Cecuň (Mamilaria) a sice obecný roste v západní Indii a v jižní Americe na příkrých skalách. Lodyha jest 6-9 ctm. vysoká a poměrné tlustá; posázena jest jemnými bodlinami. Květy má malé, bílé.
Rozmačkaná rostlina ta potřebuje se na záněty kožní za obměkčující a rozhánějící obkladek.
Cejba (Bombax) [Bombax ceiba, kapok], strom rostoucí v horkých krajinách, v Asii, Africe a Americe. Rozeznává se několik druhů. Malabarský druh má kůru šedou, uvnitř červenou, jež slouží za lék proti zánětům a vyraženinám; kůra kořene užívá se za dávidlo, listy proti průjemu a úplavici; sťáva z květů dává se co prostředek počištující.
Americká cejba jest strom 40 m. vysoký, jehož kůra i kořen přikládají se na rány a vředy; uvnitř pak co dávidlo.
Obecná c. roste v Indii východní; kůra kořene utišuje křeče a jest dávidlo dobré; květy a plody, též pryskyřice užívají se co léky.
Celer (Apium), známá rostlina kuchyňská, jež pěstováním pozbývá původní své odporné a hořké chuti. Má bobulatý kořen, lodyhu na 3-4 st. vysokou a bílé květy. Působí prospěšně na stolici, moč a dráždí. Přílišné požívání celeru jest škodlivé.
Cesmina (Ilex) roste v stinných lesích, kvete v květnu a červenci, ovoce zraje v září. Rozeznává se několik druhů, jež povstaly pěstováním.
Květy jsou bílé, bez vůně, chuť mají nahořklou. Z kůry upravuje se lep na ptáky. Listí užívá se proti kolice, kašli zastaralému a zimnici. Čerstvé listy ovazují se na nohy naběhlé s prospěchem. Jeden druh v jižní Americe poskytuje jakési thé (čaj tak zvané paraguayské).
Cibule kuchyňská (obecná, Allium cepa) má známou kulatou cibuli; lodyha 2-3 stopy vysoká má na konci okolík malých, zeleně bílých květů.
Pěstuje se k účelům rozmanitým, a sice jakožto pokrm, koření i léčivo. U starých Egypťanů a Židů byla cibule oblíbeným pokrmem, a posud pěstuje se v Egyptě jeden druh velmi chutný; též Římané a Řekové ji pěstovali hojně. V mnohých krajinách slouží za potravu, na příklad v Uhrách a jižním Německu; větším dílem užívá se jí pouze za koření. Cibule má ostřejší chuť i vůni nežli česnek, čehož příčinou jest etherický olej, v její šťávě obsažený.
Kdo jí mnoho cibule, čpí odporně a též jeho dech.
Co pokrm jest sytá a živná; vařením a dušením pozbývá ostré chuti.
V lékařství užívá se jí co léku dráždivého, neb obkladku, s vodou horkou rozmačkaná co kaše dává se na vředy, by hnisání se zrychlilo; šťáva s cukrem dává se proti vodnatelnosti a starému katarrhu; též na klystýr se potřebuje. Surová cibule požitá dráždí silně žaludek i střeva, způsobuje nadýmání, žene na moč; proto hodí se lépe pro osoby tučné a flegmatické; kdo pak má slabý žaludek, vyhni se cibuli nebo jen střídmě jí požívej.
Cicimek (Zizyphus) [jujuba, Ziziphus jujuba] jest keř nebo strom rostoucí v jižní Evropě a severní Africe divoce: má kůru červenou, květy žlutavé, ovoce červené, chutná výborně a požívá se.
V lékárnách nazývá se zujuha, působí jemně i mírně, zvláště v neduzích prsních.
V krajinách oněch, v Orientu, v Indii východní, v Číně rostou ještě mnohé jiné druhy rostliny této.
Cirok (Sorghum) [čirok cukrový, Sorghum saccharatum] nalézá se v jižní Evropě a v Orientu. Kořen silný, sladký, užívá se v italských lékárnách.
Semeno slouží také za potravu. Setím zplodilo se několik odrůd; mouka z něho jest špatnější než z obilí, míchá se tedy s pšeničnou nebo žitnou nebo jinou. Cirok cukrový roste v Indii východní; jeho zrno dává lepší mouku; stébla sladká se jedí; pěstuje se ve Francii, kde se vyrábí z něho pálenka.
Cist (Cistus), rozeznává se několik druhů, hlavnější jsou: kretenský, jenž roste v Sýrii a po březích moře středního. Z větví a listů jeho prýští pryskyřice ladanum, jež potřebuje se jako lék i kadidlo.
Španělský, jenž dává podobnou pryskyřici, která způsobem tímže se užívá jako předešlá.
Cyperský roste na ostrově Cypru a též pryskyřici téhož jména jako dřívější dva druhy vydává, jež nalézá téhož upotřebení a v Egyptě také se považuje za ochranný prostředek proti moru.
Citroník čili citronový strom (Citrus medica) jest malý strom, mající hladkou, červenavě šedou kůru a kulovatý, mnohovětevný vrchol. Mívá trny a vždy zelené, průsvitavě tečkované listy. Květy bílé stojí jednotlivě nebo po dvou i více; plod vejčitý, bledožlutý jest bobule uvnitř šťavnatá. Roste v Asii, avšak pěstuje se též v Evropě jižní.
Kůra citronová obsahuje olej těkavý, má chuť kořennou, hořkou a potřebuje se za lék, jenž podporuje zažívání a utišuje křeče; totéž platí o listí, kořen pak potřebuje se proti zimnici. Šťáva citronová má moc chladící, avšak není radno prostředku toho příliš často a mnoho užívati, kyselina šťávy té působí na žaludek.
Užívá se obyčejně co limonáda a míchá se s cukrovou vodou k tomu účelu. Za horkého počasí, rozproudí-li se krev, vylučuje-li se mnoho žluči, z čehož pochází bolení hlavy, závrať, nepravidelnost' zažívání i stolice, účinkuje výborně limonáda smíšená s thém bezovým. Zevně užívá se šťáva ta na bolavé dásně, proti pihám a jiným skvrnám v obličeji, které zmizí, natřeny byvše šťávou touto.
Proti žízni působí velmi dobře 2 loty cukru ve sklenici vody rozpuštěné, smíšené s trochem šťávy citronové.
Olej aetherický z citronu vyráběný jest dvojího druhu: 1. Olej citronový (Oleum citri), jenž v jižní Evropě vyrábí se tím spůsobem, že se ve velkém lisují kůry citronů. Užívá se ho k opravení chuti neb vůně nepříjemných léků, dále k práškům zubným a j. Také prý prospěšně účinkuje na vzrůst vlasů. 2. Bergamotový olej vyrábí se lisováním kůry citronu bergamotského. Má příjemnou vůni a trpkou chuť, a voňavkáři i lékaři potřebují ho velmi často. Kůra citronová sama o sobě jest prostředek dráždivý a žaludek sílící. Zadělaná s cukrem slově citronát; domácí lék proti špatnému zažívání, a koření pro rozličné pečivo.
Šťáva citronová má příjemnou nakyslou chuť a vůni. Ona má moc chladící a podporuje činnost kůže a ledvin.
V nemocích jater zvláště účinkuje prospěšně; též při vodnatelnosti, proti spále užívá se šťáva ta a sice po 2 lžicích. Limonádu lze upraviti rozličně; 8 lotu šťávy citronové, čerstvé kůry citronové lot, cukru 8 lotů, vařící vody 6 žejdlíků. Procedí se to, když to vychladne. Císařská limonáda. Vinní kámen 1¼ kvent., kus kůry citronové, 1 kousek cukru a 4 žejdl. vody vařící, což vychladlé se pak sleje. Obyčejná limonáda. Dva citrony rozkrájí se, přidá se 4 loty cukru a vlije se na to 4 žejdl. vařící vody.
Také s vodou studenou upravuje se limonáda.
Prášek limonádový shotoví se takto: 9 It. cukru, 1 kvt. sody a 15 kapek essence citronové smíchá se a rozdělí na 12 dílů.
Taktéž učiní se s 6 kvent. kyseliny vinního kamene. Pak se dá jedna část do vody toho i onoho prášku a smíšenina tím povstalá poskytuje nápoj výborný. Ocet citrónový upraví se takto: oloupá se 5 až 6 čerstvých citronů, šťáva se vylisuje a nechá ustáti. Kůra z těch citronů se utluče a polije 8 lib. octa. Za několik dní se ocet slije a smíchá s čistou šťávou, procedí a dá do láhví, v nichž se uloží. Essence citronová upraví se takto: Smíchá se olej citronový (2 kvent.) s 1 mázem líhu. Voda citronová dělá se takto: 12 lib. kůry citronové močí se 8 dní v 20 mázech vody a pak se to procedí.
Citvar [Curcuma zedoaria, cicvár, zedorie] a sice semeno citvarové (Semen cince), známý domácí lék proti škrkavkám. V malé dávce požit podporuje zažití, chuť k jídlu; větší část pak zrychluje oběh krve, přílišné množství způsobuje dávení, průjem. Užívá se pouze proti škrkavkám u dětí a dává se s medem, neb jinak smíšen.
Cukrovník (třtina cukrová, Saccharum officinarum) podobá se rákosí, má stéblo 8-12' vysoké a 1-2" tlusté, naplněné šťavnatou dření. Pěstuje se v horkých krajinách, stébla se lisují a ze šťávy tak nabyté připravuje se cukr. Nyní však připravuje se vůbec cukr u nás z buráku, a cizí onen k nám zřídka se dováží. Cukr potřebuje se v lékařství; zhusta a rozmanitě. Při zánětech působí chladivě, též co lék mírně počišťující, zvláště u dítek. Jindy se ho užívalo ještě více co léku a přičítalo se mu působení téměř zázračné.
Cvikla (burák, Beta vulgaris) [řepa obecná] má kořen dužnatý, řepovitý. Lysá lodyha dosahuje výšky 1-4 st, květy neúhledné sedí v klasech, které jsou sestaveny v latu. Bylina mnohotvárná pro své řepovité cukrnaté kořeny sází se u velikém množství na polích.
Rozeznává se bílá (burgundská), žlutá (burák) a červená řípa. Prvnější krmí se dobytek, z buráku vyrábí se cukr a červená řípa potřebuje se pro kuchyň. Kvete od července do září; jest letní nebo ozimá (dvouletá). Užívá se též k rozhánění bolestí při neduzích jater a ledviny; s medem při souchotích, vyraženinách, spáleninách a vředech.
Cykas (Cycas), cizokrajná rostlina; odrůdy jsou: Indský (C. circinalis). Strom palmám podobný, kmen přímý, 40 st. vysoký, vypouští někdy na vrcholku několik větví. Roste v Indii východní. Mladé listy dávají zeleninu chutnou; řapíky jedí se jako špargl; jádra uvařená a sušená dusí se s mlékem kokosovým, kmen dává ságo.
Žapanský, strom 5 st. vysoký, ovoce jeho obyvatelstvo požívá. Z jehnědů prýští se sliz, který ztuhna podobá se tragantu. V Indii roste jiný druh, strom to 10-15 mt. vysoký, jehož mladistvé ratolesti co lék se užívají proti dýchavičnosti, kolice, zevně pak přikládají se na vředy; klí z kmene vytékající užívá se proti uštknutí hadímu.
Cymbálek (Umbilicus) [zvěšinec, Cymbalaria] roste v jižní Evropě na starých zdích a místech kamenitých. Nať potřebovala se dříve jako chladící prostředek a občerstvující, též ku hnaní na moč.
Cypřiš (Cypres, kupres, cupressus) má zvláštní jehlancovitý vzrůst s přímými větvemi; roste v Orientu a v severní Africe, kvete v únoru a březnu. Dříví žlutavé a červenavé, též ovoce potřebuje se proti krvo- a slizotoku. Olej užívá se proti červům.
V Americe roste zvláštní druh, z jehož pilin upravuje se odvar čistící krev.
Jehnědy druhu toho i předešlého mají moc stahující a potřebují se proti zimnici. Ořechy čerstvě tlučené s vínem prospívají při chrkání krve. Listy s vínem posilňují močové ústroje. Listí cypřiše a myrha vařeny v červeném víně posilňují močové ústrojí a radí se starcům, kteří nemohou moč držeti. Také proti nucení a zadržení moče užívá se toho prostředku, při čemž prospívá dávání obkladů z prosa vařeného v ječné vodě.
Čabr obecný (čibr, Satureja hortensis) [saturejka] roste v zahradách, kde se pěstuje, nebo divoce v místech písčitých v jižní Evropě a v Levantu. Kvete v červenci až do září. Má příjemnou vůni, chuť kořennou a potřebuje se tu a tam v lékařství; nejvíce pak užívá se ho za koření v kuchyni.
Čajovník (Thea chinensis), [čaj, Camellia sinensis] keř větevnatý 20-30' vysoký. Roste v Číně a jen tam se pěstuje. Listy se trhají čtyrykráte do roka, spařují se ve vřelé vodě, suší na železných plechách a pak svinuté přicházejí co zelený nebo hnědý čaj do obchodu. Čaj obsahuje zvláštní látku, jež zove se thein. Kdo není zvyklý píti čaj, může ho za lék potřebovati, zvláště při špatném zažívání.
Hypochondrům nesvědčí; osoby dnou stížené mohou jej spíše píti. Osoby, jež nesnesou kávu, učiní lépe, pijou-li čaj, avšak ne mnoho.
Čarovník (Cirnea) [Circaea] roste v Evropě; má kořen plazivý, listy slabě zelené; těch užívá se proti fíkům (příjičným).
Čechřice (Myrrhis) [krabilice] roste v Evropě střední a jižní, má tlustý kořen a bílé květy. Celá rostlina zapáchá anýzem a potřebovala se dříve jako kerblík.
Čekanka (Cichorium Intybus) má kořen masitý, hořkou mléční šťávou naplněný, lodyhu přímou, často několik stop vysokou. Květy jsou barvy modré. Roste na mezích a podle cest. Pěstuje se též, poněvadž z kořene vyrábí se surogát kávy, tak zvaná cichorie.
Cukrovaný kořen tento dává se dítkám, které mají škrkavky. Také se dává proti žloutence a blednici. Užívá se též co rozpouštějící lék proti zácpě a zašlemování žaludku i střev, zvláště pochází-li ono od zlaté žíly.
Vezmou se 2-3 loty kořene a svaří se v mázu vody až na polovic a pak se užívá po lžíci odvar tento. Také lisuje se šťáva kořene a přimíchá se jí 3-4 lžíce do šálku kávy nebo polévky.
Voda upravená z květů sílí zrak a sprošťuje lidi mnohých bolestí.
Proti chrkání krve užívá se šťáva z kořene; pro souchotináře svaří se 2-3 loty kořene sušeného v 2 mázech vody půl hod. a pije se pak po šálku. Proti křečím a bolestem podobným pije se odvar květů. Šťáva rostliny má týž účinek jako šťáva z kořene.
Také proti zánětu očnímu užívá se odvar čekanky a chrpy, v stejných dílech smíšené.
Čemeřice černá (Helleborus niger), lodyha 3-8" vysoká nese květy z 5 velikých, bílých lístků kališních. Jest to prudce jedovatá rostlina, kvete již v prosinci, a pěstuje se i v zahradách. Užívá se proti vyraženinám, vředům, svrabu, vodnatelnosti.
Sňupe-li se prach z kořene, způsobí nebezpečné kýchání. Kořen druhu, jenž páchne nepříjemně, užívá se co prostředek proti červům. Čemeřice dává se koním a skotu po 1,845-3,75 gr., ovcím po 1-1½ gr. proti zácpě neb vodnatosti. Psům a prasatům dává se 1-1½ gr. proti zácpě a červům. Při tom se musí dbáti, by nebyl žaludek nebo střeva zaníceny; menší dávky se užívají pro podporování činnosti střev. Dává se buď jako prášek, pilule nebo lektvař psům a prasatům s mlékem nebo odvarem z otrub.
Také s jinými léky se míchá, dle účelu, který se má docíliti. Zevně se užívá kořen, 3,75 gr., jenž močen byl dříve asi čtvrt hod. v studené vodě. Odvar kořene 30 gr. na 1 Itr. vody počítaje užívá se k zahubení vší a k vyléčení svrabu. K účelu tomu hodí se též prášek z kořene utřen se sádlem nebo mýdlem.
Čepelatka jedomá (Laminaria esculenta) roste v moři severním podle Evropy a Ameriky. Má chuť asi jako kapusta, pročež někteří obyvatelé ostrovů severních ji požívají. Jiná: bulvatá roste také v moři, a kdežto předešlá jest rostlinka útlá, nepatrná, vzroste tato někdy tak, že ji sotva muž unésti může. Cukratá roste ve všech mořích a může se jísti, avšak potřebuje se hlavně k vyrábění jodu. Usušená, neb naložená popíná se prachem zasládlým, jejž časem užívají místo cukru, a žene na stolici. Prstitá, má list 2-4 i více st. dlouhý, 1-2 st. široký, rozdělený na mnohé dřípy mečovité. Roste v moři severním a požívá se z mládí jako zelenina nebo salát.
Černucha (Nigella) roste divoce tu a tam, nebo se pěstuje v zahradách. Jsou dva druhy; jeden má semeno černé a druhý žluté. Užívá se ho jako kmínu nebo kardamomu k mírnění dráždění a proti nadýmání, ku hnaní na moč, proti šlemu v střevech, proti červům, žloutenici a při nepravidelné čmýře.
Česnek (Allium sativum). Lodyha 2-3 st. vysoká, nese na vrcholku okolík, jenž obsahuje malé cibulky. Užívá se v kuchyni, vyniká zvláštním zápachem, jenž pochází od zvláštního oleje. Národové někteří, na př. Židé a Egypťané požívají mnoho česneku, což příčinou zápachu, jímž se vyznačují. V malé dávce podporuje zažívání; ve větší způsobuje obtíže; zvláště osobám krevnatým a souchotivým škodí. Dříve užíval se mnoho v lékařství proti vodnatelnosti a škrkavkám, které nehubí, nýbrž jen dráždí, a proto při užívání jeho potřebí opatrnosti. Šťáva co náplasť užívána působí prudce a proto také potřebí v tom ohledu opatrnosti; šťáva ta se dává také do pomád.
Česnekovník (Cedrela) jest rostlina cizokrajná. Roste jako strom v Asii, Americe a Austrálii. Jeden druh roste v západní Indii, má červené, vonné dříví. Pryskyřice tekoucí z kory potřebuje se za lék. Z listů, majících chuť hořkou a z mladého dříví připravuje se výtažek proti zimnici a též proti křečím.
V Indii východní roste podobný strom, s hladkou korou, s bílým vonným květem. Kůra a semeno potřebují se jako china.
Jsou ještě jiné druhy, podobné těmto a užitek tentýž poskytující.
Česujatka (Chloranthus) [žlutokvět, čajovec], rozeznává se několik druhů; kořen druhu jednoho má vůni ostrou, kafrovitou, chuť aromatickou, hořkou a moc dráždivou, pročež užívá se ho s prospěchem v nemocích čivních, při tyfu (horečce), a též při zimnici. Roste v cizích zemích. Druh, jenž roste na Jávě, má kořen, jenž vykazuje vlastnosti podobné a z té příčiny se ho užívá též způsobem tím, jako předešlého.
Čilimník obecný (Cytisus laburnum, kozí jetel) [štědřenec odvislý, Laburnum anagyroides] jest keř nebo stromek s trojenými listy, dlouze řapíkatými a eliptičními. Hrozny květů světložlutých visí v úžlabí listů; lusky dlouhé jsou smáčknuté, hedbávně pýřité, obsahujíce 4-8 kulovatých semen.
Keř ten slouží za ozdobu sadů a zahrad, v horských lesích na nižších Alpách jest samorostlý.
Listí, též semeno užívá se za obkladek a působí na vředy a podobné choroby, jež rozhání a odstraňuje.
Jiný druh, rostoucí v jižní Evropě a v Orientu, kvete v dubnu a květnu. Větve, listí a lusky mají moc stahující a potřebují se při krvotoku.
Čimišník (Carragana) [Caragana] jest keř, má květy velké, jednotlivé neb v okolicích. V Sibiři roste druh, jenž podobá se stromu. Kořen a kůra jeho se tam potřebují za lék proti katarrhům. U nás roste v lesích, u řek, kvete v červenci; dříví žluté, tvrdé, hodí se na práce soustružnické; kořen sladký užívá se místo sladkého dřeva; z lýka se dělá lep; listí dává barvu modrou; dobytek je také žere; semeno, hrachu podobné, se jí a též olej se z něho lisuje.
Čípek (Streptopus) [babí jahoda] roste na horách lesnatých v Evropě. Nať má moc chladící a svraskující. Kořen jí se z jara jako salát. Dříve potřeboval se ku kloktání podebraného čípku.
Čistec prostý (Stachys recta) [čistec přímý] roste v jižní Evropě; nať má zápach odporný a chuť trpkou. Listy potřebují se proti mrtvici; tropí se jimi pověra. Bahní (St. palustris) roste u vod; kořen se požívá. Nať smrdutá a hořká sloužívala za lék proti neduhům v životě. Lesní roste v lesích, potřeboval se jindy proti voleti, k čistění krve a puzení na moč; také na čmýru prý účinkuje. Jsou ještě jiné druhy, z nichž ten či onen co lék upotřeben býval.
Číšník (Paliurus) [trnovec] jest keř na 4-5 st. vysoký, rostoucí v jižní Evropě. Semeno olejnaté potřebuje se proti neduhům prsním; též proti chorobám ústrojů močových; kořen a listy proti průjemu.
Člunatka uzlatá (Cymbidium nodosum) [Brassavola nodosa]. Bylina příživná, nalézá se na stromech v Indii západní.
Květy její v noci vydávají vůni líbeznou. Jiný druh, vějčitá, roste v Indii východní, počišťuje mírně a potřebuje se proti hryzení - jiný druh, tamže rostoucí, dává se proti závrati a ochrnutí, též při obtížném močení a krvotoku. Nade všecky vyniká čl. obrovská, rostoucí na předhoří Dobré Naděje, neobyčejnou výškou stvolu, jenž nese hrozny velikých květů krásně pomerančových.
Čočka (šocovice, Ervum lens) [Lens culinaris] jest jednoletá, pýřitá bylina s přímou asi stopu vysokou lodyhou. Listy jsou podlouhlé a palisty kopinaté. Malé, bílé, lilákové květy stojí po 2-3 na dlouhých úžlabních stopkách. Plod jest krátký lusk, v němž obsažena dvě okrouhlá ploská semena. Seje se na polích, kvete v červnu a červenci.
Ovoce slouží za pokrm i lék. Z piva a mouky čočkové vařená kaše prospívá proti raku a vředům v kostích; odvar tlučené čočky počišťuje, ale slupky způsobují zácpu. Vařená čočka, rozmačkaná a na rány přiložená zastavuje krvácení. Otekliny v očích také zahání odvar čočkový, jímžto se oči vymývají.
Čtveran nejlíbeznější (Persea gratissima) [avokádo, Persea americana] roste v Americe, kvete v dubnu. Ovoce stromu toho jest lahodné, ořechům lískovým aneb artyčokům podobné. Cizinci nechutná z prvku, pokud mu nezvykne. Ovoce to obsahuje mnoho oleje, něco laurinu a cukru. Poupat užívá se s prospěchem proti příjici; též k rozmnožení čmýry. Semeno, obsahující látky hořké, užívá se též jako lék.
Čuřidlo (Thapsia) [tapsie] roste v jižní Evropě a severní Africe; kořen uvnitř působí velmi prudce, pročež dává se jen zevně. Rozeznává se několik druhů. Šťáva kořene jednoho druhu užívá se tak, jako čertovo lejno; ve Španělsku roste druh, jehož kořen potřebuje se za lék proti lišejům; jiný opět proti hostci. V jižní Francii roste druh, jehož kořen přikládá se na otoky, by je rozehnal.
