Angelica archangelica - andělika lékařská (děhel lékařský, anjelika větší)
Syn.: Archangelica officinalis, Angelica commutata, Angelica commutata, Angelica intermedia, Angelica litoralis
Slovensky: Archangelica lekárska
Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)
POPIS:
Dvouletá až čtyřletá, 90 až 250 cm vysoká bylina. Její oddenek je 5 až 30 cm dlouhý, řepovitý, s bělavou nebo nažloutlou šťávou, kořeny sahají až do hloubky 1 m. Lodyha je přímá, v horní polovině větvená, oblá, obvykle jemně rýhovaná, zelená nebo nachová, dutá. Přízemních listů je 2 až 5, s růstem rostliny postupně odumírají. Lodyžní listy jsou střídavé, 2x až 3x trojeně zpeřené, v obrysu trojúhelníkové, až 110 cm dlouhé, lístečky jsou vejčité, koncové 3 až 5laločné, postranní nejčastěji asymetricky 2laločné, na okraji pilovité, se zuby s bělavou špičkou, řapíky jsou až 50 cm dlouhé, duté, listové pochvy jsou do 16 cm dlouhé. Květy jsou uspořádány v 8 až 9 cm velkých okolících, které jsou polokulovité a husté, bez obalu nebo jen s 1 až 6 čárkovitými listeny, obalíčky jsou tvořeny 5 až 17 čárkovitými listeny, okolíčků vyrůstá v okolíku 20 až 80 a každý okolíček obsahuje asi 15 až 80 květů. Květy jsou 5četné, kališní cípy velmi drobné, korunní lístky jsou vejčitě kopinaté, na bázi klínovité, zelenavě bílé až žlutozelené, do 2 mm velké. Plodem je elipsoidní dvounažka. Kvete v VI až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Břehy, vlhké příkopy, horské nivy, vlhké louky, na půdách vlhkýchm často zaplavovaných, humózních, výživných, stanoviště světlé, s vyšší hladinou spodní vody. Andělika dobře snáší znečištěné a zasolené vody, proto dobře prospívá např. i na mořském pobřeží.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR je možná původní jen v Krkonoších (Labský důl), ale ani tento výskyt není jako původní prokázán. Vzhledem k jejímu hojnému pěstování však na mnoha místech zplaněla a zcela zdomácněla. V současnosti u nás roste zejména ve vyšších polohách (až do nadmořských výšek téměř 1300 m), ale také se šíří podél některých řek (Labe, Vltava). Celkově roste v pásu od Polska na západě, přes Karpaty a severní část Ruska až po řeku Irtyš na východě, a dále se vyskytuje v horách Skandinávie, na Islandu a v Grónsku.
LÉČITELSTVÍ:
Sbírá se oddenek s kořeny (Radix angelicae), někdy i plody (Fructus angelicae) nebo listy (Folium angelicae). Všechny tyto části mají ostře kořennou vůni a hořkou chuť. Oddenek s kořeny se dobývá na jaře nebo na podzim, po té se suší nebo se zpracovává čerstvý. Listy se trhají v květnu nebo červnu, plody od června do srpna.
Droga obsahuje silice (v kořenu a oddenku do 1 %, v plodech i 2x více) se zhruba 60 složkami (mezi hlavní patří terpen felandren) a dále tanin, flavonoidy, kyselinu angelikovou, valerovou, jablečnou aj., pektin, hořčiny (sesquiterpeny), cukry, pryskyřice, vosk, kumariny a dalších zhruba 40 účinných látek. Kořen a oddenek dále obsahuje významné množství kobaltu, hořčíku a řadu vitaminů.
Andělika reguluje činnost žláz s vnitřní sekrecí, tlumí menstruační bolesti a příznaky migrény včetně závratí, usnadňuje odkašlávání, zpevňuje cévy, chrání sliznice dýchacích cest, stimuluje srdeční činnost, působí protikřečově v trávícím ústrojí, zmírňuje nadýmání provazené onemocněním slinivky břišní, napomáhá redukovat kvasné a hnilobné procesy při dispepsii, zklidňuje příznaky střevní neurózy, působí protirevmaticky, zmírňuje vliv stresu na tělesné funkce a bývá užívána i jako účinný životabudič.
Užívá se formě nálevu, prášku nebo vinného macerátu. Prášek se podává 2x až 4x denně v množství "na špičku kulatého nože", nálev rovněž 2x až 4x denně po jednom šálku a angelikové víno zhruba v množství 60 ml 2x až 3x denně. V některých případech se aplikuje i ve formě balzámu nebo koupele.
Nálev se připravuje ze 2 čajových lžiček rozkrájeného kořene, který se nechá macerovat 10 hodin v 1 l studené vody a po té se krátce povaří.
Sušený kořen naložený v pálence podporuje činnost jater a krevní oběh. K přípravě se použije 40 g kořene na 1 l pálenky, lék je připraven zhruba po 8 dnech macerace. Pije se po malých štamprdličkách vždy před jídlem.
UPOZORNĚNÍ: Andělika patří mezi poměrně silně působící drogy, při vysokém předávkování jejími silicemi může dojít k ochromení centrálního nervového systému. U citlivých jedinců mohou rovněž v rostlině přítomné kumariny vyvolat fotodermatózu (kožní problémy vyvolané světlem), šťáva z rostliny může být přičinou kožní vyrážky (rovněž u citlivých jedinců). Zcela kontraidikována je andělika při zánětech ledvin a vředech žaludku, dvanáctníku či střev. S opatrností by měla být užívána v době těhotenství a kojení.
PĚSTOVÁNÍ:
U nás je andělika pěstována jako léčivá rostlina minimálně již od 16. století. Nejprve byla zřejmě pěstována v klášterních zahradách, později se rozšířila i mezi venkovský lid.
Vyžaduje hlubokou, lehčí, humózní a dostatečně vlhkou půdu. Její semena, která poměrně brzy ztrácí klíčivost, se sejí co nejdříve po sklizni (měla by přejít mrazem). Semena se nezahrnují do půdy, neboť jim prospívá světlo. Oddenek a kořen se sklízí na podzim prvního roku nebo na jaře roku dalšího. Z jednoho aru lze získat zhruba 20 kg usušeného kořene a 6 kg plodů.
UŽITÍ:
- Andělikové silice se přidávají do likérů (džin, vermut), k aromatizování rybých konzerv a používají se i při výrobě kosmetiky.
- Plody lze využít jako koření (zejména k masu) nebo k "ovonění" pečiva (např. švédské chlebové placky - tunnbröd).
- Oslazené syrové nebo vařené kořeny zbavené tvrdé slupky lze jíst jako zeleninu, listy je možné upravit jako špenát.
- Mladé, ještě křehké stonky se mohou míchat do salátů, polévek apod.
- Nerozvinutá poupata se jí buď syrová nebo opečená či kandovaná nebo vařená ve slané vodě.
- Květy se přidávají do octu, kterémů předávají svéráznou chuť.
- Duté listové řapíky se kandují a posléze plní marcipánem nebo mandlovým krémem.
- Trocha rozsekaných mladých lodyh nebo listů dodá rozmanitým pokrmům (polévkám, dezertům atd.) výrazné aroma.
