Juvie¹ ztepilá neboli bertholletie² (Bertholletia excelsa³ Humb.) jest krásný, mohutný strom dorůstající výše 30-40 m a tloušťky kmene v průměru až 10 dm. Letorosty jeho větví namnoze dolů sehnutých a často jako provazy až k samé zemi visících jsou hustě porostlé podlouhlými listy střídavými, řapíkatými, 2-6 dm dlouhými, celokrajnými, kožovitými.

Zlatožluté květy, sestavené do konečných, klasovitých hroznů, mají 2listý kalich, 6plátečnou, nelibě páchnoucí, snadno opadavou korunu, četné tyčinky, jejichž nitky dole srůstají v kroužek na jedné straně lupínkovitě rozšířený, a 4pouzdrý semeník se zakřivenou čnělkou, která se zakončuje hlavičkatou bliznou.

Plody jsou kulovaté tobolky zvíci dětské hlavy, mající velice silné, tvrdé, dřevnaté oplodí a obsahující 16-20 semen upevněných na středním sloupečku. Dozravše, otvírají se na vrcholku malým víčkem. Semena jsou podlouhle trojboká, 4-5 cm dlouhá; v šedé, svraskalé, velice tvrdé slupce jejich vězí olejnaté jádro.

V soustavě rostlinné patří juvie k čeledi rostlin hrnečníkovitých (Lecythaceae), s nimiž ze známějších rostlin nejblíže příbuzný jsou rostliny myrtovité (Myrtaceae).

Bertholletie jest domovem v Jižní Americe, zejména v poříčí Orinoka a Maraňonu, kde roste dílem planě v lesích, dílem se pěstuje v sadech.

Olejnatá semena, chutnající jako lískové oříšky, jsou v Americe důležitým a oblíbeným ovocem. Domorodí Indiáni jim říkají ňá, na Orinoku je jmenují juvia nebo tuka, do evropského obchodu pak přicházejí nejčastěji pod jménem para, poněvadž se vyvážejí nejvíce z přístavního brasilského města Pary. V našich obchodech prodávají je obyčejně pod jménem amerických nebo brasilských ořechů (kaštanů).

Jedí se bud syrové jako pamlsek nebo se jich upotřebuje v kuchyních místo mandlí a ořechů. Také se z nich tlačí olej, jímž možno netoliko svítiti a mazati stroje, nýbrž i mastiti pokrmy; v Evropě však se oleje toho upotřebuje nejvíce v mydlářství.

Pozn. Jak nahoře uvedeno, náleží juvie do čeledi rostlin hrnečníkovitých (Lecythaceae), nazvané tak podle typického rodu hrnečníku (Lecythis⁴), který se vyskytuje v Jižní Americe v několika druzích. Jsou to namnoze statné stromy se střídavými listy a úžlabními nebo konečnými hrozny květů podobného složení jaké mají květy juvie.

Plody jsou veliké, vícepouzdré tobolky o silných stěnách, otvírající se obříznutě víčkem. Nejznámější druhy jsou:

Hrnečník srdcolistý (Lecythis ollaria⁵ L.), rostoucí hlavně v Brasilii a tam od domorodců zapukaia nazývaný, jest tím pamětihodný, že jeho tlustostěnných tobolek, které dosahují velikosti dětské hlavy, používají, vybravše z nich semena, jako nádob.

Olejnatá semena, podobné chuti jako mandle, jsou v Brasilii oblíbenou potravou; pojídají se bud syrová nebo pražená. Mimo to z nich lisují dobrý olej a připravují léky. Také velice pevného lýka, tvrdého dřeva a kůry se k různým účelům upotřebuje.

Hr. guianský (Lec. bracteata⁶ W., Couroupita⁷ guianensis Aubl.) vyznačuje se velikými, šarlatově červenými květy, ze kterých se vyvinují kulovaté tobolky podobné dělovým koulím a naplněné sladkou, vonnou dužninou, v níž jsou uložena bobovitá semena. Dužniny požívají v Quianě jako občerstvujícího pokrmu a prázdných skořápek plodních upotřebují za nádoby.

Nemáte oprávnění psát komentáře.