Proskurník1 jedlý (Hibiscus2 esculentus3 L., Abelmoschus4 esculentus Moench), jinak také bamie nebo gombo, okra, ochro zvaný, vyhání z jednoletého kořene přímou, až přes 1 m vysokou, chudovětevnou lodyhu se střídavými, dlouze řapíkatými, dlanitě 5laločnými listy, z jejichž paždí vyrůstají úhledné, žluté květy podobného složení jaké mají květy našeho slezu nebo ibišku, s nimiž proskurník jedlý náleží k čeledi rostlin slezovitých (Malvaceae).
Plody jsou vícepouzdré, 5hranné tobolky obsahující kulovatá, šedivá semena.
Pocházeje nejspíše z Vých. Indie, proskurník jedlý pěstuje se i v jiných teplých zemích pro potřeby kuchyňské. Nezralé, zelené tobolky obsahující mnoho slizu upravují se různým způsobem na chutná jídla, mladé listy dávají salát a z pražených semen, jež přicházejí do obchodu pod jménem gombo, připravuje se nápoj podobný kávě.
Lodyhy jsou prostoupeny pevnými vlákny, která se dají spřádati jako vlákna lnu.
Pozn. Pevnější vlákna však dávají jiné druhy proskurníku, na př. prosk. konopný (Hibiscus cannabinus L.), o němž čtenář více nalezne v odd. XI.
1Od stslov. proskura, prosfora = svěcený chléb, oplatek, jemuž plody některých druhů, na př. proskurníka lékařského, tvarem svým se podobají.
2Jménem hibiscus zvali proskurník lékařský už ve starém věku.
3Lat esculentus = jedlý.
4Z arab. abu-el-mosk = otec pižma, vzhledem ku příjemné vůni semen některých druhů.
