Plut neboli dub korkový (Quercus suber¹ L.) jest vždyzelený strom dorůstající výšky 10-18 m, o průměrné tloušťce kmene 70-90 cm. Kmen i větve jsou tím pamětihodny, že vytvářejí průběhem let neobyčejně mocnou vrstvu korku.

Ostatně má plut jako jiné duby střídavé, řapíkaté, vejčitě nebo srdčitě podlouhlé listy, které jsou po krajích rozeklány v ostnité zuby, drobné jednodomé kvítky podobného složení jako u našich dubů, a protáhlé, hladké žaludy.

Plut jest domovem v teplé jižní Evropě a v Sev. Africe, kde tvoří v některých krajinách rozsáhlé lesy.

Ponechán sám sobě plut počne asi v 50. roce věku svrchní vrstvy kůry v malých kusech shazovati. Kůra se totiž trhá, trhliny se zvětšují a svrchní vrstvy se odlupují a opadávají. Rozumí se, že kusy kůry, jež samy se stromu opadaly, jsou bezcenné.

Aby se mohlo svrchních vrstev velice silné kůry dubu korkového upotřebiti jakožto korku k účelům technickým, musí býti vždy po určité řadě let s kmene a silných větví uměle slupovány. Po prvé počnou s dubů korkových slupovati kůru, když dosáhly věku 15-20 let. Tato první sklizeň dává však korek ještě špatný, proto se jí upotřebí namnoze jen jako třísla v koželužství, k čemuž se zcela dobře hodí, poněvadž obsahuje velice mnoho třísloviny. Teprve druhá sklizeň kůry, ku které se po prvé sklizni přikročí asi za 8 let, jakož i všecky další sklizně, následující vždy za 8-10 let po sobě, dávají dobré korkové zboží.

Odnímání korku s kmene plutu děje se takto: Při zemi a pod samou korunou učiní se ostrým nástrojem do kůry okolo kmene příčné, přiměřeně hluboké řezy; po té se učiní 2 až 4 řezy podélné, podle toho jak jest kmen silný, čímž se celá kůra rozdělí v podlouhlé desky, jež se potom opatrně od lýka odloupnou. Při odlupování třeba dbáti hlavně toho, aby vnitřní, korkotvorná vrstva kůry nebyla poškozena; vytvoříť tato vrstva průběhem dalších 8-10 let novou vrstvu korku v tloušťce až 5 cm, která se stromu znovu odebírá, což se může opakovati třebas 10kráte, po případě i vícekráte, poněvadž plut dosahuje stáří 100-150 let.

Je-li kmen stromu vysoký, neučiní se do kůry jeho pouze příčné řezy dva (při zemi a pod korunou), nýbrž řezů několik, a to ve vzdálenostech asi 13 dm od sebe. Stejným způsobem jako s kmene slupuje se korek i se silných větví.

Sloupané desky korku suší se nad řeřavým uhlím, při čemž se obtěžkávají kamením, nebo se vkládají do lisu, aby se narovnaly. Špatnější zboží suší se však pouze na slunci. Sušením ztrácí korek přes 15% své původní váhy. Nežli se však sušené desky korkové uvedou do obchodu, seškrabe se s nich dříve ještě nejsvrchnější bezcenná vrstva a desky se ponoří na několik minut do horké vody, aby korek získal na objemu a na pružnosti.

Jakost korku jest odvisla jednak od stáří stromu, jednak od krajiny, ve které plut vyrostl. Nejlepší korek dávají stromy mezi 30. až 50. rokem a stromy rostoucí v polohách teplejších, zejména na břidličné a žulovité půdě. Stromy příliš staré a stromy rostoucí ve vyšších, studenějších polohách a na půdě vápenité dávají korek jakosti nevalné.

Nejlepší zboží přichází do obchodu z Katalonie (severových. Španěl), zvláště z okolí města Gerony, kde plut pěstují v rozsáhlé míře po lesnicku. Ale také Španěly jižní, zvláště Andalusie, jakož i Portugaly a jižní Francie, Alžírsko, zejména okolí města Konstantiny, a Tunisko produkují mnoho výborného korku. Druhdy těžilo se mnoho dobrého korku též na ostrově Sicilii a v Kalabrii, dnešního dne však jsou lesy plutové v těchto zemích z větší části vymýtěny. Také v sev. Italii a v Istrii daří se plut, ale korek jeho nemá pro obchod důležitosti, poněvadž ho nelze k technickým účelům upotřebiti.

Upotřebení korku, jenž vyniká hlavně tím, že jest velice špatný teplovodič, že nepropouští ani tekutiny ani plyny, že jest pružný a velice lehký, anať spec. váha jeho obnáší pouze 0.24 - pro kteréž vlastnosti jinou látkou nelze korek nahraditi - jest rozmanité. Nejvíce se ho spotřebuje na výrobu zátek, na podešve do zimní obuvi, na vykládání klobouků, na záchranné plovací pásy a pod. Mimo to ho upotřebují v korkořezbě neboli felloplastice a ze špatnějšího zboží, jež míchají rozdrobené s vápnem a hlinou, dělají stavební material.

V novější době spotřebuje se mnoho korku, zvláště odpadků, které zbudou při výrobě zátek, na hotovení linoleových koberců. Na hrubou jutovou tkaninu rozprostře se totiž vrstvička korkové moučky smíchané se lněnou fermeží, která okysličením fermeže ztuhne v ohebnou látku, a na tu se pak tisknou barevné vzorky. V našem mocnářství zhotovují nejvíce linoleových koberců v Terstu.

Nemáte oprávnění psát komentáře.