Do skupiny cizozemského ovoce bobulovitého dlužno zařaditi též rozinky¹, sušené bobule různých odrůd révy vinné (Vitis vinifera L.), která se i v naší vlasti v teplejších polohách dobře daří, ale za účelem rozinek ovšem u nás nikde se nepěstuje. Hodíť se na rozinky jen hrozny velice sladké, jaké se rodí pouze v krajinách jižních.

Nejlepší rozinky dovedou z vinných hroznů sušiti v okolí španělských měst Malagy a Valencie, kde tomuto odvětví hospodářskému věnují zvláštní péči. Hrozny určené na rozinky, ponechají se tak dlouho na keři, až se bobule trochu scvrknou, neboť takovéto přezralé bobule dosáhly největší možné sladkosti. Posléze se přezralé hrozny opatrně uřezávají a počnou se ihned sušiti na parném slunci. K tomu cíli upravují si pěstitelé na svazích obrácených ke slunci políčka, jež pokryjí pískem nebo drobným křemenem a pak dobře upěchují. Na tato políčka klade se hrozen vedle hroznu. Poněvadž písek a křemen sluncem silně se zahřívají, sušení hroznů se urychluje a průběhem asi 8 dnů se dokonává. Za deštivého počasí musí se ovšem rozinky dosušiti ve vzdušných sušírnách na regálech.

Rozinky tímto způsobem v okolí Valencie a Malagy usušené podržují původní modravý nádech a poněvadž jsou mimo to velice lahodné a pečlivě přebrané, považují je v obchodech ze všech rozinek za nejlepší. Do obchodu přicházejí obyčejně v malých bedničkách, často ještě v celých hroznech. K nám však španělských rozinek doveze se velice málo; skupujíť je z největší části obchodníci z Anglie.

V našich obchodech prodávají zpravidla t. zv. sultánky, jež se dovážejí do naší říše přes Terst, hlavně z okolí města Smyrny v Malé Asii a v menší míře též z ostrova Kréty. Dobré druhy sultánek jsou světle žlutohnědé a nemají jadérek; do obchodu je zasílají obyčejně v bednách. Špatnější druhy jsou tmavohnědé, mají 1-2 jadérka a bývají často znečištěny pískem a stopkami; do obchodu přicházejí -nejčastěji pod jménem cibeb² - v sudech a pytlích.

Sušení sultánek a cibeb provádí se podobně jako sušení rozinek španělských nejčastěji pod širým nebem na zvláštních políčkách nebo na terrasách. Ale dříve nežli se počnou sklízené hrozny sušiti, ponoří se na několik vteřin do slabého potašového louhu, čímž ovšem ztratí přirozený modravý nádech, pro španělské rozinky tak charakteristický.

Drobné, černé rozinky podobné borůvkám, chuti sladce nakyslé, jež prodávají v koloniálních obchodech pod jménem korintek neboli malých rozinek, jsou sušené bezjaderné bobule révy korintské (Vitis vinifera apyrena,1 V. corin-thica), kterou pěstují nejvíce v okolí řeckého města Korinthu a na některých iónských ostrovech, zejména na ostrově Zante, Kefalenii a Theaki. Do obchodu zasílají se korintky často značně znečištěné v sudech nebo pytlích.

Pozn. Vedle révy vinné (Vitis vinifera L.), která se vyskytuje v přečetných odrůdách, pěstují v cizích zemích ještě celou řadu jiných druhů rév, z nichž uvedeny buďtež pouze:

a) Réva liščí (Vitis labrusca³), proto tak nazvaná, že mladé listy její jsou na rubu povlečeny plstí nejčastěji rezavou (připomínající liščí srst). Listy jsou srdčité a zcela mělce vykrojeny ve 3 - 5 laloků po kraji zubatých. Úponky stojí proti každému listu, kdežto u révy vinné proti některým listům úponek není. Hrozny jsou sice chudé, ale bobule značně veliké, modré, vyznačující se silnou vůní, která připomíná vůni borůvek. Réva liščí jest domovem v Sev. Americe, kde roste dosud planě, ale také se tam hojně pěstuje.

2. Réva letní (V. aestivalis Michx.) - má listy na rubu též obyčejně rezavě plstnaté, ale úponky jen proti některým listům jako réva vinná. Hrozny jsou bohaté, ale bobule drobné. Pěstují ji v Severní a Střední Americe.

3. Réva okrouhlolistá (V. rotundifolia Michx.) - má tupě zubaté listy obyčejně lysé a lesklé, bobule veliké. Oproti všem druhům ostatním obsahuji bobule tohoto druhu podlouhlá semena na obou koncích stejně zaokrouhlená, kdežto semena ostatních rév jsou hruškovitá, na jednom konci užší nežli na druhém.

Pěstují ji zejména ve Virginii a Floridě.

Nemáte oprávnění psát komentáře.