Banán¹ obecný neboli pisang² (Musa³ paradisiaca⁴ L.) vyhání z podzemního oddenku nejprve několik listů, jejichžto pochvy jsou okolo sebe těsné svinuty, tvoříce základ „pníčku“. Přibýváním listů roste „peň“ do tloušťky i do výšky, čímž celá rostlina nabude podoby stromku 3-6 m vysokého, jehož zdánlivý kmen tvoří pochvy listů dílem odumřelých, dílem čerstvých a jehož korunu zastupuje několik mohutných listů.

Řapíkaté, podlouhlé, na obou koncích náhle súžené, celokrajné listy banánu, jež jsou v mládí svinuty do kornoutů, náležejí k největším listům v přírodě: dosahujíť až přes 3 m délky a několik dm šířky. Středem každého listu táhne se silný, vyniklý nerv, který jest listu oporou, aby se větrem nezlomil; poměrně útlá čepel u starších listů však se větrem obyčejně natrhává.

Ze středu listového koše vyrůstá posléze ohromná, až přes 1 m dlouhá, obyčejně převislá, klasovitá palice žlutých a červených, mnohomanželných květů. Nejspodnější květy ve květenství, zahalené do podlouhlých, blanovitých listenů (toulců), jsou obojaké a plodné, květy výše umístěné jsou sice též obojaké, ale jalové a květy na samém vrcholku palice jsou prašníkové nebo zakrnělé.

Složení květů jest podobné jako u dosny (Canna), která se u nás často pěstuje pro okrasu v zahradách. Jsouť rostliny banánovité (Musaceae) - pouze na tropy omezené - s rostlinami dosnovitými (Cannaceae) blízce příbuzný. Na spodním, trojpouzdrém semeníku, který se sužuje v dlouhou čnělku s kyjovitou, trojlaločnou bliznou, spočívá barevné okvětí složené z 5cípého pysku a jednoho volného lupínku a v okvětí vězí 6 tyčinek, které však bývají zřídka všechny dokonale vyvinuty.

Plody připomínají tvarem naše okurky: jsou válcovité, 1-3 dm dlouhé, ke konci ztenčené a zakřivené, posléze nachové až černé, naplněné jedlou dužninou. Drobná semena vyvinují se v dužnině zpravidla jen u rostlin planě rostoucích; rostliny pěstované mají plody obyčejně bez semen.

Původní vlast banánu dlužno hledati v jižní a východní Asii jakož i na ostrovech Malajských. Odtud rozšířila se však již před dávnými věky kultura jeho i do jiných světa dílů, zejména do vých. a záp. Afriky, do teplé Ameriky, do Austrálie a také do jižní Evropy, zvláště do Andalusie v již. Španělích. Ve všech těchto zemích daří se banánům nejlépe při mořských pobřežích.

Poněvadž pěstované banány - jak už nahoře bylo pověděno -nevytvářejí ve svých plodech semen⁵, děje se rozmnožování rostlin kořenovými výhonky, jež okolo rostliny mateřské ze země v hojném počtu vyrážejí.

Způsob pěstování jest velice jednoduchý a mnoho práce nevyžaduje. Kořenové výhonky se opatrně vyrýpnou a přesadí se do připravené půdy ve vzdálenostech asi 2-3 m od sebe. Kromě čištění půdy od plevele nevyžaduje rostlina další práce. Asi za osm měsíců počne kvésti a ve 2-3 měsících po té začnou plody zráti.

Sklizeň plodů - banánek - nastává dle účelu, k jakému má býti plodů použito, bud dříve nebo později. Jsou-li banánky určeny pro obchod nebo mají-li býti zpracovány na mouku, sklízejí se nezralé. Zralé banánky by obchodníkům brzy hnily a na výrobu mouky by se nehodily, poněvadž se v nich škrob přeměňuje v cukr. Ale ani tehdy, když má býti plodů banánových použito jako ovoce zrovna k jídlu, nečeká se se sklizni, až úplně dozrají; jakmile začnou žloutnouti, uřezají se celá květenství a zavěšují se pod střechu, kde se zrání dokonává. Tímto opatřením docílí se toho, že moučnatá substance banánek změní se v sladkou dužninu, která chutná jako čerstvé fíky. Odtud přezdívali také druhdy banánkám i indických nebo rajských fíků.

Jediný banán dává ročně 20-50 kg plodů, tak že několik statných rostlin stačí, aby uživily celou rodinu. Ačkoli údaje o neobyčejné úrodnosti a výnosnosti banánů, jak se o nich dočítáme v různých cestopisech, jsou namnoze silně přehnány, přece tolik jest pravda, že není druhé rostliny na zemi, která by na tak malém prostoru, jehož ke svému vzrůstu potřebuje, dávala tolik výživné potravy lidem, kolik jí dávají banány. Dle statistických dat sklidí se na př. v Západní Indii z jednoho hektaru role posázeného banány průměrem za rok 300 metr. centů banánek.

Vydavše plody rostliny banánové počnou brzy odumírati, tak že věk jejich nebývá delší jednoho roku, zřídka dvou let. Aby rod její nevyhynul, o to stará se rostlina banánová, jak už nahoře pověděno, tím způsobem, že vyhání z podzemních kořenových výhonkův četné odnože, které časem vzrostou v nové rostliny. Poněvadž by však rostliny z odnožů vyrůstající vzájemně se dusily, nutno je řádně probrati a ponechati jenom nejsilnější. A aby nové rostliny měly dosti místa, pěstitelé nečekají, až sestárlou mateřskou rostlinu vítr vyvrátí a dešť se zemí srovná, nýbrž sami ji, sklidivše s ní všecky plody, porazí a rozsekají na kusy, jichž pak upotřebí za hnojivo.

Rozumí se samo, že banánové pole tímto způsobem udržované možno zachovati jen po jistou dobu a že posléze nutno založiti plantáž úplně novou; jak, o tom se už stala zmínka nahoře.

Požívání plodů banánových, jimiž se v některých tropických zemích živí milliony lidí jako denním chlebem, jest snad tak staré jako lidstvo samo. Saháť do dob, kdy lidé neznali ještě obilin, kdy ještě vůbec žádné jiné rostliny pro užitek nepěstovali. Má se za to, že tak zv. strom poznání, z něhož dle starověké báje první lidé v ráji jedli zapovězené ovoce a jehož listy pak nahá těla svoje zakrývali, nebyl leč banán. A rovněž tak dlužno považovati za plody banánu onen veliký hrozen, jejž dle Písma svatého přinesli dva muži na sochoře z údolí Eskolu Mojžíšovi, když vedl lid israelský z Egypta do země zaslíbené. Nosívajíť na Východě odříznutá květenství dozrávajících banánek na sochorech podnes.

Plody banánové, jež v novější době i do Evropy se začínají dovážeti, pojídají se sice u veliké míře - zvláště na místě - syrové a čerstvé jako u nás ovoce, ale mnohem více se jich pojí v rozmanité úpravě: vařených, dušených, smažených na oleji, pečených na žhavém popeli a sušených. Jsou-li rozkrájeny na kusy a dobře usušeny, dají se dlouho uchovati a možno je pak daleko rozvážeti.

Velice mnoho banánových plodů spotřebuje se na výrobu banánové mouky a krupice. K tomu účeli se nezralé plody nejprve spaří v horké vodě, aby se z nich dala sloupnouti hořká slupka, pak se rozkrájejí na kusy, které se dobře usuší a usušené semelou. Mouka nebo krupice tímto způsobem vyrobená a na hustých sítech přetočená, vyniká zvláštní vůní po čerstvém seně nebo po čaji a má žlutavou nebo načervenalou barvu. Na chleba po našem způsobu se sice tato mouka nehodí, možno z ní však péci jemná pečiva a připravovati rozmanité pokrmy.

Vodnatá zavařenina z banánek jest v tropech oblíbeným nápojem a vykyše-li, změní se v nápoj podobný vínu.

Vedle plodů možno však i ostatních částí rostliny banánové upotřebiti. Listů používá se k balení místo papíru, pokrývají se jimi střechy chatrčí a dávají se jako zelená píce dobytku.

Pochvy listové, svinuté těsně ve zdánlivý peň, jsou prostoupeny pevnými vlákny, z nichž možno zhotovovati rozmanité hrubší tkaniny, na př. plátno na pytle pro dopravu kávy, rohože, provazy a pod. Aby se vláken z pochev listových dobylo, rozřežou se pochvy na úzké proužky a ty se na plochém prkně dřevěnými kladivy tak dlouho potloukají, až se massa mezi nimi rozruší a vlákna se uvolní. Po té se vlákna rozčešou hřebenem a na slunci se dobře usuší.

Odpadků a všech oněch částí rostliny banánové, jichž nebylo jinak využitkováno, používá se za hnojivo.

Kromě banánu obecného roste v tropech ještě několik jiných druhů, z nichž buďtež uvedeny:

a) Banán blamatý (Musa sapientium⁶ L.) - shoduje se ve všem s banánem obecným až na to, že bývá na lodyze brunátně skvrnitý, že má listy na spodu často, nestejně přísrdčité a banánky mnohem menší, podlouhle ellipsoidické, neprohnuté, které co do chuti nad plody banánu obecného daleko vynikají. Ostatně vyskytují se v plodech banánu obecného a ban. blamatého četné přechody, tak že někdy nelze ani dobře rozhodnouti, kterému druhu ovoce náleží.

b) Banán vláknitý (Musa textilis Nees) - zasluhuje zmínky hlavně proto, že vypracovaná vlákna z jeho listových pochev - ze všech vláken banánových nejlepší a nejpevnější - dovážejí se pod jménem manilského konopí též do Evropy, zejména do Francie a Anglie. Pěstují jej hlavně na ostrovech Filippinských a na některých ostrovech Sundských.

c) Banány, jež vídáme u nás pěstovati pro okrasu v zimě ve sklenících, v létě pod širým nebem v zahradách, náležejí zpravidla druhu, který byl teprve asi před 100 lety objeven v Habeši. Jest to banán habešský neboli enzet⁷ (Musa ensete Gm.), dorůstající výšky až přes 10 m. Poměrně drobné jeho plody nejsou sice k jídlu, za to však pupeny a mladé výhonky skýtají domorodcům chutný salát.

Nemáte oprávnění psát komentáře.