Šušu¹ neboli šošo, u Presla sladkojam² jedlý(Sicyos edulis Jacq., Sechium edule Sw.) jest vytrvalá rostlina bujného vzrůstu, s dřevnatým, popínavým stonkem, připomínající náš posed (Bryonia). Vedle spodin listů, které se podobají listům okurkovým, vyrůstají ze stonku dlouhé, nahoře 2-5klané, šroubovitě se stáčející úponky.

Drobné, bělavé květy jsou jednodomé a podobného složení jako květy posedu. Prašníkové skládají na vrcholku dlouhých úžlabních větévek svazečkovitě směstnané hrozny, pestíkové spočívají na konci kratších úžlabních stopek jednotlivě.

Plody z pestíkových květů dospívající jsou dužnaté, hruškovitým melounům podobné, okornatělé, štětinaté bobule zvíci slepičích vajec, ale často také mnohem větší, i několik kg těžké.

Šušu náleží k nejstarším kulturním rostlinám americkým. Již Aztekové, praobyvatelé Mexika, pěstovali je všeobecně pod jménem chayotli (t. j. štětinaté melouny), od čehož i nynější mexické jeho jméno chayote vzalo počátek. Ze Záp. Indie, kde dlužno hledati původní jeho vlast, šušu rozšířilo se i do jiných teplých zemí, zejména do Jižní Ameriky, v novější době též do vých. Afriky, do Alžírska, ano i do Španěl.

Rozmnožování šušu děje se jako u našich okurek ze semen, která se zasazují do vyhnojené, dobře zdělané půdy ve vzdálenostech 1-3 m od sebe. Ošetřuje-li se mladá rostlina patřičně, zejména dá-li se jí opora, po níž by se pnula, zalévá-li se dle potřeby a vytrhává-li se okolo ní plevel, roste velice rychle a hned v prvním roce dává bohatou sklizeň. Jsouc rostlinou vytrvalou rodí pak po 6-7 let, po kteréžto době počne hynouti.

Užitek šušu jest několikerý: Především dává množství jedlých plodů, z jejichž bílé dužniny s přísadou cukru a citronu připravují v tropech rozmanitá chutná jídla a marmelady. Naloženy v líhu plody dají se udržeti i několik měsíců a mohou býti daleko rozváženy. Mladé výhonky upravují v Mexiku k jídlu jako u nás chřest. Veliký užitek skýtají též dužnaté, škrobnaté kořeny, jež možno rostlině každého roku z části odebírati, aniž tím vzrůst její utrpí, poněvadž si nasadí záhy kořeny nové. Kořenů těchto možno upotřebiti podobně jako zemáků. Na Jamajce, kde šušu pěstují v míře zvláště rozsáhlé, krmí jimi jakož i plody vepřový dobytek. Ani dlouhé, tenké lodyhy šušu nejsou bez užitku; poskytujíť pevná, pentlicovitá vlákna, z nichž v některých zemích pletou lehounké letní klobouky.

Nemáte oprávnění psát komentáře.