Léky z nerostů
V mnohých případech používá se při upravení léků též látek z nerostectva (resp. zvířectva), ač ne tak zhusta, poněvadž mnohé léky z říše nerostů jsou prudké jedy, jichž lékař užije pouze v čas nouze, z čehož vysvítá, že nelékaři není radno jich užíti. Mimo to je nedostane tak snadno do ruky, a tuto uvádíme je pouze proto, aby dílo naše bylo úplným, radíce každému, aby bez rady lékařské prostředků těchto neužil.
Baryt (těžovec, Baryum) [síran barnatý, BaSO4] a sice soličnatý, rozpustí se ve vodě, má chuť hořkou, slanou, ošklivou, účinek jedu podobný. Užívá se proti bolesti v obličeji; ¼—½ gramu s opiem vždy za 2 hodiny; též proti krticím dává se s chloridem železnatým ve vodě rozpuštěným, denně několikráte 1/8—¼ granu.
Jakožto masť ½ drachmy na 1 unci sádla užívá se k natírání krtičných vředů. Rozpustí-li se 4—6 gramů v 1 unci vody, nabude se voda k mytí proti lišejům, též voda oční, kterou se zapuzují skvrny blány rohové (v oku, rohůvky) — t. j. jinými slovy bělmo.
Bledna (boran, Borax nativa) [Na2B405(OH)4.8H20] nalézá se jakožto sůl v některých jezerech v Neapolsku a Tibetansku, nyní připravuje se ze sody (salajka, natron), užívá se jako lék při neduzích žaludečních (jest-li kyselina v žaludku) a při vodnatelnosti. Pomáhá prý také zvýšiti a sesíliti porodní bolesti a tím zrychluje porod, jest-li materník slabý neb nečinný. K účelu tomu dá se vždy za ½ hod. 9 degr. — v 3—6 dávkách. Užívá-li se jí proti křečím, přidá se opium, proti slabosti skořice, při plnokrevnosti natron. Při čmýře s bolením spojené také prospívá, dává-li se 60—180 ctgr. jednou denně. Jsou-li v ústech houbičky od kyseliny žaludkové, cucá se bledna jako pokroutky. Při vyraženině, lišejích a kožních neduzích upraví se voda z bledny, růžové, mátové a heřmánkové vody, v poměru asi 4—12 gramů na 240 gramů, a tím se bolavá místa umývají. Při kapačce (tripru) a bělotoku užívá se ku vstřikování; proti bělmu a plačtivým očím použije se co vodička oční.
Bobřina,*) bobrový stroj (Castoreum) nazývá se hmota, již bobr vylučuje ve dvou žlázách blíže řiti. Jest to hustá tekutina, jež později ztvrdne. Jsou hlavně dva druhy známy: sibiřská, pak kanadská. Tato hmota obsahuje olej a pryskyřici, která se rozpustí v líhu a má ostrou, hořkou chuť. Bobřina jest bílá, zrnitá, voskovitá, se zvláštní vůní. Rozpustí se ve vodě, v líhu, v olejích etherických při teple, jež var vyžaduje. Sibiřská bobřina chová v sobě více etherického oleje než kanadská, jež má více vápenitých látek, pročež hodí se ku potřebě lékárnické rozhodně lépe prvější druh.
Bobřina jest silný, zejména křeče utišující prostředek, jenž dává se jako prášek, nebo pilule po 1—4 granech nebo jako tinktura, kterou obdržíme, rozpustíme-li 1 část bobřiny v 10 částech líhu.
*) Uveden tuto pro svou důležitost.
Čpavek (Ammonium) [amoniak, NH3] jest bílý prášek, jenž rozpouští se ve 3 dílech vařící a ve 3 dílech studené vody. Vyrábí se také způsobem umělým a používá se při neduzích leckterých, jako jsou: vodnatost, krtice, anglická nemoc, kameny v měchýři, otok jater, sleziny a j. Čpavková silice nerozředěná jest prudký jed a dává se pouze v 20—30tém rozředění po 5—12 kapkách proti dýchavičnosti, vodnatosti, křečím, kyselině v žaludku. Bolení hlavy odstraní se čicháním čpavku; rovněž bolení zubů.
Zevně užívá se čpavku proti poranění (bodům) hmyzu, zvláště v letě a proti uštknutí zvířat jedovatých.
Zvěrolékař užívá čpavku uvnitř proti zánětům sliznic v dýchadlech, také proti vodnatosti. Dává se ve způsobu pilulí nebo lektvaře. V rozředění 20—25násobném účinkuje čpavek u skotu (15—25 gr. s 0,5 ltr. vody rozředěn) okamžitě při nadmutí. Zevně se užívá za prostředek chladící a rozhánějící.
Hořkel (Magnesie) [manganistan draselný, KMnO4] jest sloučenina prvku magnesium zvaného s kyslíkem. Prodává se v lékárnách a též u materialistů jako lék proti kyselině v žaludku. Dává se jí 60 ctgr. — 1 gr. do vody několikráte denně, mimo to jest vodička hořkelová ještě oblíbenější, poněvadž ji slabý žaludek spíše snese. Voda tato vyrábí se hojně a jest laciná, hodí se proti kyselině v žaludku, proti nadýmání. Magnesia uhličnatá ruší také kyseliny, pustí totiž snadno kyselinu uhlíkovou a spojí se s jinou kyselinou, jižto postihne v žaludku.
Magnesie tato smíchaná s revní, a sice 2 části, dle váhy, téže s 1 částí revně (prášku), činí prostředek či lék domácí (dětský), jenž dává se dětem proti zácpě.
Magnesie sloučená s kyselinou sirkovou tvoří hořkou sůl, jež nalézá se v mořské vodě a potřebuje se co prostředek počišťující; 30—60 gr. rozpustí se v teplé vodě, nechá se vychladnouti a potom se pije.
Kamenec (Alumen) [síran hlinitodraselný - Kal(SO4)2.12H2O] jest nerost, jenž tvoří hlati, má chuť přisládlou, stahující a v studené vodě se nesnadno rozpouští.
Tvoří se v přírodě sám od sebe nebo se připravuje uměle v závodech k tomu určených. Rozpuštěn ve vodě potřebuje se proti kurdějím. Účinek jeho přiměřen jest množství a tím se řídí. V malé částce snižuje přirozenou teplotu a činnost cévní soustavy; větší dávka způsobuje průjem nebo dávení, rušíc zažívání a majíc účinek podobný jako kyselina sirková.
Kamence užívá se při krvotoku s opiem a skořicí, zvláště při krvácení materníku, při čemž potřebí však veliké opatrnosti. Ve spojení s léky silnějšími lze ho užíti proti zhnilici a úplavici, též proti slizotokům a průjemu chronickému.
Proti kolice dává se zároveň s opiem, poněvadž ruší a odstraňuje zácpu; též dobré služby prý koná při vadách srdce.
Při ochablosti žaludku a střev, při častém dávení a při krvácení, které jest potřebné a prospěšné, není radno užívati kamence.
Zevně se dává za obkladky; rozpustí se ho 2 drachmy v 8 uncích vody, nebo se vstřikuje při krvotoku, jenž má za původ hämorrhoidy, nebo při krvácení z nosu, též nastal-li prolapsus vaginae uteri. S chinou, kafrem a heřmánkem sype se na krticovité a silně hnisající vředy.
Rozpuštěn v odvaru šalvěje, žebříčku neb heřmánku, slouží za kloktadlo při kurdějích, ochabnutí mandlí a čípku, neb jeví-li se náklonnost částí těchto k zánětu, neb nastane-li angina typhosa.
Roztok slabší, asi ½ drachmy v 6 uncích vody, potřebuje se za obvazek vředů krticovitých nebo rakovitých, zvláště na bradavce prsní.
Jestliže bylo některé místo chorobné páleno žhavým železem, nebo jestliže byly neštovice vsazeny, a nastane-li hnisání, navlažuje se denně dvakráte cupanina v tekutině Alum. crud. půl dr. solve in aqua chamomill. 3 dr. Laud. liquid. syd. 2 skr.; to přiloží se na hnisající vřed. — Při atonických zánětech očních působí prý kamenec též prospěšně.
Sloučenina 3 uncí kamence, 1½ uncí zelené skalice, 6 dr. skalice modré, 2 dr. zelené rezi a 1 dr. čpavku jest prospěšná proti zhmožděninám; rozpustí se jí 1—2 dr. v 6 uncích vody.
Jiná, rovněž prospěšná sloučenina jest dle receptu tohoto : Alum. crud., Nitr. pur., Vitriol de Cyproana 1 unc. pulverisat. liquefiant in vitreo vase liquefactis adde Camphor půl dr. Toho 2—4 gramy v 1 unci vody, užívá se jako vodička na záněty oční spojené se slizotokem.
Kostík (Phospor) [fosfor], látka bílá, neb žlutá, průsvitná, jež vyrábí se z kostí. Jakožto lék užívá se kostík velmi zřídka, poněvadž jest prudkým jedem a potřebí největší opatrnosti při tomto užívání. Dává se proti čivním neduhům, zimnici, choleře; nelékař nikdy nemá jej upotřebiti.
Homoeopath jej dává proti záškrtu (nemohoucnosti, impotenci), zánětu plic, průjemu v čas cholery, vůbec proti neduhům, jež kosti zachvátí, a proti otoku žláz i bělmu.
Zvěrolékař samotného neužívá, pouze kyseliny kostíkové s vodou rozředěné nebo ve způsobě pilulí užívá se uvnitř.
Ledek (sanytr, Kali nitricum), prášek bílý, jenž záleží z hlatí a má zvláštní kyselou chuť a jest proto váženým prostředkem proti zánětu plic a hostci v kloubech.
Kyselina ledková silně rozředěná užívá se uvnitř proti zimnicím, kurdějím, úplavici, jaterním neduhům, žloutence, choleře; zevně proti ránám hnisajícím, vředům syfilitickým, oznobeninám, kožním nemocím, pihám a jaterním skvrnám. Kyselina dusičná potřebuje se k leptám bradavic a vředů příjičných.
Zvěrolékař potřebuje ledek uvnitř proti zimnicím a zánětům vůbec, proti křečím, ale s opatrností náležitou, poněvadž velké příliš dávky mohou usmrtit.
Zevně se potřebuje pouze na rány.
Znám jest účinek prachu střelného, čehož příčinou jest ledek. Kyselina dusičná dává se zevně při leptání ran, kousnutí, bradavic, vředů, rozředěná vodou. Tresť ledková se užívá proti kolice, zimnici, zároveň s rostlinnými látkami olejovitými.
Měď (Cuprum), známý kov a pro obchod velmi důležitý. Měď okysličená (C. oxydatum), prášek to černý, dávala se dříve proti padoucnici, též jako dávidlo a pro počištění; nyní pak se dává 0,04—0,06 gr. (dítkám polovice) proti škrkavkám a tasemnici; a sice 3—4krát denně po 6 až 8 dní. Kdo užívá léku toho, vystříhej se pokrmů kyselých. Zevně se dává jako masť na otoky. Skalice měděná jest prudké dávidlo i nelze odporučiti užívání téže.
Homoeopath dává meď proti kašli, křečím a choleře, radí nositi jakožto chránidlo proti této nemoci měděné desky na prsou.
Zvěrolékař dává skalici měděnou proti chronickému katarrhu, ozhřivce, kožním červům koní, průjemu ovcí a skotu; zevně proti vředům hnisajícím a kulhavce ovcí. Jakožto prášek sype se na rány, vředy a j.
Nafta (Naphta aceti), čistá, bezbarvá tekutina, která se dává jako tresť proti hysterii, mdlobě, křečím žaludkovým, dávení, kašli, po 20—30 kapkách. Zevně dává se proti bolení zubů, mdlobě, křečím, jakož i k mazání a natírání se potřebuje.
Zvěrolékař užívá léku toho, jakožto zmírňujícího a bolesti (křeče) utišujícího prostředku proti kolice koní, nadmutí přežívavců, proti červům smíšený s odvarem máty. Tresť potřebuje se k omámení při mnohých operacích a též proti ztrnutí a zuřivosti. Také při kýle prospívá, nakape-li se na otok.
Olovo (Plumbum) jest kov, který se ryzí nenalézá v přírodě; také se čisté, ryzí nepotřebuje, než v sloučeninách, na př. cukr olověný, ač při tom potřebí také největší opatrnosti. Utřen na prášek dává se 2—3krát denně při souchotinách. Proti škodlivému účinku olova co jedu hodí se dobře opium a pak olej olivový. Cukr olověný a ocet olověný potřebují se často na obkladky, ku vstřikování neb mazání při zánětech, zhmožděninách a j.
Olověná masť hodí se na spáleniny a též na oznobeniny; tak zvaná diákulová masť (diachylon) záleží z klejtu olověného v oleji vařeného a slouží k tomu, by kryla rány a zabránila přístup vzduchu a nečistotě, jakož i by udržela teplotu, což vyléčení prospívá. Přidá-li se k tomu gumi, terpentýn, vosk, stane se masť ta silnější. Tak zvaná masť z běloby užívá se k mírnění a vysušování vředů, ran, vyraženin, strupů a pod.
Otrušík (Arsenicum) [utrejch, oxid arzenitý - As2O3] jest nerost, jenž čítá se k nekovům. Na uhlí prchá, zanechávaje zápach česnekový.
Otrušík čistý bere se na mouchy, za lék užívá se kyselina otrušíková. Za náležité opatrnosti působí otrušík uvnitř prospěšně na celé ústrojí, zejména na svaly. První účinky jeví se v žaludku a ve střevech. Radí se proti raku, zimnici, padoucnici, posunčině a jiným neduhům čivním, proti uštknutí hada, kousnutí psa, hostci, dně, vyraženinám chronickým. Dávka otrušíku bílého činí 3, nejvýš 8 mg. denně jednou při dietě lehké, živné, s nápoji šlemovitými, při čemž potřebí zastaviti užívání, objeví-li se prudké účinky, prudká zimnice, ochablost a slabost čiv. Obyčejně dává se kyselina otrušíková v roztoku nebo jako otrušnatka draselnatá (Fowlerovy kapky), v čemž obsažena 1 část otrušnatky v kuse, 1 část uhličitanu draselnatého a tolik vody, by v 90 částech roztoku byla 1 část otrušnatky.
Pekelný kámen (Lapis infernalis) [dusičnan stříbrný - AgNO3] má býti bílý nebo šedý a musí chovati se v černé láhvičce.
Užívání jeho znali již Egypťané, jakož i Arabové. Uvnitř dává se 0,065—0,03 proti křečím, padoucnici, tlučení srdce, průjemu, úplavici, choleře a j. Velkou dávkou možno otráviti člověka. Zevně se dává k zastavení krvotoku, ku vstřikování do trubice močové, na klystýry a k leptání zlého masa.
Homoeopath jej dává proti padoucnici, vodnatelnosti, svrabu, vředům a zánětům syfilitickým, rakovině, průjemu, močení krve atd.
Zvěrolékař jím pálí vředy a rány, lišeje (natírá je roztokem 5—10 gr. pek. k. v 1 unci vody překapované).
Uvnitř dává se v pilulích proti padoucnici, úplavici a sice 15 — 30 gr. v 1 klg. vody překapované.
Ale že jest to lék příliš drahý, užívá se ho zřídka.
Petrolej (Petroleum), tekutina žlutavá, mající vůni zvláštní a vyrážející ze země, kde se nalézá uhlí. Zvláště v severní Americe nalézají se nevyčerpatelné takřka prameny petroleje. V Evropě také nachází se petrolej na mnohých místech.
O vzniku jeho neustálen dosud rozhodný úsudek.
Oleje toho čištěného užívá se jakožto prostředku čivy posilujícího a křeče utišujícího; též proti škrkavkám, katarrhu střevnímu a vodnatosti.
Zevně se dává na rány, oznobeniny a svrab.
Homoeopath upotřebí jej proti krticím n nemoci anglické, lišejům, naběhlým žlázám, hluchotě, kýle, na rozpukanou kůži, na bolavé nohy, zvláště palce.
Zvěrolékař dává petrolej uvnitř skotu proti nadmutí, zevně na poraněné kopyto a vředy.
Rtuť. Za našich časů jest rtuť v rukou rozumného lékaře výborným, potřebným, takřka nezbytným lékem.
Poněvadž jest nesmírně dělitelná, stává se tím schopnou vniknouti do kůže a proto se velmi často užívá za hlavní obsah neboli podstatu rozličných mastí.
Nejprostší takováto masť záleží z 1 části rtuti a 22/3 loje skopového a 11/3 sádla (vepřového), jež vůbec slove mastí rtuťovou, šedou nebo francouzskou. Účinek místní jest nepatrný, ale při opětném mazání nebo přiložení náplasti snadno vzniknou puchýřky. Rtuť dostane se až do krve tímto způsobem a působí proti zánětům i podporuje činnost žláz. Masť tato se proto užívá velmi zhusta při oteklinách, při otoku místním, zatvrdlém a pod. Natře-li se rtuťovou mastí značnější plocha kůže povrchní, jak bývalo dříve v obyčeji při léčení příjice, má to mocný účinek na oběh krve a tudíž na celý výkon životní, poněvadž rtuť vnikne do krve. Zvláště žlázy, které vylučují sliny (slinice), podléhají snadno působení rtuti a natíráme-li častěji mastí onou některou část těla, třeba vzdálenou od sliznic, pocítí obyčejně člověk v ústech chuť kovovitou, zvláštní vůni a odměšování slin, též otok dásní, což zove se slintavostí.
Síra (Sulphur) potřebuje se zhusta v lékařství. V přírodě nalézá se síra hotová nebo ve spojení s jinými nerosty. Čistá síra jest žlutá, třená vydává zápach a hoří.
Rozpustí se v horku větším; ve vodě se nerozpustí. Síra obyčejná nehodí se za lék, poněvadž jest velmi znečištěna.
Síra užívána zvyšuje činnost kůže, zvláště sliznic, ústrojí dýchacího a zažívacího (střev), hodí se za lék proti haemorrhoidám, proti neduhům prsním. Užívá-li se déle, působí škodně na trávení. Prášek jemný (sirkové mléko) účinkuje rychleji a silněji na vykalování než sirková játra.
Síra dává se uvnitř jako prášek; 120 ctgr. až 2 gr. obnáší dávka jedna, jež 2—4krát se opětuje. Zevně užívá se síra rozličně proti vyraženinám, lišejům, svrabu aj., jako masť neb v koupeli.
Tak zvaná játra sirková rozpustí se ve vodě. Užívalo se jich dříve více než nyní, kdežto se užívá k mytí a ke koupelím.
Na tak zvanou lázeň sirkovou bere se pravidelně 30 až 120 gr. dle množství vody; 60—90 gr. jater sirkových rozpustí se ve vodě na lázeň určené, a přidá se pak 60 gr. rozředěné kyseliny sirkové — na to vyvinuje se záhy sirovodík, jenž zapáchá jako shnilá (smradlavá) vejce.
Solík (Chlorum) [chlór] jest plyn, který má zvláštní vůni a nachází se v přírodě ve spojení s kovy v soli kamenné aneb mořské.
Užívá se ho jakožto léku, který mírní zimnici a horečku, podporuje vyměšování moči a činnost kůže, proti zubní zimnici, proti růži v obličeji, průjemu, spále, úplavici aj. Homoeopath ho užívá proti lišejům, zimnici, bolení krku (zánětu, vředům), proti dávení, průjemu, úplavici, kolice, prudkému kašli, chrkání krve, souchotím a přílišnému pocení se souchotinářů.
Vápno chlorové jest bílý prášek, jenž čpí chlorem. Užívá se jako lék svraskavý, jenž nákazu mírní, neb zabraňuje; uvnitř dává se zřídka proti horké nemoci (tyfus), krticím, užívá se jako kloktadlo, k vstřikování a umývání. V průmyslu potřebuje se k bílení.
Zvěrolékař jej dává proti nadmutí a kolice koním a skotu, proti vředům plic, zevně k umývání při vředech zapáchajících, prohnilech, sněti. Hodí se k desinfekci a čištění stájů a náčiní stájního.
Sůl (obyčejná, kuchyňská) jest sloučenina lučební, jejíž základ jest soda. Beze soli nebylo by možno mnohým živočichům ba i rostlinám obstáti; člověk by také bez ní nemohl žíti; odejmutí soli bylo by hrozným trestem, jistou a trapnou smrtí. Tvůrce vesmíru také jí hojně podělil naši zemi, neboť nalézáme ji jako kamennou sůl, rapu solnou, neb v mořské vodě. Člověk musí míti denně jistou část soli, by zrychlil a vůbec umožnil zažívání, pak by krev se občerstvila, která potřebuje sůl k rozličným účelům. Větší zvířata vesměs táhnou k solným rapám, neboť pud sebezachování žene je tam.
Sůl jest přirozeným a nutně potřebným kořením pro naše pokrmy, bez níž by nebyly záživny. Sůl jest nutně potřebná člověku, neboť dospělý člověk chová v těle svém přes libru soli.
Sůl požita počne účinkovati již v žaludku, přispívajíc ku ztrávení látek mastných, tučných a bílkovitých; pročež jest velmi zdravé, ukončiti oběd kouskem chleba silně osoleným.
V krvi udržuje látky bílkovité tekutými, zabraňuje sražení a zhustnutí mízy, tekutiny to řídké, jež přispívá k tvoření se krve.
Sůl podporuje odměšování částí v těle neprospěšných, a zabraňuje nahromaďování se rozličných částic škodlivých v těle, zvláště v játrách, a tím brání hypochondrii.
Osoby blednicí stížené a ty, které mají krev řídkou, nesmějí tuto rozředovati ještě více přílišným požíváním soli, kdežto osoby, mající hustou krev, jichž ústrojí zažívací nepracuje dosti čile, mohou každého dne požíti přiměřené množství soli.
Sůl Glauberova (hořká) [dekahydrát síranu sodného - Na2SO4.10H2O]. Soda či natron nalézá se hotová v přírodě, v mnohých rostlinách, v nerostech a ve vodách.
Soda potřebuje se velmi rozmanitým spůsobem v lékařství.
Tak zvaný bikarbonat potřebuje se k vyrábění vody sodové, prášků šumivých. Soda surová potřebuje se k praní, k vyrábění mýdla a j.
Sůl Glauberova potřebuje se mimo sůl hořkou nejčastěji jako prostředek počišťující, a sice rozpuštěná neb co minerální voda přirozená (bylanská, zaječická atd.). Co bylo řečeno o soli hořké, má i tuto platnost. Užívání delší nebo přílišné soli této má za následek ochablost v činnosti střev.
Sůl hořká (Sal amarum) [síran hořečnatý - MgSO4] nalézá se v přírodě jako kov v hlatích, majíc chuť hořkou; vyskytuje se na skalách, jež obsahují vápno a síru, také ve vodách, jako v Čechách a Uhrách.
Užívá se jí k počišťování a dobývá se z vod odpařováním těchto.
Dává se 15—45 gr. ve vodě rozpuštěna; též na klystýry se potřebuje. Užívá se jí též k odstranění jedovatin ze střev; pochází-li otrávení od požití olova, hodí se lépe sůl kuchyňská. Proti zácpě jest nejlépe večer před ulehnutím vypíti 1 It. rozpuštěné hořké soli.
Surma (straba) [antimonit, sulfid antimonitý] jest kov bílý jako zinek, z něhož dělá se dávidlo (kámen dávivý, vinný kámen k dávení). Sloučenina surmy s 5 částěmi čisté kyseliny dusičné utvoří se zvláštním lučebním výkonem a musí býti uschována v nádobě dobře uzavřené. Potřebuje se k leptání ran, vředů příjičných, kousnutí vzteklých psů nebo koček.
Dává se proti katarrhu, žaludkové zimnici, hypochondrii, hysterii, blouznění, zánětu plic, pohrudnice a j. jako dávidlo.
Homoeopath dává lék ten proti průjemu, dávení, zkaženému žaludku, zlaté žíle, zimnici, otylosti a j.
Zvěrolékař dává surmu surovou, by zažívání a tvoření tuku podporovala a způsobila měkkou koži.
Smíšenina shora naznačená dává se proti kulhavce, střele, bradavicím a j.
Surma se sírou dává se proti zánětu plic a suchému kašli.
Tuha (Graphites) užívá se za lék proti kožním nemocím v dávce 4—6 gr., se sírou smíchaná též proti svrabu.
Homoeopath ji dává proti lišejům vodnatým, při nepravidelné čmýře, průjemu, zácpě a bolesti (hostci) v obličeji.
Vinní kámen (Tartarus crudus) usazuje se jako škraloup či kůra na sudech vinních.
Vyčištěn potřebuje se za lék, a sice ½—1 unce dává se k počištění; po 1—2 dr. působí chladivě; mírní činnost srdce a přílišné vyměšování žluči. Užívá-li se dlouho, účinkuje škodlivě na zažívací ústroje.
Potřebuje se proti krvotoku, vodnatelnosti, proti vadám srdečním. Dává se jako prášek nebo přídavek k jiným lektvařům.
Obsahuje kyselinu vinní, která potřebuje se též za lék; jest podstatnou částí šumivých prášků.
Dává se o sobě jako prášek po 2—5 gr. s cukrem a vodou. Dlouho neradno užívati ho, poněvadž působí škodlivě na zažívání.
Vismut (Bismuthum) [bismut] nalézá se ryzí v ložiskách břidlice, zvláště v Rudohoří. V obchodě se vyskytující není čistý, nýbrž smíšen s jinými kovy.
Užívá se při padoucnici, křečích v žaludku, kolice, dávení, průjemu, špatném zažívání; zevně jako masť na rány a spáleniny; jako prášek proti čípkovým neduhům.
Voda vápenná (Calcara soluta) jest rozředěné vápno ve vodě; dává se o sobě, nebo s mlékem aneb polévkou masitou proti kyselinám žaludku, průjemu, úplavici, vředům střevním a katarrhu méchýře.
Zevně se dává na rány vodnaté, spáleniny, též ku vstřikování a za kloktadlo se užívá. S olejem lněným dává se za obkladek na spáleniny; při záškrtu se vdychuje.
Zvěrolékař ji dává proti kyselinám ve střevech.
Zinek (Zincum) bělo-modravý kov, jenž nabude se tavením.
Oxyd jeho se užívá proti křečím vůbec.
Homoeopath jej dává proti vyraženinám, lišejům, křečím srdečním a kašli prudkému.
Zvěrolékař dává rozředěný roztok zinkový při neduzích spojivky; silnější roztok proti vředům.
Železo (Ferrum), kov velmi užitečný, poskytuje léky, jež čistí a zlepšují krev. Zvláště kysličníky a soli působí prospěšně v přemnohých neduzích, jako jsou chudokrevnost, blednice, vodnatelnost, zašlemování, kurděje, krvotoky, chrkání nebo dávení krve a zimnice.
Také se dává proti slabosti či ochablosti jednotlivých ústrojů, na př. proti kyselině v žaludku, ochablosti střev, průjemu, tripru, potracení, neplodnosti a j.
Aby se snáze zažilo, spojuje se železo s léky posilujícími, jako jsou skořice, puškvorec, hořké léky. Nemá se užívati na lačný žaludek a ne záhy po jídle.
Piliny železné potřebují se v mnohých případech, v kterých se železo dává.
Podává se v pilulkách, jako prášek nebo ve víně po 5—20 gr.
Skalice železná potřebuje se proti chronickým krvotokům z matky, nebo z močové trubice; užívá se jí 1 — 3 gr. na jednu unci vody. Uvnitř dává se proti červům; železo jodaté dává se proti krticím, příjici, souchotím.
Osoby dospělé berou 2—5 gr. 2—3krát denně, dítky slabé polovici.
Též za obkladky a vstřikování se potřebuje, ½—1½ gr. na 1 unci vody; v způsobě masti ½—1 drachma na 1 unci sádla. Též do koupelí, lázní se dává železo či skalice; nejlepší pak jsou železité vody.
Také lze kaliti žhavé železo ve vodě a té použíti za koupel. Při koupeli umělé počítá se 2—3 unce skalice na jednu, již denně potřebuje nemocný a ztráví v ní hodinu; to činí po 4—8 neděl. Koupele radí se tam, kde nemocný železo uvnitř nesnese, nebo spojují se zároveň s užíváním jeho (uvnitř).
