Kahuch¹ neboli kaučukovník obecný (Hevea² guayanensis Aubl., Siphonia³ elastica Pers.) jest strom 15-20 m vysoký, o silném, šedokorém kmeni a košaté, bohaté koruně, jejíž větve nesou dlouze řapíkaté, trojčetné listy skládající se ze tří vejčitých, celokrajných, lysých lístkův.

Drobné jednodomé kvítky jsou sestaveny do konečných hroznovitých lat a to tak, že na vrcholcích větévek laty spočívají ojedinělé kvítky pestíkové, všecky ostatní kvítky jsou prašníkové. Kvítky pestíkové možno poznati od kvítků prašníkových na první pohled, poněvadž jsou větší. Ostatně mají oboje květy zvonkovité, 5klané okvětí a v něm bud 5 jednobratrých, v sloupeček srostlých tyčinek, anebo vejčitý, trojpouzdrý, svrchní semeník se třemi dvoulaločnými bliznami.

Po opylení vyvinou se z pestíkových kvítků vejčité tobolky zvíci švestek, které obsahují po 3 hladkých semenech a při uzrání se poltí ve 3 chlopně.

Složením svým tobolky kahuchů připomínají z plodů našich rostlin nejvíce tobolky pryšců (Euphorbia), s nimiž kahuch náleží do společné čeledi rostlin pryšcovitých (Euphorbiaceae).

Kahuch obecný a jemu podobný kahuch brasilský (Hevea brasiliensis Willd.) jsou domovem v Jižní Americe, zvláště v Guayanách, Brasilii, Venezuele a Bolivii, kde se jim všude daří nejlépe v takových krajinách, které bývají při povodních zaplavovány.

Celý strom jest proniknut pryskyřičnatou, ostrou, bělavou šťávou - kaučukovým mlékem, jež z trhlin kmene a starších větví samovolně vytéká a na vzduchu tuhnouc, kůru posléze úplně obaluje nebo na ní tvoří provazce a rampouchy.

Poněvadž z tohoto mléka možno připravovati pryž neboli kaučuk (gummi elasticum), živí se v Americe sbíráním jeho velice mnoho lidí. Sběratelé kaučuku, jimž se říká serengueros⁴, nečekají ovšem, až kaučukové mléko počne samovolně z trhlin starších stromů vytékati, nýbrž činí sami do kmenů starších stromů mělké zářezy. Aby při tom stromům neublížili, užívají v novější době zvláštních seker zvaných mačety, které jsou tak zařízeny, že se jimi způsobují rány jen v kůře, hlouběji do dřeva nevnikající.

Pod učiněné rány přilepují blátem ihned malé hliněné nebo plechové nádržky, tak že kmen stromu pak vypadá, jako by si na něm přilepily svoje hnízda vlaštovky. Mléko kaučukové z ran se prýštící stéká do těchto nádržek a když jsou nádržky plny, sběratelé kaučuku je odlepují a vylévají obsah jejich do větší nádoby.

Z nashromážděného mléka připravuje se kaučuk několika způsoby:

Nejstarší způsob, jehož užívají domorodci již jen v některých krajinách, záleží v tom, že kaučukovým mlékem potrou se lahvicovité formy z nevypálené hlíny a ty se pak suší nad ohněm, čímž se na nich utvoří tenký kaučukový povlak. Tento povlak potře se znova mlékem kaučukovým a znova se suší, což opakuje se tolikráte, až vrstva kaučuku na formě dosáhne patřičné tloušťky. Po té se vloží forma s kaučukovým obalem do vody, voda formu rozpustí a zbude jen kaučukový obal.

Rozšířenější jest způsob připravování kaučuku znázorněný dle cestopisu Vrázova obrazcem 396. V kaučukovém mléce omočí se hořejší část dřevěného kopistu, jenž byl napřed potřen hlinou, načež se kopist zvolna obrací nad ohněm, aby se vrstvička mléka na něm zachycená srazila v kaučuk. Po té se část kopistu kaučukovou vrstvičkou potažená znova v kaučukovém mléce omočí a znova se kopistem nad plamenem otáčí, což se opakuje tak dlouho, pokud se na kopistě neusadí vrstva kaučuku dostatečně silná, 5-7 kg těžká. Jest k tomu zapotřebí 2-3 hodin. Když se tak stalo, usazená vrstva kaučuku navlhčeným nožem na podél se přeřízne, s kopistu se svleče a ponechá se pak rozložena do plochy několik dní na slunci, aby dobře vyschla.

Při obou uvedených způsobech vyrábění kaučuku přidávají do ohně, nad nímž kaučukové mléko odpařují, olejnaté plody a plodní slupky některých palem, neboť spalováním jich vyvinuje se mnoho čmoudivého kouře, který obsahuje kyselinu octovou a kreosot. Kyselina octová účinkuje na kaučukové mléko, že se rychleji sráží v kaučuk, kreosot pak přispívá k větší pevnosti kaučuku.

V novější době připravují kaučuk z kaučukového mléka také tím způsobem, že hrnec s mlékem zavěsí nad oheň a přivádějí k mléku, promíchávajíce je stále dřevěnými lžicemi, čmoudivý kouř, který se spalováním olejnatých semen vyvinuje a železnými plášti zadržuje. Poněvadž styk kouře s mlékem kaučukovým při tomto způsobu jest značně podporován, sráží se mléko v kaučuk poměrně velice rychle.

Surový kaučuk, ať již kterýmkoli způsobem z kaučukového mléka získaný, přichází do obchodu nejčastěji v podobě tlustostěnných láhví nebo v podobě kotoučů a desk, které jsou na povrchu tmavohnědé až černé, na čerstvém řezu však barvy bledožluté nebo bledě pleťové. V obchodním světě říkají kaučuku pocházejícímu z mléčné šťávy jihoamerických kahuchů kaučuk parský nebo zkrátka para, poněvadž se ho nejvíce vyveze z přístavního města Pary při ústí Maraňonu. Domorodci v Brasilii říkají však kaučuku borraša, na Orinoku goma.

Surový kaučuk čistí se tím, že se nejprve zpaří v horké vodě nebo v páře, aby změkl, načež se mezi válci vytahuje v pásky a na ty se pak vede prudký proud vody, který z nich všeliké příměšky vypláchne.

Ze stromů kahuchových možno čepovati kaučukové mléko, když jim jest alespoň 10 let. Nejvíce mléka dávají však kahuchy, když dosáhly asi 25 let. Jestliže se se stromem opatrně zachází a nechá se každý druhý i třetí rok odpočívati, možno z něho těžiti mléko až do 80. roku. Za příznivých okolností, zvlaště je-li strom po nějakou dobu alespoň do výše 1 1/2 m zaplaven vodou rozvodněné řeky, dává jediný vzrostlý kahuch mléka asi 4 l denně; za celou roční saisonu, která trvá od května do srpna, možno z jediného stromu vytěžiti tolik mléka, že se z něho dostane 50-70 kg kaučuku.

Ačkoli roční spotřeba kaučuku v Evropě se páčí nyní na 1/2 millionu metr. centů, z čehož dobrou polovici dodávají kahuchy jihoamerické, přece kahuchové stromy v Jižní Americe dosud nikde racionelně nepěstují, těžíce skoro veškeré kaučukové mléko ze stromů tamějších samorostlých lesů. Rozumí se samo, že lesů kahuchových velice ubývá a že třeba vyhledávati nové lesy čím dále tím hlouběji v nitrozemí. Čepovati kaučukové mléko ze samorostlých stromů a připravovati z něho kaučuk může v Jižní Americe kdokoli. Zabývají se tím však hlavně jen chudí domorodci, kteří musí často nasaditi i zdraví, chtějí-li míti za práci svoji slušný výdělek. Rostouť nejlepší a mlékem nejbohatší stromy kaučukové nejraději v bažinách, které bývají zpravidla velice nezdravé.

V novější době počínají kahuch racionelně pěstovati na ostrovech Ceyloně, Sumatře a Javě s výsledky, jak se zdá, dosti příznivými.

Co týká se historie kaučuku, stačí poznamenati, že jej znali v Jižní Americe už dříve, nežli Evropané Ameriku objevili. Do Evropy počalo se však toto zboží dovážeti teprve v druhé polovici 18. století. S počátku upotřebovalo se ho hlavně jen jako těrky při kreslení a hotovily se z něho dětské hračky a míče. Proto spotřeba jeho nebyla veliká. Teprve po roce 1820. počal vývoz kaučuku do Evropy poněkud stoupati, neboť v té době začali kaučuková vlákna neboli „kolomastriku"⁵ vetkávati do tkanin, aby jim dodali pružnosti; z tkanin takových hotovili pak šle, pásy, podvazky, vložky do perek a pod.

Hlavní překážka, pro kterou užívání kaučuku k výrobě rozmanitého zboží nemohlo dlouho zevšeobecněti, spočívala v tom, že zboží kaučukové, leželo-li nějakou dobu na vzduchu a ve studenu, ztvrdlo a ztrácelo pružnost, leželo-li v horku, velice změklo a stávalo se lepkavým. Obě tyto vady kaučuku byly odstraněny v první polovině předešlého století tak zv. vulkanisováním. Roku 1839. shledal totiž Goodyear, rodilý Američan, že kaučuk, přimísí-li se do něho 3-14 procent sírného prášku a silně se zapaří, sloučí se se sírou a že takovýto, se sírou sloučený neboli vulkanisovaný kaučuk podržuje svoji pružnost a ani jinak se nemění leč jen tehdy, klesne-li teplota pod 20° C mrazu nebo stoupne-li nad 120° C tepla.

Z vulkanisováného kaučuku zhotovují se asi od 60 let nejrozmanitější předměty: duté míče, dětské hračky, zvláště kaučukové loutky a kaučuková zvířátka, dětské sosáčky, zátky, razítka, trubice k lučebným a lékařským účelům, pneumatiky (t. j. duté obruče na velocipedy a automobily), přezůvky neboli galoše, nepromokavé pláště, přístroje chirurgické, rozmanité přístroje do chemických a fysikálních laboratoří atd.

Přidá-li se kaučuku surovému 20-50% síry, něco šelaku a magnesia, a zahřívá-li se o něco déle, nežli tomu jest při výrobě obyčejného měkkého kaučuku vulkanisovaného, vzniká vulkanisovaný kaučuk tvrzený neboli hornisovaný, jinak též kornit zvaný. Poněvadž jest tento kaučuk tvrdý jako roh a při tom pružný jako kostice a dá se hladiti i leštiti, zhotovují z něho hřebínky, knoflíky, rukojeti k holím a deštníkům, misky, nástroje chirurgické, nástroje elektrotechnické a j.

Zvláštními druhy hornisovaného kaučuku jsou též černý ebonit a bílý, slonovou kost připomínající eburit.

Nemáte oprávnění psát komentáře.