Asclepias syriaca - klejicha hedvábná (klejicha vatočník, klejicha americká, klejicha mléčící)
Syn.: Asclepias apocinum, Asclepias capitellata, Asclepias cornuti, Asclepias globosa, Asclepias grandifolia, Asclepias illinoensis, Asclepias intermedia, Asclepias kansana, Asclepias pubigera
Slovensky: Glejovka americká
Čeleď: Apocynaceae - toješťovité
POPIS:
Vytrvalá, 1 až 2 m vysoká bylina. Lodyha je přímá, nevětvená, oblá, hustě a krátce pýřitá. Listy jsou vstřícné nebo v přeslenech, krátce řapíkaté, bez palistů, vejčité, celokrajné. Květy vyrůstají v bohatých, úžlabních lichookolících v počtu 30 až 35, obal tvoří asi 5 mm velké, úzce trojúhelníkovité listeny. Jednotlivé květy jsou stopkaté, 5četné, oboupohlavné, pravidelné, vonné, kališní lístky jsou špičaté, chlupaté, nazpět ohnuté, jen asi 3 mm velké, koruna je s kratičkou trubkou, s cípy asi 8 mm velkými, nazpat ohnutými, krátce chlupatými, nafialovělými nebo růžovými až bělavými. Pakorunka je růžová, dužnatá, se stočenými cípy, uvnitř s velkým výrůstkem zahnutým dovnitř květu. Mezi prašníky jsou hnědé žlázky, které lepkavou hmotou spojují 2 brylky ze sousedních prašníků. Plodem jsou asi 10 cm velké měchýřky. Kvete v VI až VII.
STANOVIŠTĚ:
Rumiště, podél cest a silnic, železniční náspy, okraje vinic, okolí zahrad, hřbitovů, na půdách lehkých, vysýchavých, zásaditých i kyselých, stanoviště slunné až polostinné.
ROZŠÍŘENÍ:
Původní je na východě Severní Ameriky od Kanady po Severní Karolinu, v mnoha jiných částech světa však zcela zdomácněla, v ČR zplaňuje zejména v teplejších oblastech (Polabí, jižní Morava, Ostravsko ...). V Evropě je pěstována od roku 1629, první zpráva o jejím pěstování v Čechách pochází z roku 1786.
OBSAŽENÉ LÁTKY:
Rostlina obsahuje toxické glykosidy asclepiadin, vincetoxin (cynanchin), hořčinu asclepion a v mléčné šťávě asi 0,1 až 2 % kaučuku. Glykosidu je nejvíce přítomno v oddenku, v nadzemních částech méně. V malých dávkách rostlina vyvolává zvracení, ve větších i průjem, v čerstvém oddenku je přítomna jakási prchavá látka, která může vyvolat kožní podráždění. Otravy byly zaznamenány u skotu, ovcí a vepřů.
PĚSTOVÁNÍ:
Jde o poměrně snadno pěstovatelnou rostlinu, které vyhovuje úrodná, propustná půda a slunné stanoviště. Množí se semeny nebo polodřevnatými řízky, popř. dělením, samovolně se rovněž šíří pomocí výběžků.
UŽITÍ:
- V minulosti byla klejicha hedvábná pěstována pro vlákna (jako přadný materiál), která však vzhledem k velkému množství mléčnic a přílišné dřevnatosti nebyla valné kvality.
- Chmýr ze semen se používal jako vycpákový materiál (např. za 2. světové války).
- Plodů a ochmýřených semen se občas užívalo k výrobě umělých květů nebo ozdob pro dámy.
- Spíše zřídka byla pěstována (např. v bývalém SSSR) jako olejnina nebo pro kaučuk (v semenech je přítomno až 24 % oleje)
- Jedná se o nektarodárnou rostlinu.
- Občas bývá pěstována jako okrasná trvalka.
