Mancinella¹ obecná (Hippomane² mancinela L.) náleží do čeledi rostlin pryšcovitých (Euphorbiaceae). Jest to statný strom s bohatě větevnatou, rozložitou korunou, se střídavými listy, které připomínají poněkud listy našich hrušní, a s jednodomými, drobnými kvítky, které spočívají na konečných, bezlistých, tlustých osách.

Kvítky prašníkové se skládají z baňkovitého, 2-3klaného okvětí a dvou tyčinek na spodu spolu srostlých; kvítky pestíkové mají okvětí hluboce 3klané a v něm semeník sužující se v čnělku, která jest rozdělena v 6 úzkých, stočených blizen. Kdežto kvítky prašníkové sedí po 3 -4 v paždích šupin, skládajíce dohromady řídký, přetrhovaný klas, jsou kvítky pestíkové vesměs ojedinělé, umístěné pod kvítky prašníkovými v nejspodnější části klasu.

Plody jsou kulovaté, malým jablkům podobné peckovice.

Mancinella roste v tropické Americe, zvláště v Guayanách, na šíji Panamské a na ostrovech Antillských, a to nejraději na samém mořském pobřeží.

Celá rostlina, zvláště však plody, jsou proniknuty prudce jedovatou šťavou, kterouž domorodci potírají šípy, aby tím zhoubněji působily.

O jedovatosti mancinelly, o níž kolovaly druhdy zrovna tak přehnané zprávy jako o ančaru, vypravuje cestovatel Vráz, jenž se za své cesty rovníkovou Amerikou v sousedství mancinell utábořil, tolik: „Příšerná poetická bajka, jako by pouhé prodlení, usnutí pod stromem následkem mělo smrt, jest sice velmi působivá a zajímavá, avšak na štěstí obyvatelům přece jen smýšlenkou. Pravda jest, že málokterý domorodec odvážil by se strom poraziti, nebo jen do kůry jeho sekati: silné bolení hlavy, vyrážka, ba i nebezpečné otoky byly by následek takového nemoudrého počínání. Jest totiž šťáva toho stromu žíravá i jedovatá, takže vstříknutí na kůži nebo vdechování jejích výparů jeví účinky otravné."

Nemáte oprávnění psát komentáře.