Galega officinalis - jestřabina lékařská

Syn.: Galega bicolor, Galega patula, Galega persica, Galega vulgaris

Slovensky: Jastrabina lekárska

Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

 

POPIS:

Vytrvalá, až 120 cm vysoká bylina. Lodyhy přímé, četné, nevětvené nebo dole větvené, lysé, jemně a mělce rýhované. Listy s 5 až 9 páry lístků, které jsou kopinaté, podlouhé až čárkovité, špičaté, celokrajné, lysé, přisedlé až krátce řapíkaté. Květy uspořádané v 6 až 58květých hroznech rostou na koncích větví a jsou namodralé, běložluté nebo bílé. Plodem je mnohosemenný lusk. Kvete v VII až VIII.

STANOVIŠTĚ:

Louky, rumiště, okraje cest, břehy, náplavy, preferuje půdy mírně vlhké až vlhké, na živiny bohaté, hlinité až jílovité.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR v teplejších a vlhčích oblastech místy zdomácnělá, původní rozšíření zřejmě zahrnuje jen jih a jihovýchod Evropy, tyto hranice však nejsou zcela jasné. Zdomácnělá ve Španělsku, v jižní Francii, v Německu, v ČR, na Slovensku a v Polsku, na východě zasahuje až do středního Ruska, na Kavkaz, do Malé Asie, Iráku a Íránu.

LÉČITELSTVÍ:

Obsahuje zejména alkaloid galegin (v semenech), flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, sacharidy, hořčinu, saponiny a třísloviny.
Sbírá se kvetoucí nať a plody. Nať se suší na stinném místě nebo při umělém sušení za teplot do 50 °C. Droga snižuje hladinu cukru v krvi, zvyšuje činnost mléčných žláz a působí močopudně.
Droga snižuje hladinu cukru v krvi u diabetu II. typu, zvyšuje činnost mléčných žláz a působí močopudně. Při nedostatku mléka u kojících matek se doporučuje užívat vnitřně nálevu z 2 čajových lžiček rozmačkaných plodů na 0,5 l vody - přestože není známo, která látka a jak působí, v mnoha případech se tento prostředek osvědčil. Jako podpůrného prostředku je užíváno jestřabiny i při cukrovce. Protože však účinek jestřabiny je obvykle jen slabý, více se jí užívá ve směsích.

JEDY:

Semena jestřabiny obsahují jedovatý kanavanin a pinitol a dále toxický galegin a hydroxylgalegin.

DALŠÍ UŽITÍ:

Jestřabina bývala významnou pícninou, např. v Holandsku se přidávala dobytku v létě nať a v zimě kořen pro zvýšení dojivosti. V Itálii se údajně z listů připravuje salát.

PĚSTOVÁNÍ:

Jestřabina se pěstuje v několika odrůdách, které se liší zejména barvou květů (purpurové, bílé, fialové, růžové, krémové). Pěstuje se poměrně snadno, roste takřka v každé půdě, vyhovuje jí slunné až polostinné, teplé a vlhké místo. Vzhledem k poněkud neuspořádanému růstu se hodí spíše do přírodních částí zahrady. Množí se dělením trsů na podzim.

Přidat komentář