Arnica montana - Prha arnika (prha chlumní)
Slovensky: Arnika horská
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)
Popis:
Vytrvalá, 15 až 70 vysoká bylina. Její lodyha je přímá, žláznatě chlupatá, v horní části někdy chudě větvená. Přízemní listy vyrůstající v růžici jsou přisedlé, obvejčité až eliptické, chlupaté, na okraji pýřité. Lodyžní listy jsou rovněž přisedlé, převážně vstřícné, jen někdy střídavé, obvykle vyrůstají v 1 až 3 dvojicích, jejich čepel je vejčitá až kopinatá, chlupatá až téměř lysá. Úbory vyrůstají jednotlivě v počty 1 až 7, mají 4 až 8 cm v průměru, jsou žluté, okrajové jazykovité květy jsou na koncích zubaté. Plodem jsou nažku. Kvete v V až VIII.
Stanoviště:
Pastviny, vlhké a rašelinné louky, vřesoviště, světlé lesy a lesní louky, na půdách chudých, mělkých, písčitohlinítých, někdy rašelinných, kyselých, vysýchavých až zamokřených, bohatých na křemík, stanoviště slunné nebo lehce zastíněné, ve stínu obvykle nevykvete.
Rozšíření:
V ČR roste roztroušeně v českých příhraničních horách (nejvíc na Šumavě a v Krkonoších), odkud zasahuje i do některých nižších přilehlých oblastí (Chebsko, Plzeňská pahorkatina, Třeboňsko, ...), jinde se vyskytuje jen vzácně nebo zcela chybí, zejména od 2. poloviny minulého století množství příhodných lokalit v nižších polohách výrazně ubylo (v důsledku hnojení, zalesňování apod., ale i jejího nadměrného sběru jakožto léčivky). Celkově se vyskytuje na severu po jih Skandinávie, na východě po Pobaltí, Bělorusko a Karpaty, na jihu po Balkán, Alpy, sever Itálie, Francii a Pyreneje. V Alpách roste do nadmořských výšek 2500 m, u nás max. 1450 m.
Léčitelství:
Sbírá se převážně květ (Arnicae flos), ale podobně účinné jsou pravděpodobně i jakékoliv jiné části rostliny.
Arnika obsahuje zejména helenalin a jemu příbuzné seskviterpenové laktony pseudoguaianolidového (helananolidového), guaianového a eudesmanolidového typu (kterých je přítomno až 1,5 %), dále diterpenoidy labdanového typu, acetylovaný inositol, fenolpropanové kyseliny (např. kávová), dimerní deriváty thymolu, flavonoidy (cca 0,5 %), silice, kumarin, karotenoidy a netoxické pyrolizidinové alkaloidy.
Jakožto výborný hojivý prostředek s protizánětlivými účinky se arnika používá především zevně (při poraněních, otocích, výronech, svalových i revmatických bolestech, po bodnutí hmyzem, na zanícené křečové žíly, při zánětech v dutině ústní apod.). Přidává se i do masážních olejů a krémů, neboť zvyšuje prokrvení pokožky. Při vnitřním použití zlepšuje prokrvení věnčitých cév, čehož lze využít k léčbě anginy pectoris. Vedle toho vykazuje i účinky antibiotické a protiplísňové, stimuluje imunitní systém a pravděpodobně má i jisté působení protinádorové.
Nejúčinější lékovou formou je tinktura. Pro zevní použití (formou obkladů nebo výplachů, popř. jako kloktadlo) se dávkuje v množství 1 až 2 čajové lžičky na 125 ml vody. Při vnitřním použití se bere max. 25 kapek 3x denně (lehčí osoby jen 15 kapek 3x denně), přičemž se toto množství rozpustí ve vodě nebo čaji (neužívá se tedy nenaředěná, neboť působí poměrně prudce).
Několik upozornění:
- Arnika je kontraindikována během těhotenství a kojení.
- U citlivých osob může vyvolat alergii (proto je vhodné dopředu vyzkoušet snášenlivost na ní tak, že se napoprvé vezme pouze 5 kapek tinktury).
- Při předávkování se mohou objevit příznaky otravy (průjem, závratě, třes, arytmie, zvýšení frekvence tepu).
- Zevně se nepoužívá na zanícenou či jinak poškozenou pokožku.
Komentáře
Tak nevím: poranění snad předpokládá poškozenou pokožku,ne? Na rány tedy ano, či ne?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.