Sezam¹ indický (Sesamum indicum L.) jest jednoletá bylina připomínající vnějškem poněkud náprstník nachový (Digitalis purpurea L.). Má přímou, 6-10 dm, někdy však také až přes 2 m vysokou lodyhu a střídavé, výše na lodyze však také někdy vstřícné, krátce řapíkaté, vejčitě kopinaté, celokrajné listy; spodní listy lodyžní bývají více méně rozeklány, hořejší jsou zpravidla nedělené.

Z paždí některých listů vyrůstají na krátkých stopkách úhledné květy o 5dílném kalichu a šikmě zvonkovité, nestejně 5laločné, bílé nebo narůžovělé koruně. Ke spodině koruny přirůstá nitkami 5 tyčinek, z nichž však jedna úplně zakrněla, tak že po ní zbyl jen nitkovitý výrůstek. Střed květu zaujímá podlouhle vejčitý semeník, který sedí na žláznatém terči a súžuje se v jednoduchou dlouhou čnělku, na konci rozeklanou ve dva bliznové lupínky.

Plody jsou hnědé, válcovitě čtyřhranné tobolky, poltící se posléze od vrcholku až ke spodu ve 2 chlopně. Četná drobná semena v tobolkách obsažená mají podlouhlý tvar, hladký povrch a rozmanité zbarvení.

Složením květův a povahou plodů připomíná sezam některé naše rostliny krtičníkovité (Scrofulariaceae); jsouť rostliny sezamovité (Pedaliaceae) s krtičníkovitými blízce příbuzny.

Pravlast sezamu, jenž náleží k nejstarším rostlinám kulturním, hledati dlužno nejspíše na ostrovech Sundských. Odtud rozšířil se velice záhy do Vých. Indie, kde jej pěstovali už 2000 let př. Kr., do Číny, Japonska, Mesopotamie, Palestiny a Egyptu. Kromě těchto zemí pěstují jej v několika odrůdách v Alžíru, v Africe západní, v Řecku a na Maltě, jakož i v teplé Americe, zvláště v Brasilii a Venezuele.

Ve všech těchto zemích sejí sezam na polích pro olejnatá semena jako u nás řepku. Nejlépe se mu daří v půdě hlinito-písčité a vápenité, nepříliš vlhké.

Pěstování nedá mnoho práce: Za 10 dní po zasetí semena vzejdou a vzrůstající rostlinky nežádají jiné péče, nežli aby byly asi za 14 dní protrhány a aby mezi nimi byla odstraněna plevel. Když jest rostlinám asi 10 neděl, počnou kvésti a 6 neděl po té plody dozrávají.

Žeň však musí býti zahájena o něco dříve nežli se tobolky plodní počnou otvírati, neboť z přezralých tobolek by se semena vysypávala na zemi. Ve většině zemí sežínají sezamové rostliny srpem; pak je suší na slunci a usušené vážou do snopů, jež odvážejí do stodol, kde je vymlátí.

Ze semen sezamových upravují v teplých zemích rozmanité pokrmy. Nejčastěji je rozemílají na mouku a z té pekou, přidávajíce do ní medu, velice chutná pečiva. V Malé Asii a v Egyptě posypávají semeny sezamovými chléb a jiná pečiva jako u nás kmínem nebo mákem.

Největší část sklízeného sezamu spotřebuje se však na výrobu oleje, jehož semena sezamová obsahují až 50%. Je-li ze semen vytlačen za studena olej sezamový, má pěknou žlutou barvu, jemně nasládle chutná a jest téměř bez zápachu. Proto se ho může používati k maštění jídel místo oleje olivového, jemuž co do chutnosti mnoho nezadá, ač jest oproti němu mnohem lacinější. Druhdy užívalo se oleje sezamového též v lékařství, zvláště na otoky, oční záněty a kožní vyrážky.

Olej špatnější jakosti, zejména onen, jenž byl vytlačen ze semen druhým nebo třetím lisováním za pomoci horké vody, k účelům kuchyňským se sice nehodí, ale za to hodí se dobře ke svícení, na mazání strojů a k výrobě mýdel.

Výtlačky, které po vylisování oleje ze semen sezamových zbyly, krmí se dobře dobytek; proto je uvádějí také do obchodu a to pod jménem sezamových koláčů.

Saze, které se usadí z plamene oleje sezamového, přidávají v Číně do světoznámé tuše.

Do Evropy dováží se sezam - řidčeji též sezamový olej - hlavně z Vých. Indie přes Hamburk, a z Egypta nebo z Malé Asie přes Terst a Marseille. V Marseillu vyrábí se v novější době z dovežených sezamových semen ze všech evropských měst oleje nejvíce, tak že se jím zásobí většina Evropy. Spotřeba oleje sezamového v posledních letech v Evropě značně stoupá, poněvadž se ho upotřebuje kromě jiného též do umělého másla margarinu.

Nemáte oprávnění psát komentáře.