Fazol (Phaseolus vulgaris) jest jednoletá rostlina s přímou ovíjavou lodyhou; lístky jsou vejčité, palisty malinké.
Květy sestavené v hroznech mají bílou, modravou neb červenou korunu. Podlouhlý lusk jest na příč přehrádkovaný a vícesemenný; semena jsou vejčitě ledvinkovitá (fazole, bílé, žluté; černé, pestré, strakaté).
Roste vlastně v Orientu, ač se u nás pěstuje v mnohých odrůdách; kvete v červenci a srpnu. Semena obsahují mnoho škroboviny (mouky), pak gumové látky, dusičnaté soli a kyselin. Užívá se jich za obkladky k rozhánění a obměkčení.
Fenykl (Foeniculum) [fenykl obecný, Foeniculum vulgare] podobá se kopru; má dvouletý kořen, lodyhy vyšší a silnější nežli kopr, na 5 - 6 st. vysoké, vůni příjemnější.
Kořen vařený přikládá se na oteklá a zapálená prsa; v octě vařený fenykl přikládá se na rány, jež léčí.
Šťáva z fenyklu a med do uší napuštěný ničí uchavce (škvory). Osoby horkokrevné pijou vodu fenyklovou - to jest odvar nati a semena.
Žvýkání fenyklu z jara sílí zrak.
Olej fenyklový vyhání větry; olej ten (6 kapek) s 2 It. sádla vepřového smíšen v pomádu zahání vši (s hlavy).
Při léčení zvířat užívá se feniklu jako anýzu - viz tam.
Fík (smokvoň, Ficus) [fíkovník smokvoň, Ficus carica] jest keř nebo malý stromek s větvemi, z mládí huňatými; listy jsou srdčité, troj až pětilaločné, různotvarné. Květy drobounké. Roste v Levantě a v jižní Evropě, kdež po celý rok skoro kvete; u nás pěstuje se v zahradách.
Mnohé druhy, jež rostou v Indii, v Africe a Americe, obsahují hojnost šťávy mléčné, z které se dělá kaučuk, neboli klí elastické. Fíky ode dávných časů jsou známy co lék obměkčující; ovoce to však musí býti řádně sušeno, barvu musí míti jasnou a býti měkké.
V mléce neb ve vodě močené fíky mírní bolesti zubní.
Odvar octový z fíků užívá se proti kašli; osutiny u dítek zaženou se, uvaří-Ii se fíky a pije-li se jícha teplá. Nejlépe působí tento nápoj: fíky, datle, lekořice, ječmen, vaří se a nechají vychladnouti, načež se to pije. Proti kašli a nemocím plicním radí se požívání fíků.
Na listí fíkovém objevují se všice, jež vytékající šťávou se obalí a pak co lak do obchodu pod jménem šelaku se dostanou.
Galanga (Kaempferia), cizokrajná rostlina. Rozeznává se několik druhů: Veliká (K. galanga), kořen mnoholetý, složený z hlíz dužnatých, bělavých, zázvorem zapáchajících, příjemně, kořenně, hořce chutnajících. Z kořene vyniká několik květů červených. Roste v Indii východní, kvete v květnu a červnu. Užívá se v lékařství. Kulatá (K. rotunda). Kořen záleží z hlíz vejcovitých, hladkých, popelavých, uvnitř bílých; koruna modrá, růžově nebo nachově a běle, líbezně zapáchající.
Roste v Indii východní; kvete v dubnu a květnu. Mladé hlízy zadělávají do cukru; dospělé potřebují co zázvor. S vodou překapávané dají hustou silici, jež ztuhne v kafr, který prý jest výborný proti uštknutí hadů.
Kořen i nať ženou na moč, posilují žaludek a způsobují rychlejší obíhání krve. Prášek užívají proti hlístám a kurdějím.
Velkolistá (K. longa) [Kaempferia rotunda], kořen složený z 5-6 hlíz; květy voní líbezně; jsou bílé, na konci načervenalé. Potřebuje se jako předešlý druh. Vějcovitá (K. ovata, pandurata); hlízy podobné zázvoru; páchnou a chutnají silně; květ bílý; stvol 1 st. vysoký. Roste v Indii východní, zvláště na Sumatře. Hlízy potřebují se co koření - též v lékárnách.
Galbaník (Galbanum) roste v Persii.
Z tohoto stromu pochází pryskyřice, jež v obchodě objeví se buď ve způsobě zrn nebo kusů větších, koláčům podobných, jež mají silný, zvláštní zápach, odporný mnohým osobám a chuť ostrou, přihořklou. Obsahujíť pryskyřici, gumu a éterický olej.
Pryskyřice té užívá se co léku proti neduhům dělohy (materníku), proti zácpám v žlázách, avšak zřídka uvnitř, kdežto čistí se, tluče a proseje pryskyřice a dává jako pilule. Častěji používá se zevně, k rozhánění a utišení bolestí s jinými látkami, jako náplast.
Eterický olej radí se k natírání proti bolestem křečovitým; tinktura zevně proti krtičnatým zánětům očí a vůbec proti slabosti oční.
Galgan hroznatý (Aljuma racemosa) [Alpinia officinarum, galgán, Alpínia, alpínie] roste v Americe, dosáhne výše 4-5 st., má květy bílé; semeno hnědé, hranaté. Kořen chutná jako zázvor a potřebuje se na vředy rakové.
Galgan obecný (Galanga) má kořen mnoholetý, z něhož mnoho lodyh 7-8 st. vysokých vyrůstá; květ zelenavě bílý, slabě vonící; bobule trochu větší než jalovec. Dává kořen galganový, tvrdý, zápachu kořenného, chuti palčivé, prudčí než zázvor.
Roste v Indii, kde jest oblíbeným kořením. Náleží k lékům dráždícím a povzbuzujícím, zejména při špatném zažívání. Též tinktura se upravuje z něho. Ve víně vařen sílí žaludek, podporuje trávení a způsobuje chuť k jídlu. Víno to pije se ráno a večer.
Galgan malacký (A. malaccensis) [malaccensis] jest keř v Indii východní rostoucí, květy vně bílé, uvnitř červené.
Kořen žvýkají proti ochraptění následkem zpěvu. Usušený má vůni zázvorovou.
Gdoulovník (Cydonia) [kdoulovec, Chaenomeles, Cydonia], ovoce slově jablka gdoulová, jež surová nelze jísti. K tomu účelu musí zvláště býti upravena. Majíť vůni příjemnou, obsahujíce látky rozličné. S cukrem se vaří na kaši neb syrup; jádra potřebují se v lékárnách.
Zavařené gdoule jindy se užívaly při zkaženém žaludku. Z jader upravuje se lektvař s vodou růžovou, jenž se užívá po lžíci jako syrup proti kašli, prsním obtížím; též: zevně na spáleniny, bolavé rty, bradavky prsní a j.
Gomut cukrodárný (Arenga saccharifera) [Arenga pinnata, palma cukrová]. Roste v lesích indických a afrických co strom na 50-60 st. vysoký a tlustý tak časem, že dva mužové nejsou s to jej obemknouti; listy 15 - 20 st. dlouhé, plod jest peckovice, jejíž dužnina šťavnatá jest velmi ostrá. Z lat palmy této dobývá se nápoj vínu podobný. Laty nařežou se a zavěsí pod ně pytlíky, do kterých šťáva se nachytá. Víno to omamuje.
Ve vrcholku kmenovém nalézá se dřeň papírovitý, tak zvaný mozek, který se také jí. Dříví má strom tento velmi tvrdé a v něm dřeň, z něhož dobývati se může mouka nebo ságo.
Šťáva nechá se také zhustnouti v syrup, jenž pak se odpaří a poskytuje cukr.
Guajak (Guajakum) [Guaiacum sanctum] jest strom vždy zelený, rostoucí v západní Indii; podobá se našemu dubu. Pryskyřice z něho potřebuje se v lékařství. Připravuje se z ní lektvař a sice: 1 unce téže a 1½ unce cinobru se surmou, 2 unce růžové vody a zázvor. Guajak dává se proti zastaralým chorobám sliznic, katarrhům, hostci a dně, proti kožním nemocím, kamenu a vodnatelnosti.
Guara (Guarea) jest strom asi 25 st. vysoký, s korunou hustou; listy má velmi veliké; roste v Guinei a na ostrovech karaibských; kvete v prosinci a lednu, i rozšiřuje vůni jako mošus.
