Ledvinovník1 západní (Anacardium occidentale2 L.), u domorodců též akašu, akaju, kašu zván, jest prostředně veliký strom o tlustém, krátkém, obyčejně zkřiveném, šedokorém kmeni a husté, mohutné, široce rozložené koruně. Vždyzelené, střídavé, řapíkaté listy jsou vejčité, celokrajné, asi 8 cm dlouhé a 5 cm široké.
Dvoudomě mnohomanželné, žlutavé, libovonné kvítky skládají konečné laty. Mají hluboce 5dílný kalich, 5plátečnou korunu, svrchní, vejčitý semenník sužující se v dlouhou čnělku a okolo něho 7-10 jednobratrých tyčinek, z nichž však jen jedna, nad ostatní daleko vyčnívající, jest plodná, kdežto ostatní jsou jalové.
Složením květů připomíná ledvinovník z našich rostlin nejvíce škumpy (Rhus), s nimiž náleží do společné čeledi rostlin ledvinovníkovitých (Anacardiaceae).
Po odkvetení stopky květní silně naduřují, až dostanou podobu červenožlutých hrušek asi tak velikých jako slepičí vejce; na vrcholku těchto hruškovitě naduřelých, dužnatých stopek sedí vlastní ledvinkovitý plod, nepukavý oříšek.
Ledvinovník jest domovem na ostrovech Západní Indie a v Jižní Americe, kde roste místy, hlavně na písčinách, planě. Pěstují jej však také v Indii Vých. a v Africe.
Zdužnělé stopky poskytují vonné, sladce nakyslé ovoce, které jest v tropických zemích velice oblíbeno. Jedí je bud čerstvé, zvláště pro uhašení žízně, nebo je zadělávají a zavářejí do cukru. Kromě toho z něho připravují občerstvující lihový nápoj.
Vlastní plody, šedohnědé oříšky, spočívající na vrcholku zmíněných hruškovitých stopek, obsahují chutné jádro a jsou též tím hodny pozoru, že skořepina jejich je proniknuta ostrým olejem -cardolem, jenž způsobuje na kůži puchýře a záněty. Druhdy přicházely do obchodu pod jménem akašových oříšků nebo sloních vší (fructus anacardii), anoť oleje z jejich skořápek užívalo se v lékařství, zejména na vypalování bradavic a kuřích ok. Dnes ovšem upotřebuje se oleje ze sloních vší jakož i mléčné šťávy, která vytéká z poraněného kmene a na vzduchu černá, pouze k účelům technickým: ku přípravě nesmazatelného inkoustu, k trvalému barvení plátna na černo a k natírání dříví proti hnilobě. Domorodci američtí nosívají oříšky ledvinovníku navlečené na šňůře okolo krku, aby jich uchránily od všelikých nemocí!
Olejnatá jádra uzavřená ve skořápce akašových oříšků v Americe praží a jedí jako pamlsek místo mandlí. Mimo to se jich upotřebuje v kuchyních a v továrnách na čokoládu. Na ostrovech Západoindických nakládají je do vína, aby dostalo jemnější chuť. Témuž účelu dovážejí je též do Anglie.
Tvrdé dřevo přicházelo druhdy do obchodu pod jménem bílého mahagonu.
O klovatině, která vytéká z kmene, viz v odd. VIII
1Slož. z řec. nahoře + srdce, vzhledem k té okolnosti, že ledvinkovité plody sedí na hruškovitě zdužnělých stopkách podobajících se poněkud srdcím.
2Lat. occidentalis = západní.
