Oranžovník neboli strom pomorančový¹ (Citrus aurantium² L.) je strom, řidčeji keř, o němž platí celkem vše, co pověděno bylo o citroníku, až na to že dosahuje vyššího vzrůstu, že má řapíky listů široce křídlaté, libovonné květy obyčejně bílé, řidčeji narůžovělé a plody zpravidla kulovaté, s korou zbarvenou nejčastěji oranžově.

Původně rostl planě a byl pěstován oranžovník jako citroník v teplé Asii, odkudž rozšířil se do jižní Evropy oproti citroníku mnohem později. První oranžovník přivezli z Vých. Indie do Lissabonu r. 1548. Portugalci. Z Portugal šířila se pak kultura jeho zpátky na východ, zejména do Španěl a do Itálie. Vlachové říkají doposud pomorančům „portogalo“. Pěstování oranžovníků, rozšířené dnešního dne netoliko v jižní Evropě, nýbrž i v teplých zemích jiných světa dílů, vyžaduje stejné péče jako pěstování citroníků.

Až do poloviny minulého století bylo i u nás zvykem pěstovati v zámeckých zahradách ve kbelících citroníky a pomorančovníky a věnována tomuto zahradnickému odvětví zvláštní péče, tak že vypěstěny byly často stromy více než 100leté. V zimě musily ovšem tyto stromy býti chovány v zakrytých místnostech - oranžériích. Dnes kultura oranžovníků a citroníků u nás téměř vymizela, ale skleníkům, v nichž chovají se zákrsky ovocných stromů a jiné dřevnaté rostliny přes zimu, říká se namnoze dosud oranžerie.

Ačkoliv oranžovník v jižní Evropě kvete a nese ovoce skoro po celý rok, přece hlavní žeň pomorančů spadá do konce února a do března, v kteroužto dobu také nejvíce pomorančů se k nám dováží³ a to hlavně z okolí Janova, Nizzy a Mentony jakož i ze Sicilie. Jediný vzrostlý strom dává prý ročně až 20.000 pomorančů.

Pro obchod sklízejí se pomoranče velice pečlivě, zejména se dbá toho, aby se neporanily, přebírají se a třídí dle velikosti a lepší druhy se zabalují do papíru.

Kromě šťavnaté, sladce nakyslé, velice lahodné dužniny skýtají pomoranče vonnou, nahořklou kůru, jíž se upotřebuje v kuchyních a cukrárnách.

Smáčkneme-li čerstvou kůru pomerančovou, vytryskuje z ní těkavý olej - silice pomorančová (oleum aurantii corticis), která se přidává do některých léků, do rosolek a do voňavek. Proto se tato silice z pomorančové kůry vytahuje a vede se s ní obchod.

Ještě jemnější etherický olej jest obsažen ve květech oranžovníkových (flores aurantii), jichž vzrostlý strom ročně dává až 10 kg. Z 1 kg květů vytěží se destillací tohoto drahého, libovonného oleje asi 4 g. V obchodech jest znám pod jménem oleje nerolového (oleum Neroli, oleum aurantii florum). Užívá se ho hlavně ku přípravě rozmanitých voňavek, zejména tak zv. „kolínské vody“. Největší továrny na nerolový olej jsou v jihofranc. městě Nizze, na jejíž trhy doveze se v hlavní době květu, která trvá asi 4 neděle, denně průměrem 150—200 metr. centů květů oranžovníkových.

Z četných odrůd šlechtěných oranžovníku buďtež jmenovány:

a) Oranžovník trpký (Citrus aurantium amara L.), jenž má silně vonné listy a nechutné plody o nerovné, hořké kůře a trpké dužnině. Plody této odrůdy nepřicházejí do obchodu jakožto ovoce, ale kůry jejich upotřebuje se v lékařství a z květů i listů dobývá se silice.

b) O. sladký (C. aurantium sinensis Gall.) - má listy slabě vonné, ale plody velice chutné, s dužinou sladce nakyslou. Dováží se k nám jakožto jižní ovoce v několika odrůdách, z nichž zvláště oblíbena jest odrůda s dužninou barvy krvavě červené.

c) O. citronový neboli bergamotta⁴ (C. aurantium bergamia Wight) - má plody s příjemně nakyslou dužninou a bledožlutou korou, tak že tvoří přechod k citronům, k nimž jej také někteří botanikové řadí. Z kůry dobývá se vonného oleje bergamottového (oleum bergamottae), jehož se užívá hlavně do voňavek a do některých mastí.

d) O. vzácný neboli pravá mandarina (Citrus nobilis Lour.) - jejž někteří považují za samostatný druh, má řapíky krátké, nezřetelně křídlaté, květy ve svazečkách, a kulovaté, drobné plody - mandarinky, o průměru 5 — 6 cm, s lesklou, temně oranžovou korou a sladkou, obyčejně červenou dužninou.

Nemáte oprávnění psát komentáře.