Chleboň pravá (Artocarpus¹ incisa² L.) [bredfrut] připomíná vnějškem a rozvětvením koruny prostředně veliký dub.

Má však kožovité listy mnohem větší, 4-10 dm dlouhé a 3-5 dm široké, v obrysu vejčité, po obou stranách hluboce rozeklány v několik laloků. Jen na mladých výhoncích bývají listy nedělené. V mládí jsou listy svinuty a ukryty ve velikých, opadavých palistech. Oproti většině tropických stromů chleboň každého roku listy shazuje. Zajímavo též, že listy její nežli opadají, zbarvují se duhovými barvami, což dodává stromu zvláštního půvabu.

Drobné, neúhledné kvítky jsou jednodomé různopohlavné. Květy prašníkové jsou hustě směstnány ve válcovité, žlutavé, obyčejně převislé jehnědy; maji trubkovité, 1-2cípé okvětí a pouze po jedné tyčince. Květy pestíkové jsou nahloučeny v kulovaté strbouly; mají okvětí dužnaté, podobné šestibokému, na vrcholku otevřenému jehlanci a v něm vejčitý semeník s postranní dlouhou čnělkou.

Po opylení, jež obstarává vítr, vyvine se z pestíkového květenství dužnatý, nejčastěji kulovatý, nepravý plod složený z tolika plůdků spolu více méně srostlých, kolik bylo opyleno květů. Připomíná tudíž nepravý plod chleboně ovoce moruší (Morus), k nimž také chleboň botanicky se zařaďuje. Oproti plodům morušovým dosahují však jedlé plody chleboně obrovských rozměrů: bývajíť obyčejně tak veliké jako zelné hlávky a často i několik kg těžké.

Plody, které dozrály na stromech nešlechtěných, planě rostoucích, nejsou nikdy tak chutné jako plody ze stromů šlechtěných, poněvadž obsahují četná semena, kdežto plody stromů šlechtěných jsou namnoze bez semen, čímž na jakosti velice získávají.

Z toho zároveň patrno, že rozmnožování pěstovaných, šlechtěných chleboní může se díti pouze odnoži, které se velice dobře ujímají a rychle rostou, tak že strom v málo létech počne roditi. Rodí pak po 60-70 let; a poněvadž dává plody téměř po celý rok, stačí několik vzrostlých stromů, aby uživily celou rodinu.

Cestovatel Cook vyjadřujese v tom ohledě o chleboni slovy:

„Kdo vypěstoval na ostrově Tahiti 10 chlebovníků, vykonal pro svoji rodinu a potomstvo tolik, jako u nás ten, kdo po celý život pilně pracoval na své roli, aby uživil rodinu a ještě jí také něco zahospodařil“.

Chleboň jest důležitým ovocným stromem na některých ostrovech Polynesie, zejména na ostrově Tahiti v souostroví Tovaryšském, jakož i na některých ostrovech Sundských a Molluckých, kde druhdy rostla planě, dnes však se tam jenom pěstuje. Mimo to ji pěstují v menší míře také v Jižní Americe a na ostrovech Antillských.

Dužnaté plody, jež obsahují hojnost škrobu, za syrova však jsou nechutné, připravují domorodci v rozmanitá jídla. Nejčastěji je trhají nezralé, oloupou je a rozkrájejí na koláče, které pak upekou. Tyto koláče chutnají podobně jako pšeniční chléb a dají se dlouho udržeti. V některých krajinách pekou celé, neloupané plody v popeli, jak to u nás činívají pastevci na polích se zemáky. Jinde připravují z pečených plodů chleboňových, rozmačkávajíce je v dřevěných misách a přidávajíce do nich kokosového mléka, kaši zvanou poi-poi.

Na konec nelze zamlčeti, že chvalořeči o neobyčejné chutnosti plodů chleboňových bývají přehnány. Nejsouť nikterak tak vynikající chuti, jak se o nich v cestopisech často píše. Domorodci jich pojídají většinou jen z nedostatku jiných plodů.

Kromě ovoce dává chleboň dobré dříví na čluny a na domácí nářadí, jakož i pevné lýko, z něhož dovedou domorodci hotoviti různé části oděvné. Velikými listy pokrývají chatrče. Odvaru z kořene užívají v tropech proti průjmům a semena z plodů planých stromů, bohatá olejem, vaří nebo praží a jedí je pak jako kaštany.

Ve Vých. Indii a v některých krajinách na Ceyloně pěstují chleboň celolistou neboli jak (Artocarpus integrifolia L.), která oproti chleboni pravé má veliké, vejčitě podlouhlé listy nedělené a rodí plody až 20 kg těžké, vyrůstající jednotlivě nebo po několika z kmene a větví.

Nemáte oprávnění psát komentáře.