Anona¹ měkkoostenná neboli láhevník (Annona muricata² L.) jest nízký stromek se střídavými, krátce řapíkatými, vejčito-kopinatými, celokrajnými listy a velikými, jednotlivě úžlabními květy.

Okvětí skládá se ze 6 lístků, z nichž tři vnější, mnohem větší vnitřních, jsou vně zelené, uvnitř špinavě žluté, ostatní tři vnitřní jsou celé žluté. Tyčinek jest mnoho a taktéž mnoho jest i svrchních semeníků, jež spočívají kolkolem na válcovitém lůžku.

Tímto složením připomínají anony z našich rostlin nejvíce rostliny pryskyřníkovité (Ranunculaceae), z cizích pak rostlin u nás pro okrasu pěstovaných nejvíce magnolie, s nimiž čeleď rostlin láhevníkovitých (Anonaceae) jest blízko spřízněna.

Po odkvetení vyvine se z každého semeníku zdužnatělý, šťavnatý, jednosemenný měchýřek zakončený měkkým, ohnutým ostnem, a všecky měchýřky srostou v jediný, vejčitý, na užším konci někdy poněkud prohnutý, až 3 dm dlouhý a přes 11 kg těžký, složený plod připomínající obrovskou jahodu. Francouzští kreolové říkají plodům láhevníkovým vzhledem k jejich tvaru volská srdce (coeur de boeuf), domorodci je zovou korossol, kačiman nebo sappadill, Spanělé je jmenují quanabana, Angličané soursop.

Původně rostla anona měkkoostenná na ostrovech Antillských, záhy však počali ji pěstovati též v Mexiku, v Jižní Americe i v jiných tropických zemích.

Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.

Odvaru z kůry a listů užívají v tropech jako thé a léku.

Kromě anony měkkoostenné dávají v Jižní Americe chutné ovoce ještě jiné druhy anon, zejména:

a) Anona šupinanatá (Anona squamosa L.) - bývá oproti předcházející vzrůstu obyčejně jen křovitého, má listy podlouhle kopinaté, a kulovaté, na povrchu šupinaté, posléze zelenavě žluté plody mnohem menší, jen asi zvíci malé pěstě. Poněvadž připomínají svojí chutí poněkud skořici, říkají těmto plodům v Americe skořicová nebo cukrová jablka (francouzsky: pomme de canelle).

b) Anona šeroplodá (A. tripetala³ Ait., A. cherimolia⁴ Mill.), u domorodců chirimoya (čirimoja) zvaná, jest strom s převislými větvemi a s vejčitě kopinatými listy na spodní straně rezavě plstnatými. Květy, vydávající opojnou vůni, mají 3 vnitřní plátky korunní zakrnělé, tak že se zdá, jakoby měly korunu pouze tříplátečnou.

Roste hlavně v Peru a Kolumbii, kde tvoří místy celé lesy; také se tam hojně pěstuje, neboť kulovaté plody, zvíci pomorančů až lidské hlavy a vážící až 7 kg, náležejí k nejlahodnějšímu ovoci vůbec. Cestovatel Vráz o nich píše: „V tlusté, zelenavé, drsné kůži vězí několik semen obalených hustou smetanovou dužninou sněhobílou, nažloutlou nebo slabě nazelenalou, silně příjemně vonící a chuti, jež připomíná zmrzlinu z jahod a dušená jablka s angreštem“.

V novější době počínají tento druh anon pěstovati také místy v jižní Evropě a to s úplným zdarem.

Nemáte oprávnění psát komentáře.