Smokvoň posvátná neboli pipal (Ficus religiosa L.) náleží k nejzajímavějším stromům Vých. Indie zvláště tím, že vypouští z větví (po způsobu ještě některých jiných smokvoní) silné, dlouhé vzdušné kořeny, které dosahují časem až k zemi, vniknou posléze konci svými do půdy, zakoření se v ní a vzrostou v nové kmeny; ty pak jsou těžkým, široko rozloženým větvím koruny stromu mateřského výdatnou oporou. Průběhem doby může jediný strom vytvořiti tímto způsobem celý malý háj, jak to znázorňuje obr. 383.
Stromy mající vedle statného, 2-3 m v průměru silného kmene mateřského několik set kmenů vedlejších a několik set vzdušných kořenů, jež jako silná lana visí s větví, ale půdy nedosahují, nejsou ve Vých. Indii žádnou vzácností. Nejčastěji vyskytují se takovíto obři říše rostlinné poblíž pagod (chrámů). Indové totiž mají za to, že Buddha ve stínu těchto stromů hlásal svoje učení, proto je sázejí rádi poblíž chrámův a mají je ve zvláštní úctě.
Ostatně má smokvoň posvátná vejčitě srdčité, v dlouhou špičku protažené listy, které jsou tím pozoruhodny, že mají velice dlouhé, tenké řapíky s boků smáčknuty, následkem čehož je i nejmenší vánek uvádí v pohyb asi tak jako listy naší osyky; že se tím dostává stromu jakési tajemné zajímavosti, netřeba snad ani připomínati.
Drobounké, různopohlavné kvítky jsou vnořeny do dužnatého, skoro úplně uzavřeného lůžka jako u smokvoně obecné (Ficus carica L.); nepravé jedlé plody však jsou mnohem menší, kulovaté a přisedlé.
Smokvoň posvátná je domovem ve Vých. Indii, kde roste nejraději na písečnatých půdách a to dílem planě, dílem - jak už svrchu uvedeno - jsouc pěstována.
Z větévek jejích, zvláště když je nabodli červci lakoví, vytéká podobně jako z větévek ladele lakonosného přírodní laka, která nad ohněm rozpuštěna a plátnem procezena dává šelak.
Pozn. Vedle uvedených dvou stromů: ladele lakonosného a smokvoně posvátné, dávají přírodní laku, ze které možno připravovati šelak, ještě také:
a) Smokvoň indická (Ficus indica L.), jejíž košatá koruna, dosahující někdy obrovských rozměrů1bývá zpravidla též podepřena četnými vzdušnými kořeny jako koruna smokvoně posvátné, paksmokvoň bengálská (Ficus bengalensis L.) a sm. lakonosná (F. laccifera L.); všecky tyto tři druhy smokvoní rostou v tropické Asii a na ostrovech Malajských.
b) Na Madagaskaru roste schleichera trojjařmá (Schleichera trijuga Willd.), ztepilý strom z čeledi prostoplátečných rostlin mydelníkovitých (Sapindaceae), k nimž náleží na př. litči. Strom tento dává vedle jedlého ovoce a olejnatých semen druh šelaku, kterýž oproti šelakům ze stromů rostoucích v teplé Asii obsahuje mnohem více vosku. Do obchodu přichází tento šelak pod jménem šelaku madagaskarského.
1Památnou jest na př. obrovská smokvoň indická rostoucí u města Kalkuty, o které se zmiňuje cestovatel Kořenský: „Rozložené větve její podpírány jsou přirozeně 250 vzdušnými kořeny. Ošetřovatelé toho velikáše pečují o jeho údy úzkostlivě a majíce starost, aby silné a těžké větve se nezlomily, podporují je uměle pilíři z cihel a malty. Tisíceré jiné vzdušné kořínky splývají s větví jako vlákna a tkanivo podobné draperiím".
