Zerav sandarakový (Callitris1 quadrivalvis2 Vent., Thuja3 articulata4 Desv.) jest keř nebo stromek až 6 m vysoký, botanicky příbuzný se zeravem západním (Thuja occidentalis L.), který se u nás často sází v sadech a na hřbitovech. Má rozkladité tenké větve mnohonásobně vidličnatě dělené, sploštělé, článkované, za sucha snadno lámavé, posázené místo listů protáhlými, přitisklými šupinami.
Plody jsou krychlovité šištice zvíci lískových oříškův, obsahující v paždích zdřevnatělých šupin drobná semena.
Zerav sandarakový roste v pohořích sev. a západní Afriky, zejména v Alžírsku a v Marokku.
Z kůry jeho a z kůry příbuzného druhu zeravu Preissova (Callitris Preissii), jenž roste v jižní Austrálii, roní se bud samovolně nebo z učiněných zářezů průsvitavá, bílá nebo nažloutlá pryskyřice zvaná sandarak (resina sandaraca). Od mastixu, jemuž jinak velice se podobá, sandarak liší se hlavně tím, že jest tvrdší a že jsa žvýkán rozpadá se v jemný, na zubech se nezachycující prášek, kdežto mastix mění se v měkkou hmotu, která lpí na zubech. Do obchodu evropského přichází sandarak hlavně z Marokka (z okolí měst Mogadoru, Casablanky) a to přes přístavní města Terst, Marseille a Hamburk.
Poněvadž sandarak jsa pálen příjemně voní jako kadidlo, užívá se ho na podkuřování dny. Kromě toho ho přidávají do některých náplastí a připravují z něho zubní tmel. V míře daleko větší nežli v lékárnách upotřebuje se sandaraku k účelům technickým: přidávajíť jej do fermeží a laků, aby jim dodali pevnosti a lesku; rozpuštěn v líhu dává lak, jehož fotografové upotřebují na negativy. Vlásenkáři užívají sandaraku, rozpouštějíce jej s mastixem v etheru nebo v teplém líhu, ku připevňování vousů. Ve starověkém Egyptě upotřebovalo se sandaraku též při balsamování mrtvol.
1Slož. z řec. krása + třikrát.
2Lat. quadrivalvis = čtyřchlopní, vzhledem ke zralým šišticím.
3Z řec. obětuji, poněvadž vonné dřeva některých druhů se pálilo při obětech.
4Lat. articulatus = kloubnatý, článkovaný, vzhledem k větvičkám.
