Ananas¹ pravý (Ananassa sativa² Lind., Bromelia³ ananas L., Ananas sativus Schultz) jest vytrvalá bylina vyhánějící z oddenku nejprve hustou růžici přízemních, tuhých, čárkovitých, žlabovitě prohnutých, po kraji ostnitě zubatých listů, později ze středu této růžice silnou, 3-5 dm, někdy však až přes 1 m vysokou, listnatou lodyhu. Na vrcholku zakončuje se lodyha vejčitou šišticí složenou ze žlutých, střechovitě se kryjících listenů, v jejichž paždích vězí drobné kvítky.

Složení kvítků jest takové: tři suchomázdřité, zelenavé lístky kališní, tři něžné, snadno vadnoucí, s počátku modré, pak nachové plátky korunní, 6 tyčinek a trojpouzdrý semeník s jednoduchou čnělkou, která se zakončuje trojlaločnou bliznou.

Po opylení vyvine se z každého květu bobule, která později zežloutne a nabude příjemné vůně i chuti. Poněvadž jednotlivé bobule srůstají se zdužnělými spodinami svých listenův a také střední osa květenství zdužnatí, vzniká z celého květenství šiškovitý složený nepravý plod až několik kg těžký; povrch jeho skládá se z bobulí, mezi nimiž vězí zdužnělé listeny.

Nežli celý složený plod dozraje, vyroste z vrcholku jeho chomáč listů, který jako nějaký chochol dodává plodu zvláštního vzezření.

Ananas náleží do čeledi rostlin ananasovitých (Bromeliaceae), blízkých příbuzných našim rostlinám amarylkovitým (Amaryllideae), k nimž náleží na př. sněženka (Galanthus) a narcis (Narcissus).

Původní vlast ananasu dlužno hledati ve Střední a Jižní Americe, zejména v Mexiku, Costarice a Brasilii, v jejíž severních končinách roste dosud na písčitých pobřežích planě. Z Ameriky rozšířila se kultura jeho i do jiných horkých zemí, nejvíce do jižní Asie. Do Evropy byla rostlina ananasová přivežena poprvé r. 1650 a to do hollandského města Leydenu.

Od té doby počali ananas pěstovati i v našem světa díle, zejména v Anglii a ve Španělích, ovšem nikoli pod širým nebem, nýbrž ve zvláštních, k tomu účelu zařízených výhřevnách - ananasovnách.

Ačkoli však pěstování ananasů ve výhřevnách vyžaduje neobyčejné péče, není příliš vděčné, poněvadž ovoce nemá nikdy takové chuti jako ovoce z rostlin vypěstěných pod širým nebem tropickým.

V tropech rozmnožují ananasové rostliny zpravidla kořenovými odnoži, jichž rostlina vyhání značný počet, řidčeji též listnatými chocholy, jimiž se lodyhy zakončují. Odnože nebo listnaté chocholy, které se ze zralých plodů opatrně vyříznou, zasazují se do půdy dobře připravené ve vzdálenostech asi 1 m od sebe. Jsou-li mladé rostliny, ze zasazených výhonkův a listnatých chocholů vzrůstající, pečlivě okopávány a přiměřeně zalévány, dávají plody již průběhem prvního roku. Jak ananasové pole vypadá, znázorňuje obr. 78.

Plody ananasové náležejí k nejvyhlášenějším a také k nejdražším lahůdkám, jaké se předkládají zpravidla jen na tabulích boháčů. Vedle příjemné chuti, která připomíná chuť jahod, vyznačují se ananasy též líbeznou vůní. Nejčastěji se pojídají v té způsobě, že se rozkrájejí v několik kusů, které se posypou cukrem a polejí červeným vínem. Častým požíváním ananasů trpí však zuby, dásně i žaludek.

V zemích, kde se ananasy hojněji pěstují, připravují z jejich šťávy přelahodné víno „chicha“, o němž napsal jistý cestovatel, že „jen ono mohlo býti nektarem bohův, poněvadž nad ně nic lahodnějšího býti nemůže“.

Jak konservují a upravují ananasy pro obchod, o tom podává zprávu Kořenský na základě vlastního názoru, získaného v hlavním městě poloostrova Malackého, Singapuru, v jehož okolí se ananasům obzvláště dobře daří, tak že tam vytvářejí plody zvíci lidské hlavy a až 4 kg těžké. Nejprve se s plodů oloupe bodlinatá kůra a ostatek se rozkrájí v koláčky. Ty se pak opatrně zavaří a uzavrou do neprodušných plechových krabic, v nichž přicházejí do obchodu.

Kromě ovoce upotřebuje se z rostliny ananasové též pevných vláken, jimiž jsou prostoupeny listy. Pro vlákna pěstují ananas hlavně na ostrovech Filippinských, zvláště v okolí města Manilly. Rostliny k tomuto účelu pěstované musí míti mnoho stínu; ve stínu nevytvářejí totiž rostliny plodův, za to však vyrostou značně vysoké. Aby vlákna z listů ananasových získali, vymačkávají listy a močí je ve vodě, až jest možno vlákna od ostatního pletiva oddělovati. Z vláken tkají na Východě tak zv. ananasové hedvábí, rozmanité tkaniny a provazy.

Pozn. Ve Střední a Jižní Americe pěstují v některých krajinách pro vlákna příbuznou rostlinu zvanou karatas (Bromelia caratas L.), která vytváří husté, šidlovito-čárkovité listy přízemní až 2 m dlouhé, ostatně však má květy a jedlé složené plody dosti podobné jako ananas.

Nemáte oprávnění psát komentáře.