Papaja1 obecná neboli strom melounový (Caricapapaya1 L.) podobá se vnějškem palmě. Štíhlý, dole poněkud ztloustlý, 5-8 m vysoký, nerozvětvený kmen nese na vrcholku korunu dlouze řapíkatých, velikých, v obrysu srdčitých listů, které jsou rozděleny v 5-7 uštů, takže připomínají poněkud listy jihoevropského, i v našich zahradách často pěstovaného skočce (Ricinus), o němž více pověděno v oddíle VI.

Papája obecná - Carica papaya

Libovonné květy jsou dvojdomé, v řídkých případech jednodomé.

Prašníkové květy, sestaveny do úžlabních převislých lat, mají nepatrný, sotva znatelný kalich, nálevkovitou, 5klanou, žlutobílou korunu, 10 tyčinek vrostlých do ústí koruny a zakrnělý semeník.

Květy pestíkové, sestaveny do jednoduchých, krátkých, chudých hroznů, mají též zcela nepatrný kalich, ale žlutou korunu hluboce 5dílnou (až skoro ke spodu v 5 uštů rozdělenou) a zelený semeník s velikou, přisedlou, 5laločnou bliznou.

Plody jsou dužnaté bobule podobné protáhlým, až 3 dm dlouhým a přes 1 dm v průměru širokým melounům. Majíce velice tlustou kůru, obsahují na nástěnných semenicích četná, tmavošedá semena.

Vzhledem k různopohlavným květům a bobulovitým plodůmPapája obecná - Carica papaya dlužno čeled rostlin papajovitých řaditi do blízkého příbuzenstva našich tykví a okurek (Cucurbitaceae).

Pocházejíc nejspíše z Mexika, papaja obecná rozšířila se pro chutné plody záhy po objevení Ameriky do všech tropických zemí. Kultura její jest velice vděčna, anať rostlina spokojí se i se špatnou půdou a velice rychle roste, tak že již asi za 6 měsíců po vysetí dosahuje výšky člověka a ve třetím roce počíná roditi. Vzrostlý strom dává ročně 30-50 plodů. Rodí asi 5 roků, načež znenáhla hyne.

 

Plody se jedí buď zralé, syrové, chutnajíce asi tak jako melouny, anebo se pojídají nezralé, ale pak ovšem rozmanitě upraveny. V nejnovější době dovážejí plody papajové v lodních chladírnách též do přímořských měst evropských, doporučujíce je jako prostředek podporující trávení. Semen, která chutnají palčivě jako pepř, užívají v tropech za koření.

Kmen, vyznačující se velikou měkkostí, tak že unese sotva chlapce, který by se naň vyšplhal, roní z čerstvých ran žluté, trpké mléko, zvané ketah, jehož v tropech užívají jako léku, zvláště proti hlístům a svrabu.

Přidá-li se něco tohoto mléka do vody a v té se pak naloží tuhé maso (ze starého nebo čerstvě zabitého dobytčete), záhy zkřehne. Ale také tehdy tuhé maso zkřehne, zaobalí-li se do papajových listů.

Kromě mléka dávají stromy papajové též lýko, z něhož zhotovují provazy a různá pletiva.

Z listů, obsahujících alkaloid carpain, připravují v novější době léčivý praeparát, který působí podobně na srdce jako praeparáty z náprstníku (Digitalis).

1Tak zovou tento strom domorodci v Mexiku.

2Mladinké plody připomínají svým tvarem fíky (Ficus carica L.).

 

Přidat komentář