Vincetoxicum hirundinaria - tolita lékařská
Syn.: Asclepias vincetoxicum, Vincetoxicum officinale, Cynachum vincetoxicum, Vincetoxicum album, Antitoxicum officinale, Hirundinaria vincetoxicum, Alexitoxicon vincetoxicum
Slovensky: Luskáč lekársky
Čeleď: Apocynaceae - toješťovité
POPIS:
Vytrvalá, 30 až 140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, obvykle nevětvená, oblá, při bázi nachová, jinak zelená, dvouřadě pýřitá. Listy vstřícné, křižmostojné, řapíkaté, vejčité, na bázi srdčitě vykrojené, na žilkách chlupaté. Květy ve vrcholících vyrůstajících v úžlabí listů, 5četné, bílé až žlutobílé. Kvete v VI až VII.
STANOVIŠTĚ:
Výslunné a suché travnaté, křovinaté nebo skalnaté stráně, lesní světliny a okraje, lesostepi, na stanovištích polostinných a mírně teplých, na půdách suchých, mělkých, chudých.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR v teplejších oblastech od nížin po podhorské oblasti roztroušeně až dosti hojně. Celkově roste v Evropě až po západní Sibiř, na severu po Belgii, Nizozemí, Dánsko a jižní Skandinávii, na jihu ostrůvkovitě na Pyrenejském ostrově, vzácně v severozápadní Africe, Korsice, Sardinii, Apeninském poloostrově a v Řecku.
JEDY A DALŠÍ OBSAŽENÉ LÁTKY:
Tolita obsahuje zejména v oddenku, ale i v dalších částech jedovatý glykosid vincetoxin a dále silici, pryskyřici, kyselinu asklepiovou a skořicovou, několik alkaloidů, sliz, saponiny. Otravy se projevují zvracením, průjmem, při větších dávkách může dojít k ochrnutí dechových center. Při dlouhodobém příjmu nízkých dávek drogy se může objevit zánět močových cest. Otrava byla pozorována u člověka i u některých zvířat, zejména u ovcí.
LÉČITELSTVÍ:
Obsahové látky, viz. předchozí odstavec.
Sbírá se oddenek (Radix hirundinariae, Radix vincetoxici officinarum) a to na jaře nebo na podzim.
Vzhledem k toxicitě dnes již není droga téměř užívána, v úvahu přichází snad jedině zevní použití k ošetření vyrážek nebo ekzémů. V minulosti byla tolita ceněna jako výborný močopudný a potopudný prostředek k vylučování toxických plodin látkové výměny v případech, kdy hrozila sebeotrava organismu (např. k likvidaci vnitřních otoků, zejména ledvinových, srdečních nebo lymfatických).
DALŠÍ UŽITÍ:
V minulosti byla občas tolita užívána jako náhražková přadná rostlina (ve stonku obsahuje dlouhá, jemná a pevná vlákna).
