Datura stramonium - durman obecný (panenská okurka)

Čeleď: Solanaceae - lilkovité

Rod

Datura zahrnuje asi 10 druhů, které rostou zejména ve Střední a Jižní Americe, jižní a východní Asii, Austrálii a v severní Africe.

Popis:

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX.

Stanoviště:

Komposty, okraje polí, hnojiště, staré zahrady, rumiště, kraje komunikací, okolí vesnic, náspy, skládky, preferuje půdy výživné, dusíkaté, kypré.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (max. 800 m n.m., obvykle však jen asi do 450 m n.m.). Původní areál rozšíření není zcela jasný, pravděpodobně zahrnuje jen jih a jihovýchod Severní Ameriky, podle některých autorů je však původní i v Evropě, neb to údajně dokládají zápisky antických autorů, v jiných pramenech je uváděno, že se jedná o rostlinu původně eurosibiřskou nebo meridionální (=severní oblast subtropů), v současnosti se však zdá nejpravděpodobnější varianta první. Druhotně roste v současné době takřa všude od tropů do mírných pásem, do Španělska byl např. zavlečen patrně už ve 2. polovině 16. století (pokud není v Evropě původní), v Německu pěstován od století 17. atd.
Objevitelem rostliny je osobní lékař španělského krále Filipa II. Francisco Hernandez, který ji popsal a uvedl pod aztéckým názvem "Tlapatl".

Jedy:

Rostlina obsahuje řadu tropanových alkaloidů, v listech je jich asi 0,3 až 0,75% (nejvíce v žilkách a v řapíku), v semeni 0,3 až 0,5%, v kořenech asi 0,35% a ve stonku až 0,55%. Hlavními alkaloidy jsou anisodin (daturamin), l-hyoscyamin, atropin, l-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin. Dále jsou obsaženy flavonové glykosidy (rutin), kumarin skopoletin, v listech 4 až 7% tříslovin, v semenech je 1 až 2% tříslovin, kyselina jablečná, 15 až 21% oleje s kyselinou palmitovou a stearovou.
Otravy durmanem jsou způsobeny zejména atropinem, byly pozorovány jak u zvěře, tak i u člověka, zejména u dětí, které se nechaly zlákat zajímavě vyhlížejícími plody naplněnými množstvím černých semen. Otrava se projevuje pocitem suchosti v ústech, rozšířenými zorničkami, zmateností, neklidem, halucinacemi, kůže v obličeji rudne, zrychluje se puls, otrávený bez příčiny mluví, křičí, živě gestikuluje, bývá agresivní. Poté přichází stádium ochablosti, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt nastává v komatu. Přestože prognóza otrav je poměrně příznivá (až 90% otrávených se podaří vyléčit), nelze zapomenout, že durman je rostlina smrtelně jedovatá! Léčení spočívá ve výplachu žaludku, v podávání živočišného uhlí a ve fázi podráždění se podávají sedativa ve formě krátkodobě působících barbiturových sloučenin. Je zcela nezbytné okamžitě přivolat lékařskou pomoc, ještě před jejím příjezdem je však dobré vyvolat zvracení.
V poslední době se durman stává předmětem zájmu experimentujících toxikomanů.

Léčitelství:

Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě, křečím.
Vzhledem k velké jedovatosti durmanu se nedoporučuje užívat drogu bez lékařského dozoru!

Durman v Českém herbáři z roku 1899:

Durman obecný (panenská okurka, Datura stramonium) má lodyhu přímou, na 2 st. vysokou, květy nálevkovité, bílé; plod jest ostenatá, mnohosemenná tobolka zvící jablka. Bylina tato odporně páchnoucí a omamující pochází z Indie východní, avšak nyní jest u nás obecná, roste na rumištích, u cest; kvete v červenci a srpnu.

Ku potřebě lékařské sbírá se listí v červnu a červenci; užívá se proti vzteklině, ochrnutí, křečím, proti šílení opilců a j.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy