů pradávných připravuje se ze žita kořalka; nyní se pálí nejvíce z bramborů.
Kořalka a líh nedávají se u nás co léky uvnitř, spíše ještě zevně, zvláště v případech, kdežto má zima býti způsobena, a tak svraskování kůže docíleno; při krvácení, by krev se sesedla; k oživení částí ochablých, též k omývání, obkladům a koupelím a pod.
Živičnatka obecná (Cressa cretua) [Cressa cretica]. Bylina tato roste v jižních krajinách, ve Francii, v Itálii, na Krétě v místech vlhkých. Jest malá, asi na píď vysoká, nepatrná. Chuť má slanou a trpkou. Lid domácí jí používá s prospěchem za lék na rány; také prý žene na moč a podporuje zrůst vlasů.
Živičník (Balsamodendron) [myrhovník, Commiphora], a) arabský, roste v Arábii. Balsám vytéká v letě z kůry raněné, z počátku čistý jako voda, zhustne a dostane barvu žlutavou. Voní z počátku silně, později slaběji. Užívá se jako lék, zvláště na rány, proti uštknutí hadímu; též uvnitř se užívá v čas moru, - rovněž ovoce užívá se tímže způsobem.
Jiný podobný druh jest keř myrhový, rostoucí rovněž v Arábii, z něhož vytéká pryskyřice, jež ztvrdne a tvoří žlutavá zrnka (nazvaná vůbec myrhou). Obsahujeť myrha etherické oleje, zvláštní pryskyřici a gummu.
Užívá se jí co kadidla, co léku při špatném zažívání a bolestech v životě. Také působí prý dráždivě na zažívací, dýchací a pohlavní ústroje.
Užívá se jako extrakt neb tinktura; zevně působí dobře jako kloktadlo proti vředům v hrtanu, jako vodička ústní proti špatným zubům a krvácení dásní; proti zubům rozviklaným rozpustí se 15 gr. myrhy v 60 gr. dobrého líhu, přidá se 30 gr. líhu lžičníkového, rozkrájené listí ostružinové, šalvějové, krájené máty kadeřavé, 30 gr. dobrého vin. octa; nechá se to močit 3 dny dobře ucpané a pak se procedí. Tou tinkturou myjou se zuby a dásně denně několikráte. Obyčejná myrha chová mnoho cizích látek a nehodí se za lék, jako také nová myrha tak zvaná, jež mívá protivný, terpentýnový zápach a hořkou chuť. I lepší druh bývá míchán s jinými látkami, jež potřebí vydrati, odstraniti.
Žlazokvět (Adenanthera) roste v Indii východní, kvete v září. Krásný tento strom má kůru drsnou; květy malé, vonné a žluté; semeno jest kulaté, lesklé, červené. Listí užívá se proti hostci; semeno Ize požívati.
Žlonka (Clitoria) [Clitoria ternatea] roste v krajinách teplých; čítá několik odrůd. Obecná žlonka roste v jižní Asii, kvete skoro neustále, kořen znám jest jako lék počišťující a též jako dávidlo; nať užívá se zevně proti dně, kožním nemocím a vředům.
V Mexiku roste druh, jehož kořen obsahuje těkavou pryskyřici; slouží za rostředek tonický, dráždivý, jenž působí na čmýru a materník. Listy jsou lék mírné počišťující; šťáva celé rostliny způsobuje dávení.
Virginský druh má kořen, jenž potřebuje se proti nemocím materníku a proti blednici; odvar květů požívá se proti křečím a obkladky z listí užívají se proti krticím.
Žlutník (Chrysosplenium) [mokrýš] roste vůbec na místech vlhkých a stinných, má lodyhu šťavnatou a hladkou; květy žluté.
Nať má chuť podobnou jako řeřicha; potřebuje se za lék proti neduhům ústrojí močových, chronickému katarrhu a chorobě sleziny.
Žlutobýl (Cantua), keř to cizokrajní; v jižní Americe domácí. Má několik odrůd:
Smradlavý (C. ligustrifolia) jest keř 2 mtr. vysoký, nepříjemně páchnoucí; roste v Chili a kvete v červnu a červenci. Odvar z listí jeho užívá se k mírnění bolestí při horečce neb úplavici.
Hruškolistý, keř vysoký na 3 mtr., roste v Peruvii; listí rozmačkané užívá se při praní prádla; má chuť nakyslou a nahořklou; žvýká se též od obyvatelů.
Žlutokop (Xanthorhoea) [žlutokap, Xanthorrhoea] náleží mezi liliovité rostliny a jest domovem nejvíce v Austrálii (Nový Holland). Okvětí šestidílné, stálé, tyčinky čumící, blizna jednoduchá, tobolka dřevnatá; pouzder 1-2semenných. Peň tlustý, vysoký, nebo žádný. Listy dlouhé, úzké. Ze středu jich vyniká stvol dlouhý, oblý, mající na konci klas veliký, válcovitý. Květy husté, bílé, drobné, promíchané listeny.
Žlutokop stromovitý (X. araborea) roste na N. Hollandu; ze pně prýští se pryskyřice žlutá, nazvaná novohollandskou či botanybayskou. Nejvíce jí nabývá se z dolejšího pně, jenž vězí v písku. Užívá se jí v tamějších krajinách proti nemocím hrudi.
Žlutokop nízký (X. hostile). Peň krátký, stvol dlouhý, mnohem delší klasu 1½ palce dlouhého. Roste také na N. Hollandu a dává ještě více pryskyřice, nežli předešlý.
Obyvatelé tamější užívají pryskyřice té hlavně naproti úplavici, pak proti průjemu, kolice olovné, dávení (při úplavici), avšak neradno užívati jí proti zánětům. Nejlepší způsob k užívání jest tinktura, jižto obdržíme, rozpustí-li se pryskyřice v líhu. Z počátku vhod malé dávky dáti a ty dle okolností zvyšovati.
Ve vodě se pryskyřice ta nerozpustí; za to v líhu, v etheru a žíravinách. V teple rozehřeje se pryskyřice a vydává vůni balsamovitou. Při destillaci, na cestě suché, dá pryskyřice ta dvojí olej, lehký a těžký. V kyselině dusičné (ledkové)
rozpustí se pryskyřice ta úplně, při čemž utvoří se kyselina pikrinová.
Žlutovník (Ochroma) [balzovník] roste ve východní Indii co strom 6-12 mtr. vysoký. Kořen jeho, listy a květy potřebují se za lék v nemocích, kde potřebí slizovitých, obměkčujících prostředků; kůra stromu toho pak se užívá proti příjici.
Žmerlika (Cersis) [zmarlika Jidášova, Cercis siliquastrum], židovský strom; roste v jižní Evropě a jihozápadní Asii, kvete v dubnu a má květy červené anebo bílé; bývá vysoká 15-20 st.
Listy mají moc svraskující; odvar radí se proti průjemu; květy jedí se jako salát.
Žulkatec (Brugmansia) [brugmansie, Brugmansia aurea] jest strom 3-7 mtr. vysoký; květ jest 21-24 ctm. dlouhý, do prostřed žlutý, pak žluto-červený, má okraj červenavý.
Plod jest šešulka; žulkatec roste v Americe a kvete v červnu až do srpna. Listí tohoto stromu upotřebí se na obkladky, jimiž podporuje se hnisání. Ze šťávy listí upravuje se masť, která, změkčuje a rozhání.
Na Jávě roste podobný druh, jenž také užívá se za lék, a sice proti krvotoku.
