Kopáloň indická (Vateria1 indica L.) jest mohutný, vždyzelený strom z čeledi prostoplátečných rostlin dvoukřidláčovitých (Dipterocarpeae). Na štíhlém kmeni spočívá bohatá koruna, jejíž letorosty nesou střídavé, řapíkaté, podlouhle vejčité, celokrajné, kožovité, lesklé listy a obšírné laty úhledných, bílých, libovonných květů.
Květy mají vytrvalý, 5dílný kalich, který se záhy po odkvetení ohrnuje nazpět, 5plátečnou, rozloženou korunu, četné tyčinky o velice krátkých nitkách, ale dlouhých prašnících, a svrchní vejčitý semeník sužující se v dlouhou, jednoduchou čnělku.
Plody jsou veliké, podlouhlé tobolky, které obsahují 1-2 vejčitá semena a dozravše poltí se ve 3 chlopně.
Kopáloň indická náleží k nejpěknějším stromům Přední Indie, kde se vyskytuje samorostle ve vlhkých, vždyzelených lesích, nebo pěstována ve stromořadích, zvláště na pobřeží Malabarském.
Z kůry její vytéká buď samovolně nebo z učiněných řezů jasný, libovonný balšám, který na vzduchu tuhne v jantarovitou, průsvitnou, světle zelenavou, křehkou hmotu - východoindický kopál neboli sandaron. Poněvadž se tohoto kopálu upotřebuje k výrobě vzácných fermeží, jako kadidla, ba někdy také v lékárnách, vede se s ním obchod. Druhdy se mu mylně říkalo kopál manilský.
Z upražených a rozemletých semen vateriových vyvářejí lojovitý tuk, jenž přichází do obchodu pod jménem malabarského nebo vateriového loje (piney-talg). Za čerstva jest tento tuk žlutavý, později však zbělá; jinak jest bez chuti a slabě voní. Upotřebují ho k výrobě mýdel a svíček zvláště v Anglii.
1Ku poctě Abr. Vater-a, německého botanika, zemřevšího r. 1751 ve Wittenberce.