Cirsium oleraceum - pcháč zelinný
Slovensky: Pichliač zelinový
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)
POPIS:
Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina. Stonek rýhovaný, dutý, roztroušeně chlupatý až lysý. Listy vejčité až eliptické, nedělené nebo peřenodílné s úkrojky kopinatými a zubatými, dolní řapíkaté, horní srdčitě objímavé. Úbory nahloučeny na konci větví, všechny květy trubkovité, světle žluté, zčásti obalené toulcovým listenem. Kvete v VI až X.
STANOVIŠTĚ:
Vlhké louky, příkopy, olšiny, lužní lesy, mokřady, břehy, preferuje půdy výživné, hlinité, provlhčené spodní vodou.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR hojně, nejvíce v pahorkatinách, na jižní Moravě vzácně, celkově v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na jihu po jižní Francii, severní Itálii a Bulharsko, na východě až po Sibiř včetně.
LÉČITELSTVÍ:
Obsahuje alkaloidy, třísloviny, silice, pryskyřice, flavony. Dříve užíván proti dně a revmatismu, místně pak při bolestech zubů a křečích. Dnes takřka neužíván, jeho užívání se ani nedoporučuje, neboť zřejmě obsahuje i ještě neprozkoumané látky s nejasným účinkem.
DALŠÍ UŽITÍ:
Dříve, zejména v dobách nouze, býval vařen jako zelenina.
