Colchicum autumnale - ocún jesenní

Syn.: Bulbocodium antumnale, Colchicum borisii, Colchicum bulgaricum, Colchicum crociflorum, Colchicum orientale, Colchicum polyanthon, Colchicum praecox, Colchicum vernale

Slovensky: Jesienka obyčajná

Čeleď: Colchicaceae - ocúnovité

 

POPIS:

Vytrvalá, hlíznatá, 10 až 45 cm vysoká bylina. Její hlíza je 3 až 7 cm dlouhá, na jedné straně vypouklá, na druhé takřka plochá, tmavě hnědá, uložená hluboko pod zemí. Listy vyrůstají na jaře po 2 až 5 v přízemní růžici, jsou kopinaté, až 50 cm dlouhé a do 6 cm široké, celokrajné, lysé. Květy vyrůstají na podzim po 1 až 6, jejich okvětí je nálevkovité, 6četné, růžovofialové, někdy až téměř bílé, okvětní trubka je 10 až 30 cm dlouhá (nad zení však jen 5 až 15 cm), na bázi s blanitými pochvami. Tyčinek je 6, jsou krattší než okvětí, v dolní části přirůstají k okvětní trubce, prašníky jsou žlutooranžové. Čnělky jsou 3, nevětvené, blizna je podlouhlá. Semeník je 3pouzdrý. Plodem jsou 3 až 5 cm velké tobolky, které dozrávají na jaře společně s růstem listů. Kvete v VIII až XI (výjimečně však i v IV až V).

STANOVIŠTĚ:

Vlhké louky (převážně sečené, přihnojované, někdy zaplavované), slatiny, olšiny, lužní lesy, náspy, na půdách hlubokých, humóznách, hlinitých, zásaditých až mírně kyselých.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR roste roztroušeně až hojně v severní a východní části, jinde je vzácný nebo chybí, mnoho lokalit v uplynulých desetiletých zaniklo v důsledku odvodňování luk nebo v důsledku výstavby, někde byl ocún záměrně likvidován, aby se předešlo otravám zvířat během pastvy. Celkově roste v Evropě od severního Španělska, Francie a Britských ostrovů na západě až po Rumunsko, Ukrajinu a Bělorusko na východě, na jihu roste po severní Itálii, Srbsko, Albánii a Bulharsko.

JEDY A DALŠÍ OBSAŽENÉ LÁTKY:

Celá rostlina obsahuje prudce toxické alkaloidy, z nichž nejvýznamnější je kolchicin (v květech je ho přítomno asi 0,8 %, v hlízách 0,4 %, v semenech až 1,3 %, v listech jen malé množství). V hlízách je obsažen i méně jedovatý demekolcin a glykosid kolchikosid. V semenech je dále přítomno až 17 % oleje a 5 % cukrů, v hlízách inulin, škrob a asparagin, v květech apigenin.

Kolchicin patří mezi mitotické jedy, zastavuje dělení buněčných jader v metafázi. Kromě toho porušuje malé cévy (kapiláry), a to zejména v trávícím ústrojí (a v důsledku toho způsobuje silné průjmy).

Po požití způsobuje kolchicin pálení v ústech a krku a později bolesti břicha, zvracení, průjem (který může být i krvavý), nadměrné pocení, celkovou slabost, časté nucení k močení, někdy krvavou moč. První příznaky otravy se objevují po 2 až 5 hodinách po požití. V důsledku silného průjmu a zvracení dochází k dehydrataci organizmu a poruchám krevního oběhu. Puls se mění ve slabý a nepravidelný, dýchání je obtížné, klesá tělesná teplota, kůže je chladná, přichází celková slabost provázená ohromnou žízní. Smrt nastává zhruba po 1 až 2 dnech v celkovém kolapsu orgamismu.

Jako smrtelná dávka se uvádí 70 až 80 mg kolchicinu u dospělého člověka, dávka velmi nebezpečná je však pouhých 50 mg. Byla však zaznamenána i smrt dívky po požití 3 květů.

Prognóza otrav kolchicinem je velmi nejistá, k postiženému je nutné co nejrychleji přivolat lékařskou pomoc a před jejím příjezdem podávat postiženému aktivní uhlí, případně černý čaj či kávu.

Kromě lidí byla otrava zaznamenána i u skotu, koní a vepřů. Naopak ovce a kozy jsou vůči kolchicinu značně odolné a mohou spást bez poškození i značné množství ocúnových rostlin. Jejich mléko je však po té jedovaté a může způsob otravu u lidí.

LÉKAŘSTVÍ A LÉČITELSTVÍ:

V lékařství je v ocúnu přítomného kokchicinu využíváno např. při léčbě dny (přípravek Colchicum-Dispert) a revmatismu, derivát kolchicinu demekolcin vykazuje příznivé účinky při léčbě některých typů leukémie a kožních nádorů.

V lidovém léčitelství se v minulosti ocún užíval k odstranění parazitů (např. vší), při léčbě dýchavičnosti, dny, revmatismu či vodnatelnosti.

UŽITÍ:

Kolchicinu se užívá v genetice a ve šlechtitelství (zastavuje dělení buněk, vyvolává polyploidii, tj. stav, kdy se v buňce nachází více než 2 sady chromozomů).

PĚSTOVÁNÍ:

Ocún vyžaduje hlubokou, úrodnou, propustnou a vlhčí půdu a světlé stanoviště. Množí se semeny, která se vysévají ihned po dozrání (tj. na jaře), nebo během léta rozsazování hlíz.

Pěstuje se v několika odrůdách, např.:

  • Alboplenum: Květy plné, bílé.
  • Album: Květy bílé.
  • Pleniflorum (Plenum, Roseum Plenum): Květy plné, růžovo-fialové, velké.
  • Lilac Wonder: Květy šeříkové barvy.
  • Water Lily: Květy plné, růžové.

Přidat komentář