Balšamovník gileadský¹ neboli balesan (Balsamodendron gileadense K., Bals. opobalsamum² Engl.) jest keř, řidčeji stromek, 5-6 m vysoký, jehož prutovité, žlutokoré, beztrnné větve jsou větší část roku bezlisté; jen v zimě a po době dešťů odívají se větve lichozpeřenými listy, složenými ze 3-5 vesměs stejně velikých, vejčitých lístků.

Květy a plody shodují se celkem s květy a plody blízce příbuzného myrrhovníku (Balsamodendron myrrha Ehrh.), proto možno o nich na tomto místě pomlčeti.

Balšamovník gileadský jest domovem na východoafrickém poloostrově Somalském a v jižní Arabii, kde tvoří samorostlé houštiny a také se tam od pradávna pěstuje. Mimo to jej pěstují také v Egyptě a Syrii.

Z konců jeho větví roní se v letní době nazelenalý, libovonný balšám, jejž domorodci pilně sbírají, připisujíce mu od pradávna divotvorné účinky léčivé. Nejvíce ho užívají na rány a jako osvědčeného prostředku při uštknutí jedovatými hady. Do evropského obchodu tento přirozený, samovolně z větví vytékající, značně drahý balšám ani nepřichází, poněvadž ho všechen spotřebují doma. Jest to onen balšám, o němž se mluví již v Písmě svatém. Na Východě jest znám pod jménem balšámu meckého a balšámu egyptského.

Pro evropský obchod připravuje se vyvářením kůry a větví balšamovníkových ve vodě mnohem lacinější balšám gileadský neboli židovský, jemuž jinak také říkají opobalsám. Rozumí se samo, že tento vyvařený balšám nemá daleko té kvality jakou má balšám přirozený.

Druhdy užívalo se balšámu gileadského ku přípravě rozmanitých mastí a náplastí. Za naší doby připravují z něho hlavně jen voňavky a přidávají ho do „svatých olejů".

Nemáte oprávnění psát komentáře.