Citroník obecný (Citrus1 medica2 L.) jest vždyzelený keř nebo stromek z čeledi prostoplátečných rostlin citronikovitých (Aurantiaceae), se střídavými, vejčito-podlouhlými, kožovitými, celkem sporými listy, které jsou tím hodny pozoru, že mají čepele od řapíků odděleny článkem. Proto je považují morfologové za listy lichozpeřené, u nichž se vyvinul pouze lístek konečný.
Vonné, krátce stopkaté květy, vyrůstající buď jednotlivě v paždích listů nebo po několika na koncích větví a rozvíjející se téměř po celý rok, mají vytrvalý, nejčastěji 5zubý kalich, prostoplátečnou, pravidelnou, vně načervenalou, uvnitř bílou korunu složenu z 5-8 úzkých plátků, četné oplodní tyčinky, z nichž vždy několik spolu nitkami srůstá, a svrchní, vejčitý semeník - sedící na podplodním terči - o jednoduché čnělce, zakončené paličkatou bliznou.
Plody - citrony nebo limony - jsou známé ellipsoidické, na předním konci pupkovitě súžené, světle žluté bobule o tuhé kůře a šťavnaté, kyselé dužnině. V kůře jsou malé nádržky obsahující citronovou silici, dužnina pak jest proniknuta citrónovou kyselinou. Jsouc rozdělena podélnými blanitými stěnami v 6-12 přehrádek, dužnina obsahuje v každé přehrádce několik hladkých semen, zajímavých tak zv. mnohokelností neboli polyembryonií, anať mívají místo jednoho 2-3 klíčky.
Odkud citroník pochází, prozrazuje vlašský jeho název limone, jenž utvořen byl z arabského limun. Dle zpráv cestovatelů roste citrovník dosud v některých krajinách jihozáp. Asie jakožto trnitý keř planě.
Prostřednictvím Arabů, italskými obchodníky a křížovými výpravami šířila se známost o citronech do Evropy a kde tomu podnebí a půda dovolovaly, počala se i kultura citroníku znenáhla ujímati, tak že dnešního dne pěstuje se citroník téměř v celé jižní Evropě až po 43o sev. šířky, jakož i na ostrovech Azorských, v Západní Indii, v Kalifornii a v Austrálii. U nás ovšem citroník zimy nesnese a možno jej tudíž pěstovati tak jako oranžovník pouze v pokojích nebo ve sklenících.
Ve všech uvedených zemích vyžaduje pěstování a ošetřování citroníků asi takové práce a péče jako u nás pěstování ovocných stromů. Ovoce se sklízí dříve nežli úplně dozrálo a to obyčejně třikráte do roka: po prvé koncem července, kterážto sklizeň dává ovoce nejlepší, po druhé v listopadu, po třetí v lednu. Jediný vzrostlý strom dává ročně až několik tisíc citronů.
Poněvadž strom citronový pomalu roste, dosahuje vysokého stáří a vytváří velmi tvrdé dřevo, jehož se upotřebuje na jemné práce ře
zbářské a soustružnické.
Na naše trhy dostávají se citrony hlavně z Itálie a to z okolí Gardského jezera, z okolí Neapole a ze Sicilie, kde všude citroníky hojně pěstují. Aby se v době dopravy nechytala citronů plíseň, jest zvykem, když se sklidí, ponechati je asi půl hodiny v dýmu kysličníku siřičitého.
Upotřebení citronů (limonů) v kuchyních a cukrárnách jest známo: Sestrouhané kůry užívá se jako koření. Vymačkaná šťáva z kyselé dužniny (succus citri) a citronová kyselina (acidum citri), která se z citronové šťávy vyrábí a v lékárnách ve způsobě bílých sklovitých krystalků prodává, skýtají s cukrovou vodou občerstvující nápoj - limonádu. Kusy citronů prosáklé cukrem -citronáty, jsou oblíbenými pamlsky, jež v největší míře a v nejlepší jakosti připravují v Livorně. Kromě toho lisují nebo destillují z citronové kůry, zejména na Sicilii a v Kalabrii, citronovou silici neboli citronový olej (oleum citri), s nímž se vede čilý obchod. Přidávajíť ho do likérů, voňavek a některých léků.
Mnoholetým pěstěním vznikla celá řada odrůd citroníku, z nichž buďtež uvedeny:
a) Citroník kyselý (Citrus limonum Risso) -s plody hladkými, kyselými, prodávanými v našich obchodech všeobecně pod jménem citronů nebo limonů.
b) Citroník sladký (Citrus limetta Risso) - s plody kulovatými, chuti mdle přisládlé nebo nahořklé. Z kůry jejich těží se olej limettový, jehož přidávají do pomád a do šňupavého tabáku.
c) Citroník pravý (Citrus medica Risso) - s plody o kůře velmi tlusté, na povrchu nerovné, hrbolaté nebo svraskalé a o dužnině kyselé. Někdy dorůstají tyto plody až velikosti dětské hlavy. Citronový olej a citronová kůra, která jest na olej neobyčejně bohata, jakož i citronáty přicházející do obchodu, připravují se hlavně z ovoce tohoto citroníku.
1Pod jménem citrus byl citroník znám již starověkým Římanům a Řekům.
2První zmiňuje se o citronech řecký spisovatel Theophrast, nazývaje je „medskými jablky“.
