Conium maculatum - bolehlav plamatý

Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)

Rod

Conium zahrnuje 2 druhy, které rostou primárně v mírném pásmu Evropy a na jihu Afriky.

Popis:

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. Okolíky dlouze stopkaté, složené ze 7 až 20 okolíčků, obaly složené z 5 až 6, dolů skloněných listenů se suchomázdřitými okraji, obalíčky ze 3 až 6 listenů. Korunní lístky do 1,5 mm dlouhé, obsrdčité, bílé. Kvete v V až VIII.
Latinské rodové jméno je odvozeno z řeckého slova koné, jež znamená smrt (viz. dále).

Stanoviště:

Rumiště, komposty, hnojiště, podél cest, příkopy, navážky, břehy, křoviny, pole, zahrady, na půdách kyprých, hlinitých, vlhčích, dusíkatých, stanoviště teplé.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně v teplých oblastech, ve vyšších polohách chybí (max. asi 600 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po střední Skandinávii, v Asii od Íránu až po horní Jenisej, dále na severu a na jihu Afriky, druhotně na Kanárských ostrovech, v USA, v Mexiku, v Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Jedy:

Bolehlav obsahuje ve všech svých částech prudce jedovatý alkaloid koniin. V listech je ho přítomno cca 0,15%, v plodech až 2% (v nezralých i více), v nati asi 0,3%. Nejvíce jsou jedovaté plody, nejméně kořen. Dále jsou přítomny alkaloidy n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin a rovněž silně jedovatý konicein, z dalších látek pak silice a glykosid diosmin. Sušením část alkaloidů vyprchá, čímž se zmenšuje i jedovatost rostliny.
Koniin se vstřebává zažívacím ústrojím i pokožkou a vzhledm k tomu, že jde o látku značně těkavou, může dojít k otravě i při déletrvajícím čichání k rostlině. Při otravě dochází k obrně kosterního svalstva a později se dostavuje zástava dechu. Hlavními projevy otravy jsou zvracení, slinění, bolesti žaludku, průjem, končetiny se stávají bezvládnými, polykání a řeč je obtížná, dech se stává těžkým, smrt přichází za jasného vědomí udušením. Prognóza otravy bolehlavem je velmi nepříznivá!!! Léčí se okamžitým vyprázdněním žaludku a podáváním stimulancií (strychnin, opium, kofein). V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc! Otravy byly u lidí zaznamenány zejména po záměně bolehlavu za jinou, velmi podobnou rostlinu (petržel, anýz apod.).
V minulosti byl odvar z bolehlavu užíván k popravám odsouzených. Směsí bylin obsahující i bolehlav byl otráven i Sokrates.

Léčitelství:

V minulosti se bolehlavu užívalo i v léčitelství a to jako sedativa, analgetika nebo spasmolityka např. při astmatu nebo dávivém kašli. Dnes už se z celkem pochopitelných důvodů nepoužívá.

Bolehlav v Českém herbáři z roku 1899:

Bolehlav blamatý (Conium maculatum) má kořen vřetenovitý, dvouletý a lodyhu přímou, 3—7 st. vysokou, větevnatou, lysou. Bílé květy dělají okolíky prostředně veliké, dvojnožky jsou vejčité. Jest to rostlina jedovatá, jež obsahuje prudký jed omamující. Rozemnuté části její vydávají zápach jako myšina. Roste na pustých místech, u cest, v plotech; kvete v červenci a srpnu.

Co lék sbírá se před květem; mimo ostré, těkavé oleje, pryskyřice, soli, obsahuje tak zvaný koniin, jenž má vlastnosti jedovaté.

Rostliny té užívá se pří bolestech čivních, hostečných, proti bolení zubů; proti oteklinám a vředům; proti křečím, záduše, proti chorobě materníku a j. Pozorováno dávno již, co posud se osvědčuje, že bolehlav zahání otekliny, zvláště žláz.

Jsou-li žlázy zapáleny, jak to bývá při krtících, působí bolehlav prospěšně. Rovněž účinkuje dobře proti chronickým vyraženinám, proti příjici, hostci, dně a j.

Prášek z listí uvnitř dává se zřídka; spíše užívá se listí rozmačkané co obkladek.

Nejvíce užívá se výtažku, extraktu z listí ½—1 gr., ze semena 1—3 grány.

Tinktura jest účinlivější, poněvadž koniin z ní neprchá; upraví se z 5 uncí listí a 1 mázu líhu, což nechá se 7 dní na teplém místě, načež se to lisuje a procedí.

Náplasť dělá se z 1 libry sádla, 2 liber vosku, 2 uncí terpentýnu, k čemuž se přidá 3 unce prášku a půl libry nati.

Ve zvěroléčitelství užívá se bolehlav proti ozhřivce, zatvrdlým ústrojím, proti raku, zánětům vemen, zevně proti bělmu a ztvrdlým otokům, zvláště žlázovitým. Nať sušená dává se dobytku po 30—90 gr., ovcím a kozám po 45 gr., vždy po 1—4 gr., čerstvá nať nebo šťáva v množství dvojnásobném dvakrát denně bud v pilulích nebo odvarech ještě s jinými léky. Zevně se dává nať čerstvá na obkladky, na otoky a vředy. Výtažek (extrakt) neužívá se u zvířat, ač lze jej dáti ovcím, kozám, prasatům, rozředěný s vodou a sice 1 část v 30—40 částech vody překapané.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Sdílet:

Facebook

Twitter

Google

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny (All flowers)	Plané v ČR (Flora of Czech R.)	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Nejnavštěvovanější	Byliny
Keře	Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí
Kvetoucí v tomto měsíci

[Zásady ochrany osobních údajů]