Quercus rubra - dub červený
Syn.: Quercus borealis
Slovensky: Dub červený
Čeleď: Fagaceae - bukovité
POPIS:
Opadavý, poměrně rychle rostoucí, až 50 m vysoký strom s kmenem o průměru až 1 m. Borka v mládí šedozelená a hladká, později šedá, vrásčitá. Listy řapíkaté,střídavé, na podzim červeně zbarvené, eliptické až obvejčité, laločnaté, laloky osinkaté. Samčí květy v až 13 cm dlouhých žlutozelených jehnědách, samičí malé a nenápadné, vyrůstají jednotlivě nebo po dvou. Plody (žaludy) vyrůstají po 1 až 2 na krátkých stopkách, jsou až 3 cm dlouhé, zhruba z 1/4 ponořené do mělké číšky, červenohnědé, dozrávají na podzim dalšího roku. Kvete v V.
STANOVIŠTĚ:
Světlé až polosvětlé, preferuje půdy minerální, hlinité až jílovité, čerstvě vlhké, toleruje však i půdy minerálně chudé a kyselé, nesnáší půdy mokré, zaplavované, s vysokou hladinou spodní vody, vápnité a mělké (kořeny zasahují dosti hluboko).
ROZŠÍŘENÍ:
Původní na východě Severní Ameriky od Nového Skotska po Floridu, v Evropě pěstován od konce 17. století, k nám dorazil asi o 100 let později. V současnosti se v ČR vyskytuje často v parcích i lesích od nížin až po pahorkatiny (max. asi 600 m n.m.).
UŽITÍ:
Tvrdé a trvanlivé dřevo dubu červeného nachází uplatnění zejména v nábytkářství a ve stavebnictví. Protože je odolný vůči exhalátům, je také vhodným stromem k zalesňování průmyslových oblastí (roste i na půdách chudých, degradovaných a kyselých).
Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:
(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)Dominika Dobrylovská napsal(a) dne 9.6.2008:
Listy dubu červeného jsou pevné a obsahují hodně korkovitých látek. Proto se v našich podmínkách špatně rozkládají a vrstva opadlého listí zabraňuje klíčení rostlin. Bylinné patro pod porostem dubu červeného je proto velmi chudé, v Praze se tam trochu daří zpravidla jen svízeli přítulovi (Galium aparine)a kuklíku městskému (Geum urbanum).
