Badyaník¹ pravý (Illicium² anisatum³ Lam., Ill. verum Hook.) jest pomalý stromek, jehož hladké, šedokoré větve nesou střídavé, řapíkaté, vejčito-podlouhlé, k oběma koncům súžené, celokrajné, kožovité, vždyzelené listy a v paždích listů jednotlivé, stopkaté, sličné květy asi tak veliké jako jsou květy naší kopretiny bílé.

Složením shodují se květy badyaníku s květy magnolie (Magnolia grandiflora L.), kteráž se u nás často pěstuje pro veliké, tulipánovité květy v zahradách. Náležíť badyaník jako magnolie k čeledi rostlin šácholanovitých (Magnoliaceae). I jest složení květů takové: 3 vejčité lístky kališní, 15-20 podlouhlých, čím dále dovnitř tím užších, žlutavě bílých nebo nazelenalých plátků korunních v několika řadách, větší počet tyčinek o širokých nitkách a nejčastěji 8 svrchních semeníků.

Po odkvetení vyvine se z každého semeníku měchýřek obsahující lesklá, hladká semena. Když měchýřky uzrají, zhnědnou, zřevnatí, na povrchu zvraskovatí a rozloží se do hvězdy.

Zralé měchýřky, jimž v drogueriích říkají zkrátka badyan (fructus anisi stellati, fructus badiani), obsahují ve svých stěnách 4-5% étherického oleje, který jim dodává zvláštní vůně a zasládle kořenné chuti, asi takové, jakou mají zrnka anýzu.

Badyaník jest domovem v jižní a západní Číně; pěstuje se však také v Japonsku a na ostrovech Filipinských. Hlavním tržištěm badyanu jest čínské město Honkong; odtud dováží se též do Evropy.

Jako koření počali badyanu užívati koncem 16. století nejprve v Rusku, odkudž rozšířila se známost o něm do našich zemí počátkem 18. století. Druhdy užívali badyanu také v lékařství, doporučujíce na př. odvar z rozemleté jeho moučky jako utišující a posilující lék. Dnes ho přidávají ještě s jinými drogami do tak zv. prsního thé (species pectorales).

Nejvíce badyanu spotřebují v Číně (i v Evropě) na výrobu badyanové silice, kterou dostávají destillací. Se silicí touto vede se dosti čilý obchod, neboť ji přidávají do jemných rosolek a jako desinfekční součást do tak zv. ústních vodiček.

Nesvědomití obchodníci falšují badyanovou silici i badyanové koření; silici tím, že ji míchají s petrolejem, koření tím, že do něho přimíchávají plody, z nichž byla silice již vytažena, anebo plody badyaníku posvátného (Illicium religiosum Zucc.), které se plodům badyaníku pravého velice podobají, jsou však o něco menší a zcela bezcenné, ba dokonce zdraví škodlivé, jedovaté.

Od pravého badyanu poznají se plody badyaníku posvátného po ostré, nejprve nakyslé, pak kořenně hořké chuti a dle toho, že jednotlivé, do hvězdy sestavené měchýřky jsou protaženy v zakřivené zobánky.

Badyaník posvátný neboli sikimi sázejí v Japonsku okolo chrámů a větvemi jeho okrašlují oltáře i hroby.

Komentáře   

# obrázek stromu — Ema Šimůnková 2017-02-06 20:12

dobrý den, mohu se zeptat proč tu není obrázek badyaníku pravého, nebo posvátného???

Obnovit seznam komentářů
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.

Nemáte oprávnění psát komentáře.