Pulmonaria officinalis - plicník lékařský
Slovensky: Pľúcnik lekársky
Čeleď: Boraginaceae - brutnákovité (drsnolisté)
POPIS:
Vytrvalá, 10 až 35 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, chlupatá. Přízemní listy v růžici, většinou přezimující, řapíkaté, čepel široce vejčitá, na bázi srdčitá, celokrajná, nápadně bíle skvrnitá, zejména na okrajích žláznatě chlupatá. Lodyžní listy střídavé, přisedlé, široce kopinaté, celokrajné, skvrnité, chlupaté. Květy ve vrcholových vijanech v úžlabí listenů, koruna nálevkovitá, zpočátku růžová nebo červená, později (po opylení) modrá. Kvete v III až V.
STANOVIŠTĚ:
Světlé listnaté lesy, lipové háje, suťové a lužní lesy, lesní okraje, křoviny, preferuje půdy sušší i vlhčí, výživné, zásadité i kyselé, písčité až jílovité.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně až hojně od nížin do podhorských oblastí (max. asi 1100 m n.m.), místy však zcela chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě vyjma Britských ostrovů, od Francie po Ukrajinu, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po severní Itálii a Bulharsko.
LÉČITELSTVÍ:
Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4%), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10%), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy a minerální látky (zejména vápenaté soli).
Sbírá se kvetoucí nať (Herba pulmonaria) a to seřezáváním, někdy jen listy (Folium pulmonaria). Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách.
Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávícího ústrojí, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě, zevně se užívá na krvácející hemeroidy.
Užívá se obvykle ve formě odvaru, 4 šálky denně při kašli, zánětu průdušek nebo plicních nemocích. Zevně ve formě obkladů (možnou použít i čerstvou drogu), záparu nebo odvaru (z dvojnásobného množství drogy) se užívá k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek.
Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v droze by se plicníku nemělo užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám.
PĚSTOVÁNÍ:
Vedle přírodní formy plicníku se pěstuje i odrůda s bílými květy. Hodí se na polostinná stanoviště, kde jeho skvrnité listy během několika let pokryjí půdu. Půda by měla být výživná, humózní. Množím se dělením trsů.
Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:
(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)Daniel B. napsal(a) dne 2.4.2012:
Já bych se chtěl zeptat, jak rozlišíme plicník tmavý a plicník lékařský? Podle fotek zatím vypadají stejně.
Děkuji.
- vláďa napsal(a) dne 2.4.2012:
Plicník lékařský má skvrnité listy a plicník tmavý má listy beze skvrn a je mnohem hojnější. Ve starší literatuře se oba plicníky nerozlišovali proto je možné že pod názvem plicník lékařský je fotografie plicníku tmavého. Vláďa
Radek Ševčík napsal(a) dne 6.4.2010:
Jaký je typ plodu Plicníku lékařského a způsob opýlení Plicníku lékařského?
- melianka napsal(a) dne 8.6.2010:
Typ plodu jsou tvrdky a řekla bych, že opylení je entomogamní...
