Cedr¹ libanonský (Cedrus Libani Barr., Larix² cedrus Mill.) jest mohutný, krásný strom vnějškem podobný z našich stromů nejvíce dubu, jehlicemi a šiškami však modřínu. Dorůstaje výšky až 40 m, má velice tlustý kmen a široce rozloženou korunu ze silných, namnoze křivolakých větví.

Šidlovité, 2-3 cm dlouhé jehlice vyrůstají na zkrácených postranních větvičkách v chomáčích jako u našich modřínů, jsou však oproti jehlicím modřínovým víceleté, na podzim neopadávající. Na mladých letorostech jsou ovšem jehlice jako u modřínů roztroušeny jednotlivě.

Jednodomé květy, téhož složení jako květy modřínu, vyrůstají na vrcholcích některých zkrácených větviček ve středu chomáče jehlic. Prašníkové kvítky skládají válcovité jehnědy, pestíkové malé šištičky.

Po opylení vyvinují se z pestíkových květenství ellipsoidické, 6 až 9 cm dlouhé, přímo stojící šišky, složené ze širokých dřevnatých šupin, v jejichž paždích sedí po 2 křídlatých semenech. Poněvadž šišky potřebují 2-3 let, aby úplně dozrály, možno na témže stromě nalézti současně šišky tří generací. 

Cedr libanonský roste v pohořích Malé Asie a na ostrově Cypru. Zvláště pohoří Libanonské slynulo druhdy krásnými lesy cedrovými, z nichž bráno bylo na př. dříví na stavbu Šalomounova chrámu v Jerusalemě. Průběhem doby byly libanonské lesy cedrové vykáceny, tak že dnešní doby jsou staré stromy cedrové na Libanonu vzácny. Pouze blíže osady Bešari, položené na nejvyšším hřbetě Libanonu, možno spatřiti dosud větší počet cedrů, které vynikají obrovskými rozměry, anyť kmeny některých mají v obvodě až 12 m. Vzhledem k tomu, že cedr velice zvolna roste, odhaduje se stáří řečených cedrů na 2000-3000 let; mohly býti tudíž svědky doby Šalomounovy.

Pravé dřevo cedrové jest v jádru žlutohnědé, v běli červenavě bílé a při tom neobyčejně tvrdé a trvanlivé. O veliké trvanlivosti svědčí nejlépe okolnost, že cedrové trámy Apollonova chrámu v Athénách byly ještě po 2000 letech shledány zachovalé. Poněvadž cedrové dřevo libě voní, zvláště je-li čerstvě nařezáno, pálili je za starověku při obětech a dosud ho na Východě užívají k vykuřování. Jinak hodí se dřevo cedrové zvláště na umělecké práce truhlářské.

Vedle cedru libanonského dává trvanlivé dřevo též cedr himalajský (Cedrus Deodara Loud.), který vytváří v Himalajích rozsáhlé lesy a od cedru libanonského hlavně jen tím se liší, že má o něco delší jehlice a menší šišky. Cedr atlasský (Cedrus atlantica Man.), rostoucí na horách Atlasu v severní Africe, má jehlice více méně šedě stříbřité; jinak shoduje se ve všem s cedrem libanonským, tak že se zdá býti pouhou jeho odrůdou.

Pozn. Pravého dřeva cedrového, které by pocházelo ze skutečných cedrův, ať již druhu jakéhokoli, přichází do obchodu velice málo; do Evropy se nyní pravé dřevo cedrové vůbec nedováží.

Co dnes přichází do Evropy pod jménem dřeva cedrového, jsou dřeva různých jiných stromů jehličnatých, původu namnoze severoamerického. K takovým stromům patří na př.:

a) Jalovec virginský (Juniperus virginiana L.), jinak také virginským cedrem zvaný, strom šupinovitými listy poněkud podobný naší chvojce klášterské (Juniperus sabina L.). Jsa domovem v Sev. Americe, dává t. zv. červené dřevo cedrové (angl. red - cedar) neboli dřevo tužkové, které náleží k nejdůležitějším dřevům obchodním, anoť se ho velice mnoho spotřebuje na obkládání lepších druhů tužek a k výrobě doutníkových krabic. V novější době počínají jalovec virginský sázeti i v Evropě a to s dobrými výsledky.

b) Pod jménem bílého neboli kanadského cedru dováží se ze Sev. Ameriky lehké, slabě vonné nábytkové i stavební dřevo pocházející ze zeravu západního(Thuja occidentalis L.), který se i u nás často sází v sadech a na hřbitovech.

c) Také zerav východní (Thuja orientalis L., Biota orientalis Endl.), rostoucí v teplé Asii, a s ním příbuznýzerav sandarakový (Callitris quadrivalvis Vent.), dávají vonné, trvanlivé dřevo známé už ve starověku pod jménem citrus. Ve starém Římě hotovili z něho rozmanité nářadí a nábytek, zvláště drahocenné stolky.

d) Cypříšek Lawsonův (Chamaecyparis Lawsoniana Parl.), shodující se se zeravy hlavně v tom, že má smáčknuté větve pokryty místo listů přitisklými šupinami, skýtá velice trvanlivé, vonné dřevo, které se dá dobře hladiti a jeví na štěpných plochách poněkud hedvábný lesk. V obchodě se mu říká oregonský cedr.

Jsa původně domovem v Kalifornii a v jihozápad. státech Severní Ameriky, cypříšek Lawsonův sází se nyní v některých zemích evropských po lesnicku.

e) Tak zv. dřevo cedrelové neboli cedrové dřevo španělské, kubánské, západoindické, z něhož zhotovují v Americe krabičky na dražší druhy doutníkův, určené pro vývoz, pochází z česnekovníku hořkého (Cedrella³ odorata L.). Jest to statný strom blízce spřízněný s mahagonem, mající lichozpeřené, mnohojařmé, nepříjemně zapáchající listy a drobné, žlutavě bílé kvítky v bohatých latovitých květenstvích, z nichž dospívají dřevnaté, mnohosemenné, posléze v 5 chlopní se poltící tobolky.

Roste v pralesích Brasilie a na ostrovech Západní Indie.

Dřevo cedrelové jest měkké, lehké, křehké, snadno štípatelné, skořicově hnědé barvy, hořké chuti a libé vůně. Kromě krabiček doutníkových zhotovují z něho v Americe též nábytek. Do vydlabaného špalku cedrelového uschovávají si američtí řemeslníci rádi železné nástroje, poněvadž v nich nerezavějí, an se ze stěn špalku vyměšuje stále olej.

f) Cedrem japonským nazývají kryptomerii⁴ (Cryptomeria japonica L.), štíhlý, až 40 m vysoký, vždyzelený strom jehlancovitého vzrůstu, rostoucí v pohořích Japanu a Číny. Větve její jsou porostlé krátkými, pichlavými, 1-2 cm dlouhými jehlicemi a květy jsou jako u našich jedlí různopohlavné, jednodomé; z pestíkových květů dospívají vejčité, 2-3 cm dlouhé šišky.

Poněvadž kryptomerie snáší i středoevropské podnebí, zvláště je-li -chráněna proti studeným větrům, možno ji někdy spatřiti i v našich sadech.

Nemáte oprávnění psát komentáře.