Calla palustris - ďáblík bahenní
Syn.: Calla brevis, Calla cordifolia, Calla generalis, Calla ovatifolia, Callaion bispatha, Callaion brevis, Callaion heterophylla, Callaion palustris, Dracunculus paludosus, Provenzalia bispatha, Provenzalia brevis, Provenzalia heterophyla, Provenzalia palustris
Slovensky: Diablik močiarny
Čeleď: Araceae - árónovité
POPIS:
Vytrvalá bylina, 15 až 30 cm vysoká. Oddenek plazivý, až 50 cm dlouhý, dutý, článkovitý, na konci bezlisté stonky zakončené květní palicí. Listy jednoduché, dlouze řapíkaté, s čepelemi okrouhle srdčitými až ledvinovitými, krátce zašpičatělými. Květní toulec (někdy 2 až 3) ploše rozložený,vejčitý až eliptický, zakončený prodlouženou špičkou. Palice květů válcovitá, 2 až 3 cm dlouhá, tupá, hustokvětá. Květy velmi drobné, převážně oboupohlavní. Plodem sytě červená bobule se 4 až 10 semeny. Kvete v květnu až červenci, občas znovu v srpnu až září.
STANOVIŠTĚ:
Obvykle ve skupinách se vyskytuje v okolí lesních bažinatých tůní, na bahnitých březích, slepých ramenech řek, okrajích rašelinišť, v močálových olšinách, rašeliništních jezírkách apod., ve vodách do hloubky max. 20 cm.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně od nížin do podhorských oblastí, místy zcela chybí, jelikož je to rostlina závislá na osobitém rázu krajiny. Celkově je rozšířen ve střední a severní Evropě (chybí na jihu, na Britských ostrovech a v Maďarsku) a dále na Sibiři až po Japonsko a v části východního pobřeží Severní Ameriky.
JEDY:
Rostlina obsahuje látku podobnou aroinu, dále saponiny, krystaly šťavelanu vápenatého a další látky. Jedovatá je celá rostlina, nejvíce však oddenek. Otrava se po požití projevuje pálením v ústech, silným zvracením, zánětem střev, sliznic, jazyka, hrtanu (člověk chraptí a nemůže mluvit) až celkovým kolapsem. Při styku s rostlinou se může objevit na pokožce zrudnutí nebo puchýře. Bylo pozorováno několik otrav zejména u dětí, které se nechaly zlákat červenými bobulemi ďáblíku. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, je třeba vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí, případně zajistit výplach žaludku. Vařením či usušením se rostlina zbaví jedovatých účinků.
LÉČITELSTVÍ:
Dříve se rostlina užívala jako oficiální droga (Radix dracunculi palustris), dnes však se již nepoužívá, jen velmi zřídka v lidovém léčitelství.
UŽITÍ:
V minulosti se usušené a rozemleté oddenky ďáblíku užívaly v některých zemích (Skandinávie, Anglie, Rusko, pobaltské státy) k nastavování mouky nebo namíchány s dalšími bylinami jako píce pro prasata.
PĚSTOVÁNÍ:
Ďáblík se občas pěstuje i na zahradách, vyhovuje mu umístění odpovídající jeho přirozenému stanovišti, tedy např. břeh zahradního jezírka a polostinné až stinné stanoviště, půda by měla být kyselá, výživná a těžší, voda měkká.
