Angelica sylvestris - děhel lesní
Slovensky: Angelika lesná
Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)
POPIS:
Víceletá, mohutná rostlina dosahující výšky 50 až 150 cm, někdy i 200 cm. Lodyha přímá, dutá, lysá, jemně rýhovaná, bělavě ojíněná, často nafialovělá. Listy 2x až 3x zpeřené, řapíkaté, dolní mohou měřit až 60 cm, ostře pilovité, pochvy listů břichatě nafouklé. Polokulovité okolíky nesou v průměru 20 až 40 okolíčků s asi 2 mm velkými bělavými nebo narůžovělými květy. Kvete v VII až IX.
STANOVIŠTĚ:
Vlhké louky, rašeliniště, mokřady, vlhké příkopy, břehy, slepá ramena, lužní lesy, vlhké lesy a křoviny, zahrady. Nemá rád velké zastínění, preferuje vlhčí půdy, na půdní reakci není citlivý, roste na půdách slabě štěrkovitých až jílovitých, humózních a na živiny bohatých.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR na celém území od nížin až na hranici lesa, řidčeji (nebo zcela chybí) pouze v sušších zemědělských oblastech. Celkově roste od Španělska až po jižní Sibiř (Bajkal), jižní hranici rozšíření tvoří např. Korsika, Sicílie, Řecko, Malá Asie a Arménská vrchovina, na severu zasahuje až přibližně po 71° severní šířky, roste i na Islandu a v severní Skandinávii, vyskytuje se i ve východní Kanadě v blízkosti lidských sídel.
LÉČITELSTVÍ:
Dříve byl děhel významnou léčivou rostlinou, byl užíván zejména kořen (Radix angelicae silvestris), ale zřejmě i plody, které obsahují organické kyseliny, flavonoidy, kumariny (furokumarin), fytosteroly a seskviterpen bisabolangelon. Latinské jméno děhelu se vztahuje k pověsti, podle které tuto údajně mocnou léčivou rostlinu ukázal lidem anděl (řecky anděl, posel=angelos). Obdobně, avšak ze slovanských jazyků, vznikl český název, např. polsky je anděl dziegel.
JED:
V rostlině obsažené silice mohou být ve vysokých koncentracích jedovaté.
UŽITÍ:
Bisabolangelon (viz. odstavec Léčitelství) má silný protipožerový účinek na různé druhy hmyzu.
