Darmota (Bumelia) [bumelie], rostlina cizí, rostoucí v Americe. Rozeznává se několik druhů. Černá, jest strom, má kmen rovný, přímý, kůru hnědou, ovoce jest černé, malou jahodu tvoříc. Nachází se v lesích na Jamaice.
Kůra, jež má chuť ostrou, hořkou a stahující, potřebuje se proti zimnici. Kustovnicova (B. lycisides) [Sideroxylon lycioides, darmota kustovnicovitá], keř 8-12 stop zvýší, trnatý, převětevnatý; kůra šedohnědá; listy kopinaté; květ zelenavě žlutý, bělavý. Roste v severní Americe. Ovoce, jahody to černé, přisládlé a trpké, působí prý zdárně proti průjemu. Jiný druh, v západní Indii rostoucí, tvoří strom s bílou kůrou, která má moc stahující, a proto se potřebuje za lék proti zimnici.
Datlovník (Phonix) [datle, palma datlová, Phoenix dactylifera] jest 30-40 st. vysoký, 1-2 st. tlustý kmen, jenž má na vrcholi hustý koš sáhodlouhých, zpeřených listů. Mezi listím vyrůstá květ, z něhož vyvinují se dužnaté bobule (datle) barvy bledožluté neb červené, jichž bývá asi 200 v jednom květenství.
Podlouhlé, tvrdé semeno má na jedné straně podélnou rýhu.
Roste v severní Africe a jihozápadní Asii; sází se též v Itálii a Dalmatsku, kde však ovoce neuzraje.
Z čerstvých datlí upravují Turci nápoj, který prospívá velice při křečích v žaludku. Datle čerstvé vůbec jsou prostředek, jenž utišuje dráždivost a prospívá zvláště v nemocích prsních. Nezralé plody potřebují se proti průjemu a slizotoku.
Davivec černý (Jatropha curcas). Keř 6 až 12' vysoký, naplněný mlékem ostrým, svraskavým, mámivě zapáchajícím; kmen rozděluje se na dlouhé větve; listy roztroušené, srdčité, laločné; květy drobné, žluté, pak červené. Roste v Americe u vod; kvete skoro pořád.
Semena zasládlá počišťují horem i dolem a musí opatrně býti užívána, poněvadž mají velkou sílu a snadno i smrt způsobí; olej z toho semene vytažený má tentýž účinek.
Síla ta záleží ve klí, které vyndá-li se, pak semeno lze jísti, onoť má chuť ořechové podobnou. Listí užívá se na obkladky; olej užívá se zdárně proti vodnatelnosti, kolice, červům, zácpě, při ochrnutí a ohluchnutí.
Proti nadýmání působí výborně 3 dgr. ořechu toho s 8 gr. mléčného cukru, na jemný prášek utřeno, požije-li se toho, co se vejde na špičku nože. Bolení přestane v tu chvíli. Rovněž takový účinek má smíšenina 2-6 dkgr. utřeného semene s 8 dkgr. bílého cukru. - Prášek tento chován býti musí na místě suchém.
Jsou ještě jiné druhy; semena d. mnohosečného požívali Španělové pro počištění, ale nechali toho, poněvadž jest to lék velmi prudký. Jediné semeno prý k tomu postačuje. Užívalo se v másle neb polévce, neb tlučené s mandlemi a smíchané s vodou; 10 až 12 listů požitých v salátu počišťuje bez hryzení a ošklivosti.
Devětsil (Petasites officinalis) [devětsil lékařský] roste v celé Evropě podle potoků, na vlhkých lukách, kvete v březnu a dubnu. Kořen má silný; listy 1-2 st. široké, ledvinkovité; dutá lodyha jest červená; květ také.
Považován dříve za účinný lék proti moru. Kořen má zápach silný a protivný, a potřebuje se proti dýchavičnosti a padoucnici.
Divenice (Lagenaria) [lagenárie, kalebasa, kalabasa, kalabaš] roste v Indii východní a pěstuje se u nás pro ozdobu. Kvete v červnu až do září. Lodyha páchne mošusem; listy jsou srdčité, kulaté; ovoce různě velké.
Símě obsahuje olej, potřebuje se co píce pro prasata.
Divizna velkokvětná (Verbascum phlomoides) [Verbascum densiflorum] má lodyhu 2-5 st. vysokou, jednoduchou nebo nahoře větvitou, kteráž jest jako celá bylina plstnatá. V prvním roce objeví se pouze listí přízemní, teprv v druhém roce vynikne lodyha. Květy veliké stojí v dlouhém hroznu.
Roste na suchých a písčitých místech, kvete od června do září. Listí potřebuje se co lék na otekliny, by změkly; též proti průjemu a úplavici; slouží k tomu účelu odvar s vodou. Květy také užívají se v lékařství, a sice ženou mírně na pot a podobají se takto lípovým květům. Na thé berou se dvě drachmy květu.
Dlouhatec (Dolichos) [lablab, egyptská fazole] roste v cizích, teplých krajinách a čítá několik odrůd. Na Antillách rostoucí má lodyhu vysokou; semeno černé, květy modravé. V Číně rostoucí druh požívá se co pokrm.
Zelený způsobuje dávení a bolesti v životě; kořen dává se dětem pro počištění.
Dmultoret obecná (Calceolaria pinnata) [dmurolet, caleceolárie] roste v Peruvii. Užívá se od Indiánů za lék; k vypuzení moči a k počištění; kořen prý působí dávení. Chocholičnatá (C. corymbosa) roste v Chili na místech stinných. Užitečná v lékařství k puzení na moč.
Dmuteň (Contarea); jsou to stromy, jsoucí v Americe domovem. Jeden druh roste v Guyaně a západní Indii. Kůry užívá se co léku proti zimnici. Také způsobuje dávení a průjem, pročež užívá se též proti špatnému zažívání.
Dnesplod (Semecarpus), strom vysoký s šedou drsnou korou; kvete zeleně od května do srpna. Ovoce obsahuje látku ostrou, jež vytáhne puchýře. Užívá se proti kožním a břišním nemocím, též proti příjici; ze slupek dělá se masť, jež vytahuje puchýře.
Dobrámysl (voněkras, Briganum) [dobromysl, Origanum] má kořen plazivý, lodyhu 1-2 dcm. dlouhou, kulatou, nahoře větevnatou, tupé neb zašpičatělé listy, květ růžový, někdy bílý. Roste v hájích na výsluní v Evropě, v střední Asii a severní Americe. Bylina tato se potřebuje za lék, má silnou vůni, hořkou chuť, obsahuje olej etherický, který má moc léčivou. V Řecku roste druh, jenž má ostřejší vůni a chuť; opět jiný druh jest kretenská dobrámysl, která má touž vlastnost. Bylina ta potřebuje se za lék v mnohých nemocích. Tak přestane hučení v uších, spalujeme-li bylinu tuto a vedeme kouř do ucha. Proti souchotinám, kašli, škrkavkám vaří se bylina ta s fíky, routou, medem a vínem i pije se večer a ráno. Při bolení hlavy dá se květ i listí do pytlíčku, zahřeje se to ve víně a přiloží nemocnému tak, aby se potil, načež se mu ulehčí. Tímže způsobem dávají se obkladky na břich, by odcházela moč a zvláště spojeno-li močení s bolestmi. Odvar byliny té s fíky užívá se za kloktadlo proti bolení v krku.
Prášek nasypán na řiť při zácpě způsobí stolici měkkou. Močení obtížné zmírní se tímto prostředkem. Aby děloha změkla a se vyčistila, vaří se bylina ve víně, přidá se olej dřevěný a položí se to na pošvu. Neslyší-li někdo a pustí si do ucha kouř z dobrémysli, pelyňku, hřebíčku a poleje, zacpe pak ucho bavlnkou, jižto omočil v oleji z routy a hořkých mandlí, pocítí ulehčení a neduh jeho zmizí.
Dobronika růžová (Melitis melissophyllum) [Melittis melissophyllum, medovník velkokvětý, medovník meduňkolistý]. Lodyha přímá, 1½ st. vysoká; listy řapíkaté, pilované, někdy dole srdčité, prostřední vejčité; květy ozdobné, nachové, neb i bílé strakaté. Roste v doubravinách i bukovinách Evropy jižní a prostřední. Kvete v květnu až do srpna. Nať čerstvá má zápach nepříjemný; sušená pak voní líbezně; chuť má přihořklou. Šťáva podporuje chrkání.
Dodonka (Dodonaea) a sice obyčejná, jest keř neb stromek 2-3 m. vysoký, s kůrou hnědou, drsnou. Roste na místech písčitých blíže moře v Americe. Kvete od května do října.
Rozeznává se několik druhů; listy hořejší užívají se proti hostci co koupel, též k nahřívání proti zánětům v krku a jinak.
Jiný druh rostoucí na předhoří Dobré Naděje užívá se za lék počišťující, jakož i proti zimnici.
Domyra (Myrica) [vřesna], cizokrajná rostlina, jež roste na ostrovech amerických jako keř. Má listy vonné, které se zároveň s květy potřebují za lék proti průjemu.
Dopěrák hořký (Potalia amara) [potálie], keř přímý, kmenů jednoduchých se stálým květem. Plod kulovatý, dužnatý, zvící višně. Roste v pralesích guyanských. Kvete v květnu a zraje v říjnu. Všecky části jeho jsou velmi hořké. Mladé větve i listy potřebují se proti příjici; větší dávky způsobují dávení. Z větví jeho prýští se pryskyřice žlutá, jež v ohni vydává příjemnou vůni.
Dosna (Canna) má kořen hlízovitý, lodyhu 4-5' vysokou, přímou, jednoduchou, listy na 1 st. dlouhé; roste v Indii, kvete v červnu až do září. Rozeznává se několik druhů; kořene užívá se k puzení na moč a též proti kožním nemocím.
U nás chová se v zahradách.
Jeden druh - úzkolistá (C. angustifolia) [Canna glauca], roste v Brasilii a jest velmi nízký.
Kořene i listí užívá se co léku, jenž vyhání pot, rozčiluje a dráždí mírně, a proto upravují se lázně z toho při hostci a ochromení; listí přikládá se na rány; kořen užívá se proti vředům.
Douška máteří (Thymus) [mateřídouška] má vůni příjemnou, chuť hořkou; obsahuje etherický olej, pryskyřici a hořké látky. Odvar užívají ženské mající nesnáze s čmýrou; nať co obkladek tiší bolesti, nebo se co koupel dává při ochrnutí a oteklinách. Líh douškový užívá se též k tomu účelu. Listí sbírá se v čas květu; upravuje se z něho voda.
V zahradách roste jiný druh, jenž podobá se předešlému, ale nejvíce v kuchyni se užívá za koření, jež podporuje zažívání a zahřívá žaludek.
Dračinec (Dracaena) [dracéna], rostlina palmovitá, má kmen jednoduchý, jenž nahoře vyhání květ. Roste v Indii východní a na ostrovech kanárských a kvete v červnu a srpnu. Z jara nařezává se kůra, načež vytéká pryskyřice, zvaná dračí krev, jež usušena dává výborné kadidlo.
Proti přílišnému pocení užívá se dračí krev ve způsobe pilulek.
Při chrlení krve a úplavici působí dobře a též zevně přikládá se na rány a vředy.
Mladé letorosty a květy potřebují se při nepravidelnostech čmýry.
Na Jávě potřebují kořen za lék při průjemu a úplavici.
Drchlička (drchnička polní, Anagalis arvensis) [Anagallis arvensis] roste v Evropě, kvete od května do září na polích a v zahradách. Má chuť slizovitou, hořkou. Větší dávkou byliny té lze otráviti psa, ba i koně. Šťáva z rostliny té působí dobře proti vzteklině; také vystouplé střevo se vrátí, vloží-li se naň drchlička. Jeden druh (A. alternifolia) potřebuje se proti slizotoku, - odvar z listí totiž. Jiný druh slově drchlička modrá (A. caerulea) [Anagallis arvensis var. caerulea] vyznačujíc se květy modrými - někdy též bílými.
Drmek (Vitex) roste v místech vlhkých jižní Evropy. Keř celý voní silně aromaticky a potřebuje se k rozhánění.
Drmek sochatý (V. trifolia), keř 3střevíčný, roste v Indii východní, kvete pořád. Celý keř voní; ovoce jest palčivé, ostré, potřebuje se pouze vně co masť a náplasť; kořen vyhání hlísty; olej z něho potřebuje se proti podagrám.
Drmek obecný (Vitex agnus castus) [Vitex agnus-castus]. Keř značně vysoký, listy dlouhořapičné, lístky nejcelejší, na líci tmavě zelené, na rubu plstnaté; koruny fialově načervené, vně bělavě plstnaté, peckovice červeně šedá, menší zrna pepřového. Roste u potoků, na vlhkých místech, jakož i po skalách, písčinách, na pomoří v jižní Evropě. Kvete v červnu až do září. Peckovice kořenné potřebují se co koření; druhdy co léky, též listy užívají se za lék proti průjemu, pro pocení, proti uštknutí hadímu a zvláště ku krocení vilnosti.
Dřevo rajské (orličníkové, Lignum Agallochi) pochází se stromu, jenž roste v Indii, má vysoký kmen, kůra šedočervenou a dřevo žlutavé. Kusy dřeva toho, třené o sklo, nezanechají pryskyřicových skvrn. Zahřeje-li se, vydává příjemnou vůni; obsahuje eterický olej a pryskyřici. Užívá se ho co léku stahujícího, hořkého; žvýká se při zápachu z úst a potřebuje k vykuřování. Kořen užívá se proti slabému žaludku, bolestem v ledvině a střevech. - Z dřeva shotovují se krásné práce truhlářské.
Dřín (Cornus mas) je keř neb stromek; má žluté, malé květy, jež objevují se dříve než listy; mají čtyry plátky, čtyry tyčinky; ovoce zasládle kyselé slově dřínkami a může se jísti. Roste u nás na pokraji lesů a v houštinách světlejších. Dřínky žerou též ptáci, drozdi a jiní. Jindy se užívaly za lék proti výtokům různým. Červená šťáva z nich potřebuje se k barvení vína; z pecek lisuje se olej, který se hodí k svícení (pálení).
Dřínky naložené dávají se za lék chladící při horečce a průjemu.
Dřípucha (Buena) roste v jižní Americe; v Brasilii rostoucí druh jest pěkný, vysoký strom, má tenkou, hnědou kůru, listy na líci holé, lesklé, tmavozelené, vespod žluté. Kůry té užívá se jako chiny, ačkoli prý neobsahuje chinin; chuť má však velmi hořkou.
Dříšťál obecný (Berberis vulgaris) jest keř 4-10 st. vysoký, s prutovitými, trnitými větvemi; má květy žluté; plody červené bobule, kyselé, jedlé. Roste v houštinách a plotech, kvete v máji a červnu. Kořen obsahuje barvivo.
Ovoce kyselé obsahuje mnoho kyseliny jablečné, pročež upravuje se z něho chladící nápoj, který velmi prospěšně účinkuje v zimnici. Kořen potřebuje se co náhražka za reveň. Také proti žloutence se dává; podporuje močení; odvar pak kořene působí na stolici.
Dub (Quercus), známý strom vůbec. Rozeznává se několik druhů. Strom dosáhne výšky 100-200 stop a vysokého stáří. Dříví z něho potřebuje se rozličným způsobem. Kůra má moc stahující; listí dubové, vložené na zánět, vytáhne horkost. Odvar z dříví jest dobrý proti chrkání krve, krvotoku a bolení hlavy.
Káva ze žaludů hodí se dobře při silné čmýře; žaludy na prášek utlučené působí na moč a kámen, též při průjemu.
Tlučené listí na rány vložené stahuje tyto. Proti kolice pije se odvar listí dubového v pivě; proti průjemu, úplavici a jiným tokům užívá se škrábaný žalud s vejcem. Zvláštní druh dubu, jenž roste v krajinách teplejších jako keř nebo malý strom, poskytuje známé kalesky, kuličky, jež vzniknou následkem bodnutí jistého hmyzu do malých větví a jež potřebují se k barvení neb dělání inkoustu. Černé kalesky, zvláště aleppské, jsou nejlepší. Nemají vůně, ale chuť velmi trpkou, svraskavou. Ve zvěroléčitelství užívá se tannin, prášek z kalesek upravený, proti úplavici a průjemu, proti otrávení. Dává se koním a skotu 2-4, ovcím, kozám, prasatům 0,62 gr. ve vodě neb jiné tekutině, aneb jako lektvař aneb pilule. Také zevně se prášek ten nasypává, nebo rozpuštěn v tekutině nějaké.
Také dubové kůry užívá se při léčení zvířat v případech, kde potřebí léků svraskovacích; koním a skotu dává se 15-45, ovcím, kozám a prasatům 4-12 gr. jakožto odvar s nějakým jiným lékem (opium, kyselina, terpentýn, kafr a j.). Žaludy hodí se také za lék v rozličných nemocích, jako: špatné zažívání, průjem, vodnatost; pro prasata neb ovce utlukou se žaludy buď surové nebo sušené a dá se 1-2 hrsti s troškem soli (jako přídavek do žrádla).
Dubanka (Svertia) [Swertia, kropenáč], kořen krátký, lodyha přímá, 5-12" vysoká; listy tupé, lysé, lesklé; květy bledomodré. Roste v rašelinách po celé Evropě. Kořen i nať, majíce hořkou chuť, potřebují se v lékařství jako hořec nebo místo něho.
Duběnky (Callae), vzniknou píchnutím jistého druhu vos do listí nebo plodu dubového. Jsou to bobule kulaté, asi jako lískový neb vlaský ořech velké. Nejlépe jest sbírati je zelené, poněvadž v tu dobu obsahují nejvíce třísloviny. Z Arábie a malé Asie pocházejí nejlepší duběnky.
Užívá se jich při otrávení; zevně pak se přikládají co obkladek při zlomeninách, vředech, zhmožděninách a j. Odvarem lze umývati tyto neduhy. Dávají se také co prášek 10-20 gr. Z duběnek připravuje se inkoust.
Dúma (Hyphoena) [Hyphaena] jest palma; kmen na 50 st. vysoký a více; má šrámy po opadalých listech, roste v hořením Egyptu. Ovoce má sladké, chutné. Strom ten dává pryskyřici, jež má ostrou, hořkou chuť; vůni pak jako myrha.
Ovoce přiváží se zhusta na trh do Kahýry a jest oblíbeno co lék i pokrm. Jádro také se může požívati, ač se potřebuje více za lék.
Durman obecný (panenská okurka, Datura stramonium) má lodyhu přímou, na 2 st. vysokou, květy nálevkovité, bílé; plod jest ostenatá, mnohosemenná tobolka zvící jablka. Bylina tato odporně páchnoucí a omamující pochází z Indie východní, avšak nyní jest u nás obecná, roste na rumištích, u cest; kvete v červenci a srpnu.
Ku potřebě lékařské sbírá se listí v červnu a červenci; užívá se proti vzteklině, ochrnutí, křečím, proti šílení opilců a j.
Dutohlavka (Cladonia) [dutohlávka] jest mech, rostoucí v lesích a na horách. Jeden rod vyznačuje se červenými plody. Potřeboval se jindy proti záškrtu.
Sobí d. roste na holé zemi a mezi mechem, na severu jest nejobyčejnější rostlina. Proměňuje se velice. Na severu jest potravou sobů, kteří ji vyhrabují pod sněhem. V mírnějších krajinách některých také se potřebuje co píce; u nás bývá znamením špatné, vymořené půdy.
Dutoušek strunovitý (Scytosiphon filum), stelka oblá, niťovitá, 2-10střevíčná, ztlouští brka kachního; roste v moři severním, atlantickém a baltském. V Indii potřebují ho místo motouzu. Z popele se připravuje jodin.
Feniklový (S. foeniculaceum), stelka střevíčná a vyšší, niťovitá, trubkovitá, oblá, roztroušeně větevnatá; lípne na papír. Roste na skalách a v moři, jako druh předešlý.
Dužnověnec (Sarcostemma) a sice bezlistý (S. viminale) [Cynanchum viminale] roste na pomoří Afriky a v hájích Indie východní. Mléko z rozeh jest mírné, nakyslé, potřebuje se k uhašení žízně.
Jsou ještě jiné druhy; jako moučnatý, rostoucí v Jemenu, obsahuje mnoho mléka; rozhy lidé jedí; troudový v Arábii, dřeň potřebují místo troudu.
Dvojačka (Ruelia) [Ruellia, ruélie], a sice bulvatá (R. tuberosa) [Ruellia tuberosa]. Kořen skládá se z bulev, vypouští lodyhy 4hranné, 8-10" vysoké, bělavé, listy vejčité, přilysé, 1½" široké; květy bledě modré. Roste na Jamajce. Užívá se co ipekakuanha proti úplavici; též na rány a vředy. Jiný druh, rostoucí na Jávě potřebuje se též v lékařství.
Dvoják (Brya) [ebenovka], strom 10 - 15 mt. vysoký, s četnými a dlouhými kořeny; kmen obyčejně křivý má hnědou, rozpukanou koru; roste na Antillech v místech suchých. Květů a ovoce užívá se jako senesu, k počišťování; též proti záduše, a listů proti vředům.
Dvojilak (Diphaca) jest strom prostředně velký; má kůru hnědou a šťavnatou. Šťáva z listí nebo odvar jich užívá se proti vyraženinám, kůra pak proti ochrnutí a ochromení, jež v horských krajích snadno nastane v následku nastydnutí.
Dvouzubka (Bidens) [dvouzubec] roste v Evropě vůbec na vlhkých místech; nať se potřebovala dříve v lékařství. Třená zapáchá nepříjemně, dává se zevně na rány, jež léčí a rozhání.
Dyňucha (Melocactus) jest doma v Americe jižní a západní Indii, kde se potřebuje jako lék obměkčující a proti kožním zánětům. Ovoce sladké může se jísti, a také syrup z něho dělati.
Ďáblík bahní (Calla palustris) [ďáblík bahenní] roste v bahnech a na mokrých lukách v Evropě; kvete v červnu a srpnu.
Kořen dostává v pozdější době chuť palčivou; potřebuje se proti uštknutí hadímu a ku pocení.
Zprorážený (C. pertusa) [Monstera adansonii]. Lodyha asi na palec tlustá pne se jako břečťan po stromech, zachycujíc se kořínky červíkovitými; listy střídavé, pěkně zelené, jakoby zprorážené.
Roste v jižní Americe. Lodyha podobá se hadí kůži, a proto myslí rodáci, že chrání proti hadům jedovatým. Listy potřebují se proti vodnatelnosti.
