Pinus strobus - borovice vejmutovka
Syn.: Strobus weymouthiana, Strobus strobus
Slovensky: Borovica hladká
Čeleď: Pinaceae - borovicovité
POPIS:
Vždyzelený, až 60 m vysoký (v kultuře obvykle do 25 m), jehličnatý strom. Jeho borka je šedavě zelená, lesklá, hladká, ve vyšším věku podélně rýhovaná, letorosty jsou tenké, ohebné, zpočátku pýřité, později lysé, hnědavě zelené, lysé nebo pod svazečky jehlic krátce chlupaté. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 5, jsou velmi tenké, měkké, až 15 cm dlouhé, rovné, 3hranné, na okraji jemně pilovité, opadávají ve stáří 2 až 3 roky. Samčí šištice jsou jen 6 mm velké, bělavé až růžové, samičí vyrůstají po 1 až 4 na konci větví a jsou růžové a asi 15 mm velké. Šišky jsou až 20 cm dlouhé a do 4 cm široké, úzce válcovité, převislé, v mládí fialové, později hnědé, dozrávají 2. rokem a opadávají až po uvolnění semen. Kvete v V až VI.
PŮVOD:
Borovice vejmutovka je původní ve východní části Severní Ameriky, u nás (a v mnoha dalších částech světa) je poměrně běžně pěstována.
UŽITÍ:
- Jako dekorativní dřevina je často pěstována v parcích apod.
- Poskytuje měkké a snadno štípatelné dřevo, které se používá jako palivo, při výrobě sirek, beden, v truhlářství atd.
PĚSTOVÁNÍ:
V Evropě je pěstována od roku 1705 (zásluhou lorda Weymoutha, po kterém také získala české druhové jméno), u nás se pěstuje od roku 1812, v současnosti v několika kultivarech lišících se vzrůstem (sloupovité, kulovité, zakrslé, poléhavé). Borovice vejmutovka je plně mrazuvzdorná, ale nesnáší sucho a silné větry, které ji mohou snadno poškodit. Vyhovuje jí vlhčí, hlinitá až písčitá a dostatečně propustná půda. Dobře snáší i městské prostředí, ale (zejména v lesních kulturách) bývá postihována řadou chorob (např. rez vejmutovková - Peridermium strobi).
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.