Pistacie¹ vlašská neboli řečík pistaciový (Pistacia vera² L.) jest stromek z čeledi rostlin ledvinovníkovitých (Anacardiaceae), tudíž blízký příbuzný se škumpami (Rhus). Dorůstaje výšky 6-9 m, má kmen pokryt hladkou, šedou korou a košatou korunu o rozkladitých větvích. Lichozpeřené listy skládají se ze 3-5 vejčitých, celokrajných lístků.

Zelenavé, drobné kvítky jsou dvoudomé: Květy prašníkové, směstnané do hustých, jehnědovitých hroznů, mají 5klané okvětí a v něm 5 tyčinek; květy pestíkové, skládající hroznovitá květenství řidčí, mají okvětí pouze 3-4klané a v něm svrchní semeník sužující se v trojklanou čnělku.

Plody jsou ellipsovité nebo šikmo vejčité peckovice zvíci malých švestek. Obsahují v tenké, dužnaté, posléze vysýchající slupce pecku zvíci lískového oříšku a v ní hnědočervené, na čerstvém lomu světle zelenavé, olejnaté jádro podobné chuti jakou mají mandle.

Pro tato jádra, jimž se říká v obchodech pistacie neb zelené mandle (nuces pistaciae) pěstuje se řečík pistaciový, původně jen v Sýrii a Persii rostoucí, nyní ve všech zemích okolo Středozemního moře.

Jsouť čerstvé, syrové pistacie obyvatelům jižní Evropy a západní Asie oblíbenou pochoutkou. Mimo to se z nich tlačí sladký, velice chutný olej, jehož lze upotřebiti jako oleje olivového. Druhdy připisovala se pistaciím též moc léčivá.

U nás upotřebují pistacií hlavně cukráři do jemného pečiva místo mandlí. Proto se k nám toto jižní ovoce dováží a to hlavně z Halepu a ze Sicilie.

Na konec budiž připomenuto, že na listech pistacie pravé objevují se drobné, hruškovité, rohaté hálky, s nimiž vedou na Východě obchod, poněvadž jich používají k barvení hedvábí na zeleno.

Pozn. Olejnatá, jedlá semena skýtají také jiné druhy řečíku, zejména řečík mastikový (Pistacia lentiscus L.) a ř. terebintový (P. terebinthus L.), o nichž více pověděno mezi rostlinami lékárnickými (v oddílu V.)·

Nemáte oprávnění psát komentáře.