Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus¹globulus² L.) náleží vedle amerických wellingtonií k nejvyšším stromům na zemi, neboť dorůstá často výšky až přes 100 m. Ztepilý kmen, pokrytý hladkou, šedou korou, jejíž vnější vrstva se čas od času slupuje jako u platanů, rozvětvuje se teprve ve výšce 50-80 m.

Listy blahovičníků jsou zajímavý ze dvou příčin: jednak tím, že na mladých prutech mají zcela jiný tvar nežli na větvích stromů starších, jednak tím, že se staví svými čepelemi svisle. Na mladých prutech jsou listy vstřícné, přisedlé, vejčito-srdčité, jasně zelené; na čtverhranných větvích starších stromů jsou však listy střídavé, řapíkaté, kopinaté a přitom často srpovitě prohnuté, 2-3 dm dlouhé, bělosivé, jako plísní povlečené. Tím, že se listy staví čepelemi svými do svislých poloh, mohou paprsky sluneční mezi nimi dobře pronikati až ke kořenu; proto nedávají lesy blahovičníkové chladivého, osvěžujícího stínu.

Květy vyrůstají po stranách větví a mají podobné složení jako květy myrty, pěstované u nás často ve květináčích; náležejíť blahovičníky do čeledi rostlin myrtovitých (Myrtaceae). Na okraji číšky jest nezřetelný kalich, dosti úhledná koruna, jejíž plátky jsou srostlé v čepičku, která posléze při rozvití květu odpadne, a četné tyčinky. Na dně číšky sedí semeník súžující se v jednoduchou čnělku.

Plody jsou čtyřpouzdré, mnohosemenné, zdřevnaťující tobolky.

Blahovičník kulatolpodý náleží ještě asi se 180 jinými druhy blahovičníků výhradně květeně australské. Jen několik druhů jest ještě také domovem na ostrovech Malajských. Všude jinam, kdekoli se s nimi v tropech setkáváme, blahovičníky byly přesazeny z Australie nebo z ostrovů Malajských. Byly však doby, kdy tyto krásné stromy neomezovaly se pouze na Australii a některé ostrovy Malajské, ale kdy rostly i v naší české vlasti, jak o tom svědčí otisky listů a plodů vyskytující se ve vrstvách peruckých, usazených za doby křídové. 

„V živém australském pralese eukalyptovém - praví cestovatel Kořenský - lze zřítí dávnou minulost naší vlasti a vykouzliti si v přítomnosti geologický obraz Evropy za dob křídových." „Prales blahovičníkový! Jaká lahoda ozývá se v jeho přívlastku! Jaká velebnost - horuje Kořenský - tuší se v mohutných kmenech eukalyptových, trčících tak vysoko do nebe, jako žádné jiné stromy na zeměkouli! Jaká síla proudí ohromným tělem blahovičníků, když jsou s to, aby se vypjaly vysoko nad hroudu zemskou za málo let a zmohutněly za století v takové míře, že překonávají svými rozměry i giganty kalifornské, proslulé sekvoje čili wellingtonie!"

„Mnohý blahovičník rozpíná své údy do takové výše a šíře, že divák žasne a mizí před odvěkým obrem pralesa jako drobná muška."

„Jak mnoho dřeva uloženo jest v jediném obru eukalyptovém, vysvitne teprve z tohoto přirovnání: Kdyby se jen polovice poraženého stromu zpracovala a k vývozu určila, přece bychom z něho nabyli asi 18.000 železničních pražců, a 600 vozů by nestačilo, aby je mohly dopraviti silným potahem na místo ..."

Poněvadž stromy eukalyptové neobyčejně rychle rostou - dosahujíť vysazené stromky v pouhých 5 letech výšky až 20 m - zpotřebují ke vzrůstu svému velice mnoho vody, kterou čerpají svými kořeny z půdy. Tato okolnost a pak to, že korunami stromů, jak už nahoře pověděno, mohou v lese blahovičníkovém sluneční paprsky půdu stále dobře zahřívati, přispívají k tomu, že vlhké, močálovité pozemky, osadí-li se eukalypty, znenáhla se vysuší. A poněvadž kromě toho stromy vydechují ze svých listů kafrovité výpary, stává se močálovitá krajina prostřednictvím eukalyptů nejen sušší, nýbrž i zdravější.

Mnohé močálovité krajiny, zejména v Alžírsku, ve Francii, ve Španělích a v Italii, v nichž druhdy zuřily časté zimnice, od té doby, co v nich byly založeny blahovičníkové háje, v ohledu zdravotním velice se zlepšily. V našem mocnářství pěstují blahovičník hlavně v okolí měst Pulje a Gorice.

Jinak poskytují blahovičníkové stromy tvrdého dřeva, které se hodí obzvláště k stavbám vodním, poněvadž vzdoruje dobře hnilobě.

Listů blahovičníkových (folia eucalypti) užívá se v lékařství. V Italii z nich vyrábějí eukalyptový zdravotní likér.

Z ostatních druhů blahovičníků zasluhují ještě zmínky:

a) Blahovičník pryskyřičný (Eucalyptus resinifera Sm.), proto tak zvaný, že roní z čerstvých ran kůry červenavou, stahující šťávu, která na vzduchu tuhne v pryskyřici. Druhdy užívalo se této pryskyřice, která přichází do obchodu pod jménem austrálského kina (gummi kino australe), jakožto prostředku „proti průjmům". Roste hlavně v jihových. části Australie a na Novém Zélandě.

b) Blah. mannový (E. mannifera DC.), rostoucí zvláště v jihových. Australii, roní z větví i listů sliznatou, sladkou mannovitou šťávu, která se sráží ve větší kapky nebo šupiny. Domorodci ji se stromu sbírají a pojídají. Poněvadž působí počistivě, přichází též do obchodu jakožto manna novohollandská³ (manna Novae Hollandiae).

c) Bl. ztepilý (E. robusta Sm.), rozšířený v celé východní části Australie, dává velice tvrdé, červenavé dřevo, které se uvádí do obchodu pode jménem novohollandského mahagonu. Upotřebujeť se ho na výrobu nábytku.

d) Ještě tvrdší, téměř nezdolné dřevo dává bl. vroubený neboli džara (E. marginata Don.), vytvářející v Záp. Australii rozsáhlé pralesy. Za dříví tohoto stromu ztrží se v jeho vlasti ročně mnoho millionů korun.

Nemáte oprávnění psát komentáře.