Slzovka obecná (Coix¹ lacrima² L.) jest jednoletá obilina vyhánějící z mrcasatého kořene přímá, tuhá, plná, až 1 m vysoká stébla, která nesou čárkovité listy s pochvami poněkud nafouklými a nahoře se rozvětvují v bohatou latu. Větve této laty zakončují se kulovatě vejčitými, chruplavčitými, na vrcholku otevřenými schránkami -přeměněnými pochvami podpůrných listů - které obsahují dvoje klásky: pestíkové a prašníkové.

Prašníkových klásků jest několik a jsou seřaděny do dvouřadého klasu, jenž ze schránky daleko vyčnívá. Pestíkové klásky jsou pouze dva, oba ve schránce úplně ukryty; jeden jest jalový, druhý však dospívá v kulovatou, okornatělou, perleťově lesklou obilku zvíci třešňové pecky.

Slzovku pěstují od dávných dob ve Vých. Indii a v Číně, odkudž rozšířila se kultura její i do jiných horkých zemí, zejména do Jižní Ameriky. Dávajíť obilky její mouku na chléb a na rozmanité pokrmy.

Druhdy doporučovali obilky slzovky také v Evropě jako prostředek proti souchotinám a vodnatelnosti; proto je v lékárnách prodávali a to pod jménem „Jobových slz“ (lacrimae Jobi).

V středověkých klášteřích pěstovali mniši slzovku ve sklenících a květináčích, robíce z tvrdých jejích plodů růžence.

Nemáte oprávnění psát komentáře.