Mochyně1 boborelka2 neboli měchuňka,židovská třešně (Physalis3 alkenkengi4 L.) jest vytrvalá bylina, jako předcházející z čeledi srostloplátečných rostlin lilkovitých (Solanaceae), vyhánějící z plazivého oddenku větevnatou, 2-8 dm vysokou lodyhu porostlou řapíkatými, vejčitými, ku konci súženými, celokrajnými nebo laločnatě vykrajovanými listy, které stojí většinou po dvou ve stejných výškách podle sebe a to obyčejně vedle většího vždy list menší.

Mochyně židovská třešeň - Physalis alkekengi

Po stranách spodin listových vyrůstají stopkaté, převislé, úhledné květy o zvonkovitém, 5klaném kalichu, špinavě bílé, zvonkovitě kolovité, 5cípé koruně, 5 tyčinkách a svrchním semeníku.

Po odkvetení vyvinuje se ze semeníku kulatá, lesklá bobule barvy posléze šarlaté, kterouž úplně zahaluje značně se zveličující, nafouklý, žilkovaný, miniově zbarvený kalich.

Bobule mochyně boborelky mají sladce nakyslou chuť. Na Východě a v jižní Evropě je pojídají bud syrové, bez všeliké přípravy, nebo naložené a zavařené v cukru.

Za tou příčinou pěstují v uvedených zemích tuto mochyni v kuchyňských zahradách a ve vinicích. Také u nás ji možno někdy nalézti zplanělou na rumištích a v plotech, kamž bývá zavlékána z květnic, kde ji rádi pěstují jako okrasnou rostlinu pro sličné kalichy. Mohla by se však u nás vyskytovati též jako zbytek bývalé rozšířené kultury. Že v zemích našich byla druhdy hojně pěstována, anyť se jí připisovaly mnohé vlastnosti léčivé, o tom svědčí na př. zpráva, kterou o ní podává Mathioli ve svém Herbáři znovu vydaném r. 1596. „Višně mořské aneb židovské“ - píše Mathioli - „v hojnosti u nás v Čechách rostou na zahradách i v místech stinných i na vinicích, odkudž sotva a těžce vyhnány býti mohou, když se jednou vkoření ... Ovoce berou apatekáři do mnohých lékařství, kteráž pro játra, ledviny a měchýř skládají a strojí. Neboť kdož by těchto višní za několik dní pořád požíval a jedl, aneb pálenou z nich vodu pil, pokaždé tři nebo čtyři lžice plné, uzdravují žloutenici, ženou moč i kámen, spomáhají proti pálivému močení a vyčisťují všecky vnitřní vředy“....

Pozn. V Jižní Americe, zvláště v Peru, ale také v jiných teplých zemích, pěstují hojně na políchmochyni pýřitou neboli peruánskou (Physalis pubescens L., Ph. peruviana, Ph. edulis L.), která se shoduje celkem s předch., jest však všecka lepkavé huňatá, má koruny bledožluté a bobule i nafouklé kalichy posléze žlutě oranžové.

Bobule jsou velice chutné, sladce nakyslé a při tom libovonné.

Také tento druh pěstují u nás někdy v květnicích a květináčích pro sličné kalichy.

1„Jméno národní snad má pro kalichy, které jako měch (moch) bobuli zavírají" (Presl: Rostlinář). Polsky slove miechowka, charvatsky mohunica.

2Srovn. s něm. Boberelle, Bobrelle, holland. boberel, jež zdají se býti původu románského.

3Z řec. puchýř, vzhledem k nafouklému kalichu.

4Jest arabské jméno této nebo podobné byliny.

 

Nemáte oprávnění psát komentáře.