Datura stramonium - durman obecný (panenská okurka)
Slovensky: Durman obyčajný
Čeleď: Solanaceae - lilkovité
POPIS:
Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX.
STANOVIŠTĚ:
Komposty, okraje polí, hnojiště, staré zahrady, rumiště, kraje komunikací, okolí vesnic, náspy, skládky, preferuje půdy výživné, dusíkaté, kypré.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (max. 800 m n.m., obvykle však jen asi do 450 m n.m.). Původní areál rozšíření není zcela jasný, pravděpodobně zahrnuje jen jih a jihovýchod Severní Ameriky, podle některých autorů je však původní i v Evropě, neb to údajně dokládají zápisky antických autorů, v jiných pramenech je uváděno, že se jedná o rostlinu původně eurosibiřskou nebo meridionální (=severní oblast subtropů), v současnosti se však zdá nejpravděpodobnější varianta první. Druhotně roste v současné době takřa všude od tropů do mírných pásem, do Španělska byl např. zavlečen patrně už ve 2. polovině 16. století (pokud není v Evropě původní), v Německu pěstován od století 17. atd.
Objevitelem rostliny je osobní lékař španělského krále Filipa II. Francisco Hernandez, který ji popsal a uvedl pod aztéckým názvem"Tlapatl".
JEDY:
Rostlina obsahuje řadu tropanových alkaloidů, v listech je jich asi 0,3 až 0,75 % (nejvíce v žilkách a v řapíku), v semeni 0,3 až 0,5 %, v kořenech asi 0,35 % a ve stonku až 0,55 %. Hlavními alkaloidy jsou anisodin (daturamin), l-hyoscyamin, atropin, l-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin. Dále jsou obsaženy flavonové glykosidy (rutin), kumarin skopoletin, v listech 4 až 7 % tříslovin, v semenech je 1 až 2 % tříslovin, kyselina jablečná, 15 až 21 % oleje s kyselinou palmitovou a stearovou.
Otravy durmanem jsou způsobeny zejména atropinem, byly pozorovány jak u zvěře, tak i u člověka, zejména u dětí, které se nechaly zlákat zajímavě vyhlížejícími plody naplněnými množstvím černých semen. Otrava se projevuje pocitem suchosti v ústech, rozšířenými zorničkami, zmateností, neklidem, halucinacemi, kůže v obličeji rudne, zrychluje se puls, otrávený bez příčiny mluví (což ovšem řada lidí činí i v běžném stavu mysli), křičí, živě gestikuluje, bývá agresivní. Poté přichází stádium ochablosti, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt nastává v komatu. Přestože prognóza otrav je poměrně příznivá (až 90% otrávených se podaří vyléčit), nelze zapomenout, že durman je rostlina smrtelně jedovatá! Léčení spočívá ve výplachu žaludku, v podávání živočišného uhlí a ve fázi podráždění se podávají sedativa ve formě krátkodobě působících barbiturových sloučenin. Je zcela nezbytné okamžitě přivolat lékařskou pomoc, ještě před jejím příjezdem je však dobré vyvolat zvracení.
V poslední době se durman stává předmětem zájmu experimentujících toxikomanů.
LÉČITELSTVÍ:
Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě, křečím.
Vzhledem k velké jedovatosti durmanu se nedoporučuje užívat drogu bez lékařského dozoru!
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.