Daucus carota - mrkev obecná
Slovensky: Mrkva obyčajná
Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)
POPIS:
Dvouletá, 5 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha chlupatá, vzácně lysá, brázditá, dutá. Listy řapíkaté, objímající pochvovitě rozšířenou bází stonek, 2x až 4x zpeřené, úkrojky peřenodílné. Květenství je okolík složený z 20 až 40 okolíčků, na bázi se zákrovem listů, v době květu okolík plochý až vypouklý, v době plodu nálevkovitě prohloubený (paprsky okolíku se sklánějí k sobě). Květy bílé, 5četné, korunní plátky směřující z okolíku ven zřetelně vetší, uprostřed okolíku obvykle jeden (vzácně více) typický purpurový květ vzniklý přeměnou centrálního okolíčku. Kvete v V až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Louky, sušší travnaté porosty, pastviny, příkopy, náspy, kamenité svahy, pole, rumiště, preferuje půdy čerstvě vlhké až suché, zásadité, výživné, písčité až kamenité, často na vegetací ne zcela porostlých půdách.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR takřka na celém území s různou hustotou výskytu, nejvíce od nížin do podhorských oblastí (max. asi 1000 m n.m., zřídka i výše). Celkově roste v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, v severní a východní Africe, západní Asii až po Indii, zavlečena byla do severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie a na Nový Zéland.
POZNÁMKA:
Z plané formy mrkve byly vyšlechtěny zahradnické odrůdy, které patří u nás k jedná z nejdůležitějších kořenových zelenin. Původ pěstované mrkve není zcela jasný, podle některých autorů byla nejprve pěstována v Afghánistánu a okolních zemích, odkud se dostala v raném středověku do Středozemí a teprve v novověku z ní byly vypěstovány v západní Evropě odrůdy s obsahem karotenu. Podle jiných teorií vznikla kulturní mrkev již v době antiky. Odrůdy, ze kterých jsou odvozeny dnes pěstované typy, vznikly v 19. století především ve Francii.
LÉČITELSTVÍ:
Mrkev obsahuje provitamín A (v kořenu až 17 mg/100 g ), vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semeni je přítomna zejména silice a olej.
Sbírá se kořen (Radix dauci), semeno (Fructus dauci), někdy i nať (Herba dauci).
Droga podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě, pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá, při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, jako potravní doplněk prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti, nálev ze semen se užívá při angíně pectoris.
Nejčastěji se podává jako mrkvová šťáva, ze semen se připravuje nálev (pije se 2x až 4x denně), nať se obvykle používá čerstvá a užívá se zevně ve formě kašovitých obkladů.
Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky.
