Kurkuma¹ dlouhá (Curcuma longa L.) jest vytrvalá bylina s hlízovitě naduřelým, článkovaným oddenkem, z něhož vyrůstají dílem kořeny, namnoze v koncích ztloustlé, dílem přízemní, dlouze řapíkaté, kopinaté, asi 5 dm dlouhé, před rozvitím kornoutovitě svinuté listy a mezi nimi přímý, poměrně krátký (asi 15 cm vysoký) stvol, zakončený hustým klasem bledožlutých květův.

Květy vězí v úžlabích bělavých, více méně ponachovělých listenův a mají podobné složení jako květy zázvoru, s nímž kurkuma náleží do čeledi rostlin zázvorovitých (Zingiberaceae).

Plody jsou trojpouzdré, mnohosemenné tobolky, otvírající se posléze třemi chlopněmi.

Kurkuma dlouhá jest domovem v Zadní Indii. Od dávných dob ji však pěstují u veliké míře také v Indii Přední, na Ceyloně, v Číně a na ostrovech Sundských, od předešlého století i v teplé Americe. Pěstování vyžaduje stejných podmínek a stejné péče jako pěstění zázvoru.

Oddenek kurkumy dlouhé obsahuje vedle škrobu a kurkumové silice žluté, pryskyřičné, v líhu rozpustné barvivo zvané kurkumin (angl. turmerik), jehož se upotřebuje k účelům rozmanitým: barví se jím rosolky, sýry, másla a masti, zvláště tak zv. masť ibišová, napouští se jím papír, který jest pak známou citlivou reagencí na alkalie, a používá se ho v kosmetice; také jím možno barviti vlnu a hedvábí, ač jest málo trvanlivé.

Ze všech těchto příčin dováží se usušený oddenek kurkumový i do Evropy buď v kusech nebo v prášku, nejčastěji pod jménem žlutého neboli indického zázvoru, indického šafránu. Kusy přicházející do obchodu bývají 5-6 cm dlouhé a 1-2 cm v průměru tlusté, ale také kratší a silnější, mají na povrchu okrově žlutou až hnědou, na čerstvém řezu oranžovou barvu, jsou skoro jako roh tvrdé a značně těžké, tak že se potápějí pod vodu, zavánějí zázvorem, palčivě chutnají a rozžvýkány zbarvují sliny na žluto.

Na konec dlužno uvésti, že na Východě užívají sušeného oddenku kurkumového (rhizoma curcumae, radix curcumae longae) všeobecně jako zázvoru na kořenění jídel a jako prostředku posilňujícího ochablý žaludek. K poslednímu účelu dovážel se oddenek kurkumový druhdy i do lékáren evropských.

K účelům lékařským hodí se však mnohem lépe oddenek příbuzného druhu kurkumy citvaru (Curcuma zedoaria² Rox.), jejž pěstují na polích zvláště v Číně, ve Vých. Indii a na Madagaskaru. Oproti kurkumě dlouhé jest kur. citvar mnohem statnější; mimo to má listy krátce řapíkaté, temně nachově pruhované, a stvol květní asi 3 dm vysoký. Oddenek její přichází do obchodu pod jménem oddenku citvarového (rhizoma zedoariae) v usušených, tvrdých, 5-10 mm silných, vně i uvnitř hnědošedých kouscích a kotoučích palčivě nahořklé chuti a kafrovité vůně. V lékárnách ho přidávají do pilulek a tinktur žaludečních, za kterouž příčinou se dováží - v novější době ovšem v míře čím dále menší - i do Evropy. Větší důležitost má kurkuma citvar pro Čínu, kde užívají oddenku místo zázvoru a listů jako kořenné přísady k tučným pokrmům, zejména k rybám.

Pozn. Kromě uvedených dvou druhů kurkumy zasluhují zmínky ještě také kurkuma bělokořenná (Curcuma leucorrhiza Roxb.) ak. úzkolistá (C. angustifolia Roxb.), které pěstují hojné na pobřeží Malabarském v Přední Indii, rozemílajíce jejich oddenkové hlízy na jemnou, škrobovou moučku zvanou tikhur nebo koa; v obchodním světě jest však tato moučka známa spíše pod jménem východoindického arrow-rootu. Ač možno tohoto arrow-rootu upotřebiti k podobným účelům jako arrow-rootu z hliz kassavy a maranty, přece se do Evropy zřídka dováží. Spotřebujeť se skoro všechen ve Vých. Indii. Dle Wiesnera prodávají v obchodech Bombayských tento arrow-root také v intensivně červeném zbarvení pod jménem gulal a upotřebují ho zároveň ku appreturám a barvení látek.

Nemáte oprávnění psát komentáře.