Salisburie1 dvoulaločná neboli ginkgo2(Salisburia adiantifolia3 Sm., Ginkgo biloba L.) jest mohutný, 30-40 m vysoký strom o silném, šedokorém kmeni a košaté, široce rozložené koruně. Od jiných nahosemenných stromů poznává se ginkgo nejsnáze podle kožovitých listů, které jsou ploché, hustými, rozbíhavými žilkami prostoupené, v předu 2laločně a na spodu klínovitě súženy v dlouhý řapík.
Neúhledné kvítky jsou dvoudomé: Prašníkové jsou zastoupeny jehnědovitými šišticemi, jež se skládají z oddálených šupin a každá šupina nese na spodu dva prašníky. Pestíkové kvítky, zastoupené pouhými vajíčky, sedí po dvou na vrcholku úžlabních stopek. Z obou vajíček dospívá však zpravidla jen jedno v peckovitý plod zvící lískového oříšku, objatý na spodu nepatrným míškem.
Salisburie jest domovem v Číně a Japonsku, kde ji hojně pěstují netoliko pro užitek v sadech, nýbrž i jako strom posvátný při chrámech. Poněvadž snáší též podnebí středoevropské a rychle roste, doporučovalo by se pěstovati ji i u nás.
Užitek dává jednak dřevem, jež se hodí zvláště na práce truhlářské, jednak ovocem, jež v Číně a Japonsku všeobecně jedí a na trzích pod jménem pa-kwo prodávají. Z olejnatých jader lisují jemný olej.
Ginkgo zasluhuje zmínky také proto, že jest jediným zbytkem rozsáhlého rodu, který se kdysi i ve střední Evropě, od doby permské počínaje, hojně vyskytoval, jak o tom svědčí zachovalé otisky listů i plodů z různých geologických vrstev. Náleží tudíž ginkgo k rostlinám historicky nejpamátnějším.
1Ku poctě Mich. Salisbury-a, angl. botanika, zemř. v Londýně r. 1829.
2Tak zovou tento strom v Japonsku.
3Slož. z lat. adiantum = netík + folius = list.